Lidé jsou od přírody dobří, říkají Medial Banana. Jejich zbraní je reggae a tolerance

Před brněnským Kabinetem múz stojí Pokyman uprostřed hloučku lidí. Kouří, směje se a zdraví příchozí, jako by se tu nescházelo publikum na koncert, ale staří známí. Brno zná dobře, šest let tu studoval religionistiku. Blonďatá žena středního věku na něj zavolá, jestli si pamatuje, jak se jí kdysi podepisoval na prsa. Pokyman se rozesměje. „No, těch jsem podepisoval víc,“ odpoví. Když potom odchází do backstage, bere s sebou dovnitř i muže s dlouhými dredy, který si na koncert nekoupil vstupenku. U vstupu bez zaváhání řekne, ať mu dají pásku a dopíšou ho na guest list.

V listopadu 2025 se rozpadla dlouholetá sestava slovenské reggae kapely Medial Banana. Zůstali v ní Erik Šulc a Pokyman, vlastním jménem Filip Pokorný. Ve své tvorbě dlouhodobě propojují reggae s ostatními žánry a texty o toleranci, předsudcích, sociální nespravedlnosti nebo každodenním soužití s druhými. Na koncertech působí bezprostředně a jsou v těsném kontaktu s publikem. Pod stejným názvem pokračují dál. „Máme postavenou novou kapelu a za týden nás čeká první velký koncert,“ říká Erik Šulc. „Je to takový nový vítr,“ doplňuje ho Pokyman.

 

Jedna reggae píseň a sedmnáct let

Za vznikem kapely nestál velký plán. Erik Šulc vzpomíná, že tehdejší sestava chtěla dělat víc žánrů a jednu skladbu zkusit v reggae stylu. V tu chvíli přišla Pokymanova sestra s tím, že její bratr reggae miluje a v takové písni prostě musí být. „Tím se odstartovala naše teď už sedmnáctiletá cesta,“ popisuje Erik Šulc.

Podobně vznikl i název kapely. V jednom z prvních textů se objevilo spojení Medial Banana jako označení pro mediální kachnu nebo hoax. Kapele se zalíbilo a už u něj zůstala. Až později Pokyman na Jamajce zjistil, že ten výraz znamená něco docela jiného. „V podstatě průměrný penis,“ říká. Erik Šulc se tomu směje a dodává: „Aspoň to nezní namyšleně.“

Tolerance láska a porozumění

Když popisují, co chtějí lidem z pódia předat, vracejí se stále ke stejným slovům: k toleranci, lásce a porozumění. Pokyman jejich uvažování vysvětluje na obyčejné situaci. Člověk, který někoho naštve na silnici, třeba jen spěchá do nemocnice za manželkou. „Kdybychom chápali, jaké jsou důvody, proč ostatní lidé dělají věci, které nás rozčilují, tolik by se nás nedotýkaly,“ vysvětluje svůj pohled na svět. „Jsem přesvědčený, že lidé jsou od přírody dobří,“ říká. Podle něj člověka často pokřiví až podmínky, ve kterých žije. I proto nechce nad lidmi lámat hůl.

Erik Šulc tenhle přístup doplňuje důrazem na nadhled. Mnohé problémy podle něj vypadají zblízka větší, než ve skutečnosti jsou. Teprve odstup ukáže jejich skutečnou váhu. „Je to zrnko písku na poušti ve vesmíru a někdy sami sebe až moc prožíváme,“ dodává Pokyman.

 

Aktivismus bez falešné pózy

Své texty považují za aktivistické. Erik Šulc mluví o tom, že se do hudby přelévá všechno, co člověk zažije a co ho zasáhne. Připomíná i zkušenost z nultých let. „Utíkal jsem před nácky po ulicích Bratislavy,“ říká. Podle něj se právě podobné zážitky do textů promítají, i když ne vždy přímo. Když zrovna nejde vyloženě o text písně, snaží se o podporu akcí proti fašismu, rasismu nebo homofobii.

Pokyman vnímá aktivismus i v samotném způsobu, jakým kapela vystupuje. „Vždycky se snažíme něco předat, něco zlepšit, něco sdílet.“ Důležité pro něj je také to, že kolem sebe nevytvářejí falešnou pózu. „Jdeme s kůží na trh. Už to samo o sobě vnímám jako aktivismus,“ dodává.

Hudba, která nevznikla v pohodlí

Pokyman se k reggae dostal doma, kde měl díky otci přístup k velkému množství hudby. Právě reggae ho ale zasáhlo jinak než ostatní žánry. Přitahovali ho lidé, kteří vyrůstali v tvrdých podmínkách, a přesto mluvili o životě s vděčností a klidem. „Přišlo mi to jako obrovská síla ducha,“ říká. Právě v tom podle něj spočívá síla reggae. V postoji, který ten žánr zastává.

Zásadní pro něj byla i zkušenost z Jamajky, kde kapela nahrávala album Inna Jamdown. Rozdíl oproti středoevropskému prostředí popisuje jako těžko přenositelný. Na Jamajce podle něj hudba není zájmem vedle jiných možností. Je součástí každodennosti. „Hudba je tam všude. Každý může zpívat, každý může hrát, každý může tancovat,“ popisuje. Tam, kde lidé nemají peníze ani široké možnosti, představuje hudba jednu z mála cest, která je dostupná všem.

Podle Pokymana je právě proto hudebnost na Jamajce zakořeněná hlouběji než ve střední Evropě. Tady zůstává hudba často zálibou nebo kulturním projevem. Tam se stává běžnou součástí dne. „U nás je hudba hobby, tam je to každodenní součást života,“ vysvětluje.

Nepohoda jako zdroj

Reggae je podle nich žánr, kterému nepohoda vlastně prospívá. „Čím horší je to na Slovensku, ať už politicky nebo sociálně, tím víc se to dá přetavit do hudby a do textů,“ vysvětluje Erik Šulc. „Spousta umění vznikla skrze nesvobodu a skrze to, že lidé potřebovali vyjádřit, jak trpí oni sami nebo někdo jiný,“ dodává.

Pokyman na to navazuje důrazem na umění, které má přesah. „Osobně hledám nějaký odkaz,“ říká a vysvětluje, že ho přitahuje tvorba, která nese filozofii. Právě takové umění si podle něj často prošlo nějakým utrpením, díky čemuž pak dokáže získat odstup a mluvit o emocích jinak než jen jako o okamžitém prožitku. Naopak tvorbu, která vzniká ve zlaté kleci, bere spíš jako zábavu.

Zároveň ale dodává: „Nepřeji si pro reggae, aby byl svět v háji jen proto, aby vznikala dobrá hudba. Byl bych i rád, aby ta emoce, kterou hudba odráží, byla o tom, že si rozumíme, že jsme šťastní a že je všechno v pohodě.“

 

Jiná etapa, stejný základ

Do další etapy vstupují s novou kapelou, se kterou je teď čekají první koncerty. „Přišla tam nová energie, jiní lidé a moc se na to těšíme,“ říká Erik Šulc. „Ne že bychom neměli rádi bývalé členy, my je máme pořád rádi, ale je to něco nového, co nás žene dopředu,“ dodává.

„My jsme jen takové zesilovače,“ popisuje Pokyman. A hned vysvětluje, co tím myslí. „V hudbě se tak vnímáme, jsme jen prostředníci, kteří nasají esenci pódia a dokážou ji koncentrovat mezi lidi.“ Podobně to popisuje Erik Šulc: „Já úplně věřím tomu, že stačí, abychom z toho měli radost, kterou pak dokážeme přenést mezi ostatní.“