Komentář: „Odsunem“ Rudoarmějce dějinné křivdy nevyřešíme. Naopak

S květnovým výročím konce druhé světové války se neustále vrací jako leitmotiv části politického spektra „vypořádání se“ s minulostí pod sovětskou sférou vlivu v letech 1948-1989 a jejím odkazem. Například se uvažuje o odstranění Stalinova reliéfu z památníku Rudé armády na brněnském Ústředním hřbitově nebo o přemístění sochy Rudoarmějce na Moravském náměstí.

K druhému zmíněnému, Památníku rudoarmějce, vznikla petice, jež požaduje její „přesun na jiné vhodné a důstojné místo, například do areálu vojenského hřbitova v Brně nebo do jiného kontextu, který odpovídá jejímu historickému charakteru".

Autoři petice zdůrazňují, že by takový krok umožnil zachovat historickou paměť, aniž by ideologická symbolika (srp a kladivo, monumentální měřítko) zůstávala v centru města, protože tato původní koncepce díla dle autorů petice neodpovídá hodnotám demokratické společnosti ani charakteru moderního veřejného prostoru v centru města. Proč se však s „dědictvím“ komunismu a sovětské éry vyrovnáváme až nyní?

Důstojná připomínka, nebo ideologický monument?

Organizátoři petice za přesun tvrdí, že „je důležité rozlišovat mezi důstojnou pietní připomínkou obětí války a monumentální oslavou armády a ideologie, která se po válce stala nástrojem totalitního režimu v Československu". Připomínají, že současná podoba sochy vznikla v roce 1955 v období komunistické totality a nese jasné znaky ideologické propagace tehdejší moci, která věznila, mučila a popravovala vlastní obyvatelstvo.

Je pravdou, že zejména padesátá léta (doba vzniku sochy) byla nejkrutějším obdobím čtyřicetileté etapy komunistického (od roku 1960 oficiálně „socialistického") Československa, jejíž ideologický náboj se nepochybně odráží i v dobovém umění včetně tohoto pomníku.

Avšak musíme též rozlišovat dobu, jež ztvárňuje, to jest osvobození Československa od nacistické okupace roku 1945, a dobu vzniku, tedy totalitní padesátá léta. Nevyřešila by tuto nejasnost informační tabule, která by objektivně zhodnotila dobu osvobození, krátké třetí republiky a totalitních padesátých let?

Sověti nebyli jen Rusové

Vzhledem k aktuálním událostem je pochopitelné, že pomník může u některých lidí vyvolávat přinejmenším nepříjemné pocity, v horším případě může být zneužit ve válečné propagandě v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu, která trvá už čtvrtým rokem. Památník by totiž mohl „zmást"– neboť se dnes slovo Sověti, Sovětský svaz lehko zaměňuje s Ruskem – avšak SSSR byl mnohonárodnostní – jeho obyvateli byli i Ukrajinci, Bělorusové, obyvatelé Kavkazu a Střední Asie. To však nijak nesnižuje odpovědnost Sovětského svazu za pozdější podřízení Československa komunistickému režimu včetně srpnové okupace v roce 1968.

Brno osvobodila sovětská vojska 26. dubna 1945 Bratislavsko-brněnské operace 2. ukrajinského frontu (svazek Rudé armády) pod velením armádního generála Rodiona Jakovleviče Malinovského narozeného v Oděse (Brňané na jeho počest pojmenovali náměstí). Armáda byla podle údajů vojenských historiků tvořena 300 tisíci Rusy, téměř 170 tisíci Ukrajinci (to se často opomíjí) a přes 11 tisíci Bělorusy.

Připomeňme, že při osvobozování Československa zahynulo přes 140 tisíc sovětských vojáků – nejen tedy Rusů, ale i Ukrajinců, Bělorusů a dalších národností Sovětského svazu. Byly to běžní lidé jako každý z nás, mnohdy prostí kluci, kteří neváhali obětovat své životy za svobodu druhých. Avšak proč si zvolit za vhodnou „oběť“ zrovna sochu Rudoarmějce, která symbolizuje utrpení a oběti obyčejného člověka?

Ano. Z historie se nemá stát oslava mocných, diktátorů, což někdy ztělesňují i monstrózní pomníky, ale oslava běžného člověka a jeho heroizace, která ztělesňuje ideály lidstva (to dobré v nás) bez rozdílu. Laciné gesto před volbami nic nevyřeší, dějinné křivdy se tím nenapraví. Když však pomník „odsuneme“ do depozitáře muzea či za vysoké zdi vojenského hřbitova, co stane na jeho místě?