Z brand tripu rovnou na zkoušku. Influencerka z brněnských práv bere vzdělání jako zadní vrátka

Brno - „Už nikdy mi nebude dvacet a nikdo neříká, že budu lidi bavit věčně.“ Influencerka a studentka práv Eliška Kučerová vypráví o své cestě od prvního virálního videa až po brand tripy se světovými značkami. Proč vyměnila studium grafiky za práva a jak zvládá tlak firem na neustálou aktivitu? Přečtěte si rozhovor o balancování mezi světem filtrů a realitou paragrafů, o disciplíně i o tom, proč je důležité mít vždycky v záloze plán B.

Jak ses dostala k práci influencerky?

Vlastně úplnou náhodou během pandemie. Všichni jsme seděli doma a neměli do čeho píchnout, tak mě napadlo začít točit na TikTok. Tehdy byly v kurzu hlavně tanečky na populární hudbu. Už ve čtrnácti jsme s kamarádkou měly společný taneční profil, a díky němu jsem narazila na holku, která měla asi 15 tisíc sledujících. Pamatuji si, jak jsem si tehdy říkala: „To chci taky!“ Původně jsem plánovala dělat jen ty největší trendy, ale pak jsem natočila své první video o skincare, které se stalo virálním, a od té doby se toho držím.

Měla jsi nějaký moment, kdy ti došlo, že už máš skutečný vliv a že ten počet sledujících něco znamená?

Konkrétní moment asi nemám. Tím, že jsem začala v nižším věku, mi to zpočátku úplně nedocházelo. Velké uvědomění přišlo až ve třeťáku na střední škole. To už jsem na sítích působila tři roky a začala jsem aktivněji tvořit i na Instagram. Začaly mi chodit první nabídky a pozvánky na eventy. Tehdy mi došlo, že už to není jenom sranda a postování pro pár kamarádů.

Vystudovala jsi střední grafickou školu v Brně a teď studuješ kombinovaně na Právnické fakultě obor Teorie a praxe trestního a správního procesu. Co tě k tomu po grafice přivedlo?

Právo a veřejná správa mě zajímaly odmalička. Občas sice o svém výběru pochybuji – což je asi v pohodě – a hlavou se mi honí, jestli jsem si vybrala správně a jestli jsem neměla jít spíš na marketing nebo žurnalistiku. Vždycky jsem byla kreativní typ; dělala jsem snad všechny druhy sportů, hrála na nástroje, malovala... Proto jsem šla na grafickou školu. Tehdy jsem přesně nevěděla, co chci dělat, ale grafika mi přišla zajímavá. To mám vlastně i teď. Jsem spokojená, ale ty myšlenky na jiné obory mi občas hlavou blesknou.

Dalo by se tedy říct, že současné studium byl záložní plán?

To zase ne. O marketingu jsem začala uvažovat až ve chvíli, kdy mě na práva vzali. Letos to pro mě ale bude velké téma. Uvidím, jestli obor nakonec nezměním, nebo to aspoň nezkusím jinde.

Nedávno jsi absolvovala brand trip do Polska. Jak se ti daří skloubit studium s prací influencerky? Máš nějaký systém?

Paradoxně jsem na tento rozhovor dorazila přímo ze zkoušky. Můj obor je ale naštěstí docela benevolentní. Většinou nemáme povinnou docházku, takže je na mně, kdy se ukážu, i když je mi občas blbé tam nebýt. Málokterý předmět je tak přísný jako ten dnešní, kde bylo vypsáno jen málo termínů. Jinak se ale snažím zkoušky plánovat tak, aby se mi nekryly s pracovními akcemi.

Takže kombinované studium je pro tvou práci ideální?

Je to velká výhoda. Nebyla to sice moje priorita, ale teď to vnímám jako obrovské plus. Říkám si: „Už nikdy mi nebude dvacet. Nikdy už nebudu mít tu možnost odletět na tři dny pryč se značkou a hned poté skočit na zkoušku.“ I tak se ale snažím mít influencing a studium v rovnováze. Chci si z veřejné správy udělat magistra. Kdybych ale měla opravdu velkou příležitost od nějaké značky ve stejný den jako zkoušku, asi bych byla ochotná ten termín obětovat.

Počítáš tedy s tím, že vzdělání v budoucnu využiješ?

Sociální sítě mě baví, ale vím, že jednou přijde doba, kdy už lidi bavit nebudu, nebudu zajímat mladou generaci a o možnost výdělku na sítích přijdu. Proto je pro mě důležité dodělat magistra. Je super, že díky kombinovanému studiu mám volnost a zároveň můžu na tento obor v budoucnu navázat.

Dokážeš už teď využít v praxi to, co studuješ?

Všímám si toho hlavně u smluv. Když mi nějaká přijde, víc se na ni soustředím a lépe jí rozumím. Ale jinak zatím v práci studium nijak výrazně nevyužívám.

Jak reagují spolužáci, když zjistí, co děláš?

Nejzajímavější reakce přicházejí ve chvíli, kdy si vyměníme Instagramy. Pak už jen čekám, co se bude dít. Pamatuju si na jednu spolužačku – vyměnily jsme si profily přímo v hodině a ona se tomu začala v dobrém slova smyslu smát. Jinak to ale berou skvěle. Jednu spolužačku jsem dokonce vzala s sebou na event jedné značky.

Je něco, co bys už na sociálních sítích nesdílela? Třeba i s ohledem na budoucí právnickou kariéru.

Asi politické názory. Jen jednou jsem sdílela story ohledně jednoho hnutí, ale bylo to pojaté hodně „girlie coded“.

Influencing je stále vnímaný jako jednoduchá kariéra. Co bys vzkázala lidem, kteří to tak vidí?

Já si upřímně dělám srandu, že to mám jako takovou „brigošku“. Vnímám to jako celkem jednoduchou práci, ale reálná práce to je. Otázka spíš zní, zda je dlouhodobě udržitelná. Pokud člověk není obrovský influencer, nemyslím si, že se na to dá spoléhat navždy, a proto by lidé měli mít záložní plán. Zároveň nemám moc ráda influencery, kteří si na svou práci neustále stěžují. Jasně, občas mě naštve, když někdo neodpovídá na maily, ale stěžovat si na to, jak je náročné přečíst smlouvu nebo natočit video, mi přijde trochu zvláštní.

A co vnímáš jako největší nevýhodu?

Musíš být neustále v pozoru a aktivní. Musíš si pamatovat všechna kritéria firem a včas jim odepisovat. Některé firmy vyžadují odpověď okamžitě, a když nenapíšeš, hned posílají upomínky. A je jedno, jestli jsi zrovna na dovolené nebo je víkend – musíš být k dispozici v podstatě kdykoliv a kdekoliv.