Příběhy mezi květinami: Lištica uvedla novou výstavu

Brno - Brněnská malířka Lištica přichází s novou samostatnou výstavou. Expozice Plevel–Človíček samovolně navazuje na její předešlou tvorbu věnovanou florálním metaforám společnosti. Slavnostní zahájení proběhlo 10. března v prostorách G99 pod záštitou Domu umění. Výstava bude k vidění až do 24. května.

Lištica, vlastním jménem Lucie Lienerová, je absolventkou Ateliéru malířství 3 na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Ve své tvorbě se zaměřuje na figurativní malbu, kterou vytváří především pomocí výtvarných nástrojů typických pro kresbu, jako je pastelka, pastel a voskovka. Maluje na dřevěnou překližku nejrůznějších tvarů.

Zrození narativu

Když před dvěma lety končila Lištica studium, v diplomové práci se věnovala botanické transformaci své přítelkyně Ivy. Ani sama umělkyně tehdy ještě nevěděla, že s motivem rostlinné proměny začala psát první kapitolu vizuálního příběhu.

Loni přišla se samostatnou výstavou Plevelitel v brněnské Galerii mladých v TICu. I sem se promítla postava Ivy, tentokrát v podobě rozporcovaného ženského těla, z něhož vyrůstaly květiny. Ústředním motivem výstavy se však stal Plevelitel - postava mužského pohlaví s nejasnou minulostí i charakterem. „Jednalo se o ztělesnění jakéhosi anti-zahradníka. Kromě péče o rostliny patřilo mezi jeho oblíbené aktivity také sázení lidských orgánů v podobě semínek, ze kterých vyrůstal plevel,“ uvedla autorka.

Plevel, jinými slovy rostliny, které obecně považujeme za zbytečné či škodlivé, zde funguje jako metafora. Lištica jej přenáší na lidi. „Motiv plevele symbolizuje téma ostrakizace. Zastupuje všechny jedince, kteří byli sociálně vyloučeni,“ vysvětlila umělkyně.

Třetí dějství v obrazech

Na předchozí dva projekty nyní navazuje výstavou Plevel-Človíček. Ta představuje příběh potomka Ivy a Plevelitele. „Nebylo to prvoplánové, spíš jsem přirozeně cítila potřebu v příběhu pokračovat,“ řekla Lištica.

V aktuální výstavě si autorka pohrává s kontrastem, a to jak po významové stránce děl, tak v jejich vizualitě. Obrazy v teplých barvách mohou působit až krajně líbivě. Na první pohled vzbuzují v člověku klid. Opět v sobě ale ukrývají téma vyčlenění ze společnosti a mimo jiné i dětské nevinnosti. „Projekt je koncipovaný tak, že autorem děl je právě sám Plevel-Človíček. Některé obrazy jsem proto stylizovala do podoby dětských kreseb, v zadní místnosti je doplňuje instalace dětského kolotoče,“ vysvětlila autorka.

Hlavní postava je zde nejednoznačná. „Plevel-Človíček není vyloženě kladná nebo záporná figura. Je to ještě dítě, rozporuplné a zranitelné. Jeho primární činností je pěstování ‚třetí generace plevele‘ – doteď neznámého druhu rostlin, odolnějšího vůči pesticidům. V určité chvíli mu nicméně květiny začnou napadat včely. Není jasné, s jakým úmyslem. Květiny se totiž přemnožily. Plevel-Človíček by tak mohl být obětí, stejně jako kolonizátorem,“ popsala umělkyně.

Divák jako součást výstavy

Důležitou roli hraje i samotný prostor galerie. Lištica své výstavy obecně koncipuje tak, aby divák nebyl jen pouhým pozorovatelem, ale přímou součástí díla. „Společně se spolukurátorkou Barborou Trnkovou jsme přemýšlely, jak pojmout výstavní plochu tak, aby byla interaktivní. Podlahy jsme potáhly bílou látkou, která má připomínat lůžkovinu. Už při příchodu si tedy návštěvníci musí nasadit návleky na boty. Do rohů a výklenků v místnostech jsme daly polštáře, na které si můžete lehnout. Samotná díla navíc nejsou umístěna tradičně ve výšce očí. Abyste si je skutečně prohlédli, musíte si k nim třeba dřepnout,“ popsala kurátorka Viktória Pardovičová.

Neobvyklé propojení narativů s prostorem naplnilo svůj účel a setkalo se s pozitivním ohlasem návštěvníků. „O výstavě jsme se s kamarádkou dozvěděly z Instagramu Domu umění. Líbí se mi to provedení v zářivých barevných odstínech. Druhá místnost, ve které je instalace kolotoče nad postýlku, vypadá opravdu jako dětský pokojíček, ve kterém se cítíte bezpečně,“ řekla návštěvnice výstavy Thamara Betton.

Výstava tak uzavírá další kapitolu rozvíjejícího se příběhu, v němž Lištica pracuje s problematikou osobnostní proměny a otevírá důležité společenské otázky.