Spravedlnost nemá datum spotřeby. Ústavní soud v Brně se zastal profesora Knížáka

Brno - Za dopis do Francie strávil v sedmdesátých letech více než tři měsíce ve vazbě Státní bezpečnosti. Když se ale profesor Milan Knížák po letech domáhal plné soudní rehabilitace, pražské soudy mu „zabouchly dveře před nosem“ s tím, že prý přišel pozdě. Teď do případu rázně vstoupil Ústavní soud. Zrušil předchozí rozsudky, označil je za nepřípustný formalismus a připomněl, že demokratický stát nesmí k totalitním křivdám přidávat další.

Celý příběh začal v květnu 1973. Milan Knížák tehdy poslal do Francie zásilku, ve které podle dobového komunistického režimu „zkresloval informace o poměrech v republice“. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. O rok později ho zadržela Státní bezpečnost a obvinila ho z poškozování zájmů republiky. Skončil rovnou ve vazbě, kde si nakonec odseděl 107 dní.

I když prokurátor stíhání na jaře 1975 nakonec potichu zastavil, Knížák se úplného oficiálního očištění nedočkal. Když se to nedávno pokusil napravit, Obvodní soud pro Prahu 10 i odvolací Městský soud v Praze ho vyprovodily s prázdnou. Podle nich zmeškal zákonnou lhůtu pro podání návrhu.

Slepé lpění na paragrafech

Ústavní soud, jehož nález vyhlásil předseda senátu prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc., tato usnesení zrušil jako protiústavní. Soudce zpravodaj prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., vysvětlil, že v případu šlo o střet dvou ustanovení zákona o soudní rehabilitaci. Zatímco nižší soudy se držely striktně gramatického výkladu, Ústavní soud upřednostnil výklad teleologický, tedy takový, který sleduje smysl a účel zákona.

„Šlo v podstatě o střet dvou ustanovení. I když by se gramaticky mohlo zdát, že situace vypadá jinak, rozhodli jsme se pro teleologický výklad se zřetelem na účel zákona o soudní rehabilitaci,“ uvedl soudní zpravodaj Šámal. Podle něj je nepřípustné, aby stát odmítl rehabilitovat osobu jen proto, že její stíhání bylo zastaveno až po propuštění z nezákonné vazby, zatímco osoby vyšetřované bez zahájení stíhání by na rehabilitaci nárok měly.

Ústavní soud dále upozornil na procesní pochybení obvodního soudu, kde ve věci rozhodovala samosoudkyně místo zákonem stanoveného senátu. V kauzách napravujících křivdy totalitního režimu navíc musí justice postupovat podle principu favoris rehabilitationis, tedy v pochybnostech rozhodovat ve prospěch poškozeného.

Výše finančního odškodnění

Milan Knížák nebyl vyhlášení nálezu osobně přítomen. Jeho advokát Lubomír Müller rozhodnutí uvítal s tím, že má precedenční význam pro další lidi v podobné situaci. „Soud potvrdil, že právo na rehabilitaci se na pana profesora vztahuje,“ zhodnotil Müller.

Zároveň však upozornil, že případné finanční odškodnění je v českém právním řádu i po desítkách let od revoluce velmi nízké. Za každý den nezákonné vazby náleží oběti 82 korun a 33 haléřů. V případě 107 dní profesora Knížáka by tak celková částka činila přibližně 8 800 korun. „Mnozí to považují za výsměch, ale nikdo s tím zatím nechce nic dělat. Sama o sobě tak soudní rehabilitace znamená spíše morální satisfakci,“ uzavřel advokát Müller.

Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který je v novém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.