Chceme dělat dostupnou alternativní módu, říkají tvůrci značky Coffin Crew

Anna a David se potkali na střední škole. Oba se tehdy začali více zajímat o společenské dění a zalíbení našli v alternativní scéně. Studovali design interiéru a textilu na Střední škole umění a designu v Brně, kde si poprvé vyzkoušeli sítotisk. Tato grafická technika později přispěla ke vzniku jejich módní značky Coffin Crew, kterou nedávno představili veřejnosti. Ve své tvorbě se zaměřují na upcycling a autorské designy v alternativním stylu.

Kde se zrodil nápad začít s vlastní značkou?

Anna: V mém okolí znám spoustu lidí, kteří se snaží oblékat alternativně, ale pak to oblečení nakupujou na Sheinu nebo na Temu, což je ale naprosto v rozporu s tou základní myšlenkou snad všech alternativních subkultur. Myslím, že na planetě už toho oblečení máme tolik, že další není potřeba. Alternativní móda je mnohem dostupnější. Máme tady nespočet second handů a oblečení si můžete tak jednoduše upravit. Chápeme ale, že ne každý má čas na vyrábění nebo peníze na drahé autorské výrobky. Chtěli jsme proto začít dělat alternativní módu, která bude dostupná pro všechny.

David: Úplný začátek byl vlastně docela spontánní. Jedno odpoledne jsme byli venku a já zmínil, že bych se chtěl vrátit k sítotisku. Anička řekla, že o tom také často přemýšlí. Začali jsme se teda dívat, jestli takovou možnost nenabízí nějaké studio v Brně, ale nakonec jsme se rozhodli, že si všechno budeme dělat sami. Takže jsme vyrazili nakoupit potřebné věci, doma jsme vyklidili prádelnu a pustili se do sestavování vlastního sítotisku. Vyráběli jsme si všechny ty osvicovací stroje a příslušenství na vymývání. Několik měsíců jsme fungovali čistě metodou pokus-omyl. Na rozdíl od hodin sítotisku ve škole nám tentokrát nestál za zády nikdo zkušený, kdo by nás krok za krokem vedl. Ani nepočítám, kolikrát jsme osvěcovali síto, než se nám to vůbec povedlo, nebo jak jsme experimentovali s barvou na textil z Polska, která se po jednom vyprání úplně zničila. Postupně jsme to ale vychytali, k sítotisku přidali i upcycling a v lednu začali oficiálně představovat první produkty.

Podtitul vaší značky zní „oblečení s názorem“. Odkazujete tím na nějaké politické smýšlení?

Anna: Ať už na tričko natiskneme jakékoliv politické heslo, myslím, že to největší heslo je už samotný upcycling, kdy zkrátka vezmu nošenou věc, která může vypadat třeba nudně a dodám jí to kouzlo. Vložím do ní část sebe, ať už přes nějaké natištěné motivy nebo mixem různých materiálů dohromady. Co se sítotisku týče, trička na něj bereme od značky s GRS certifikací, která používá částečně zrecyklovanou bavlnu. Ta zaručuje, že je výrobek skutečně udržitelný a  vyrobený za etických podmínek s minimálním dopadem na životní prostředí.

David: Nějaké názory do své tvorby ale samozřejmě také promítáme. Slogan Boobs not bombs odkazuje na současné válečné konflikty ve světě. Oblíbili jsme si i hesla jako Fix it, Resist nebo Eat the rich. V kolekci God Save the Princess jsme využili známé logo a tvář královny Alžběty II. nahradili princeznou Dianou. Byla to žena s obrovským společenským přínosem, ale bůh ji neochraňoval.

Anna: Já bych budoucna chtěla ještě trochu více zabrousit do feministických témat. Plánujeme také udělat nějakou kolekci triček, jejíž výtěžek poputuje na nějaký útulek.

Kde kromě současného společenského dění čerpáte inspiraci?

Anna: Vycházíme z rané punkové tvorby, tedy období 70. let a Vivienne Westwood. Zní to možná trošku klišé, ale to naše srdcovka. Vivienne Westwood byla průkopnicí v oblasti módy, začala to dělat jinak, živěji.

David: Do jisté míry se nás inspirují určitě i ostatní umělci z alternativní scény, se kterými se setkáváme třeba na koncertech nebo nějakých jiných akcích.

Co pro vás bylo při zakládání značky nejtěžší?

Anna: Nevzdat to. První týdny zkoušení jsme byli občas tak frustrovaní, že jsme na to skoro rezignovali. Pořád nám to nešlo a někdy jsme na to třeba měsíc a půl ani nesáhli, rozdělaná práce nám tak zůstala na stole. Přesto jsme se k tomu pokaždé dokázali vrátit a zkoušeli to dál, až  jsme se to konečně naučili.

David: Zároveň jsme se museli naučit být multifunkční. Kromě návrhářů se z nás najednou stali tiskaři, prodejci nebo influenceři. Výhoda samozřejmě je, že pracujeme ve dvou, takže si to můžeme aspoň rozdělit. Osobně pro mě bylo asi nejtěžší naučit se fungovat na sociálních sítích. Snažil jsem se tvořit, ale zároveň jsem musel pořizovat fotky a natáčet videa, abychom měli dosah. Ze všech sítí se nám nejvíce uchytil TikTok.

Plánujete do budoucna nějak růst?

David: V blízké době plánujeme spustit i e-shop, abychom mohli začít pořádně fungovat. Rádi bychom se více účastnili akcí zaměřených na prodej autorských výrobků. Přijde mi lepší, když se lidé mohou s tvůrci potkat osobně. Hlavně vidí produkt na vlastní oči a mohou si ho osahat nebo vyzkoušet. Zároveň bychom chtěli začít prodávat naše designy na koncertech a navrhovat kapelám merch. Právě si od nás objednala trička brněnská kapela Drunken Weasel. Rozhodně se ale chceme vyhnout tisku motivů, se kterými nesouzníme. Nechceme se zaprodat. Každý návrh děláme tak, abychom ho my sami chtěli nosit a hodláme v tom pokračovat.