Češi stále soudí Vietnamce na první pohled, říká studentka vietnamského původu

Brno - Předsudky, systematická diskriminace a nadávky. Tohle všechno jsou věci, se kterými se setkala Hana Hoang, studentka brněnského Vysokého učení technického vietnamského původu. V Česku se narodila a sama se považuje spíše za Češku, než Vietnamku. I přesto se často stává terčem rasistických poznámek a znevýhodňování.

Hana se s nadávkami kvůli svému původu poprvé setkala na prvním stupni základní školy. „Stála jsem ve frontě v supermarketu a nějaký starší pán na mě zařval, ať jdu dál, aby nedostal ptačí chřipku,” vzpomíná. Podle Hany ve výsledku nezáleží na věku ani pohlaví člověka, který se tak chová, protože podobné výroky zaslechla od různých lidí. „Na základní škole se mi posmívaly ostatní děti. Hodně to dělají i staří lidé, kteří ještě žijí minulým režimem, nebo lidé z menších měst. Chovali se tak i učitelé ve škole,” vysvětluje.

Velká část mladých lidí si ale často neuvědomuje, že rasismus vůči Vietnamcům v Česku je stále reálný problém. Podle výzkumu agentury Median z roku 2023, do kterého se zapojili lidé od 15 do 30 let, si 66 procent dotazovaných myslí, že diskriminace Vietnamců u nás už není problém. Zároveň 62 procent dotazovaných nesouhlasí s tím, že život Vietnamců v Česku je v mnoha ohledech komplikovaný. 34 procent dotazovaných však přiznalo, že o životě Vietnamců v Česku nemá dostatek informací.

Reálné zkušenosti Vietnamců u nás ale ukazují, že jejich původ je stále v mnoha oblastech překážkou. Hana při škole chodí na brigády a i zde vnímá podstatné znevýhodnění. „Pracovala jsem na baru v brněnské restauraci se zdravou výživou a zákazníci mě nechtěli zdravit, někdy se mnou dokonce úplně odmítali mluvit,” sdělila. Nadřízený nechtěl, aby Hana byla „to první, co zákazníci po příchodu uvidí, protože to nedělá dobrý obrázek”. Nabídl jí práci v kuchyni, a když odmítla, dostala výpověď.

Paradoxní je, že Vietnamci jsou na žebříčku národností, ke kterým Češi chovají největší sympatie, na třetím místě hned po Češích a Slovácích. Sympatie k nim chová 52 procent dotazovaných a dalších 42 procent zaujímá neutrální postoj. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2025. Podle Medianu hodnotí 93 procent, tudíž téměř všichni dotazovaní, soužití s Vietnamci jako bezproblémové.

Sympatie se ale neodrážejí v chování. Hana považuje nerespektování Vietnamců za jeden z největších problémů. „Většina z nich od rána do večera jen pracuje. Pak se to podepisuje i na výchově dětí,” podotýká. Upozorňuje na to, že vietnamské večerky jsou o svátcích nebo v pozdních hodinách často jediná místa, která jsou otevřená. „O to horší je, když lidé přijdou do večerky a začnou prodavači tykat, místo aby ocenili, že má otevřeno. Spousta lidí nás bere jako kamarády. Respekt ze strany Čechů je velmi slabý,” vysvětluje Hana. Podle Medianu však 75 procent dotazovaných lidí považuje tykání vietnamskému prodavači nebo oslovení typu „rákosníku” za násilí z nenávisti.

Hana se rasistické poznámky snaží ignorovat. „Mám štěstí v tom, že mě podobné komentáře nerozhodí. Často si to ani neuvědomuji, protože se považuji za plnohodnotnou Češku,” vysvětluje. Zároveň ale říká, že v porovnání se zkušenostmi Vietnamců první generace (první generace se do Česka přistěhovala, druhá se tu narodila – pozn. red.) se situace o něco zlepšila. „I díky tomu, že umím plynule česky, jsem neměla problém se začlenit například do kolektivu ve škole. Stále ale vnímám, že lidé hodně soudí na základě prvního pohledu,” podotýká Hana.