Březnové KISKfórum se neslo v aktivistickém duchu. Prostor dostala témata spojená s ženami

Brno - Katedra informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity pravidelně pořádá KISKfórum. Série večerních setkání s odborníky z praxe otevírá každý měsíc nové téma. Březnové fórum patřilo ženám, feminismu a genderové nerovnosti. Přednášející představily své osobní příběhy i fungování feministických organizací, přiblížily jejich činnost a nabídly také možnosti, jak se do jejich aktivit zapojit.

Program přednášek se v aktuálním semestru nese v aktivistickém duchu. Vzhledem k tomu, že ženy tvoří přibližně 62 % všech studentů univerzity, zaměřili se organizátoři tentokrát právě na jejich zkušenosti a postavení ve společnosti. V roli řečnic vystoupily čtyři ženy, které se tomuto tématu věnují každá z trochu jiné perspektivy.

Večer zahájila Hana Drštičková z brněnsko-pražského kolektivu Sdruženy, který si klade za cíl vzdorovat proti propojeným systémům útlaku, jako je např. patriarchát, kapitalismus a imperialismus. Každoročně pořádají feministickou konferenci, pochod na Mezinárodní den žen a nově také každý měsíc čtenářský dekoloniální kroužek. „Prostřednictvím společného čtení textů nahlížíme na dekolonizaci z různých úhlů, od queer témat až po otázky mateřství nebo veganství,“ uvedla Drštičková.

Ve svém výstupu se věnovala také tomu, proč se někteří lidé s feminismem obtížně identifikují. Podle ní je samotný pojem zatížen rozdílnými historickými i kulturními významy. „Starší generace jej může spojovat s minulým režimem, jiní jej vnímají jako aktivismus privilegovaných západních žen. Pro mě je feminismus především boj proti útlaku, který dopadá na nás všechny,“ vysvětlila.

Na Drštičkovou volně navázala Barbora Antonová z Ženského vzdělávací ústavu Brno, známého jako Vesna. Představila historii spolku a významné ženy s ním spojené. „Jednou z velmi výrazných tváří Vesny byla Eliška Machová, která se zasloužila o rozvoj dívčích škol. Založila mimo jiné i ženskou útulnu. Ta pečovala o moravské dívky přícházející do Brna za studiem, ale také starší ženy bez rodin,“ řekla Antonová.

Vesna vznikla už ve druhé polovině 19. století jako pěvecký sbor, postupně se však proměnila v síť vzdělávacích a podpůrných institucí. Během své existence čelila několika hrozbám zániku, svou činnost se jí však vždy podařilo obnovit. Velkou zkouškou byl i začátek války na Ukrajině. „Před válkou k nám přišlo za celou dobu asi tři sta lidí. Na začátku března 2022 to bylo tři sta lidí denně,“ popsala Antonová. Organizace tehdy fungovala díky rozsáhlé dobrovolnické pomoci, přičemž někteří dobrovolníci ve spolku působí dodnes.

Sama Vesna se označuje za první sociální pomoc, nikoliv službu. Od roku 2021 je jejím hlavním cílem poskytovat materiální pomoc rodinám. Na rozdíl od sociálních pracovníků to ale mohou dělat bezpodmínečně. Podle Antové tak spolek vyplňuje mezery státní podpory. „Mnohdy k nám přicházejí lidé, kteří vůbec nejsou součástí systému sociálních služeb. Typicky přijde žena ze střední třídy, která má sice nadprůměrný příjem, ale opustil ji manžel a zůstala sama s dětmi i hypotékou. Na konci měsíce je pak ve stejné situaci jako romská matka čtyř dětí závislá na sociální podpoře, oběma zbývá zhruba tři sta korun na týden na jídlo. Struktura potřebnosti je tedy mnohem složitější, než jak ji prezentuje stát,“ podotkla.

V neposlední řadě upozornila na etiku terénního výzkumu. Výzkumníci by podle ní neměli zapomínat, že respondenti jsou lidé v náročných životních situacích, kteří věnují svůj čas. Za účast ve výzkumu by proto měli dostat alespoň symbolickou odměnu, např. ve formě poukázky na nákup potravin.

Mezi řečníky vystoupila také studentka knihovnictví Marie Anna Mahdalová, která se dlouhodobě věnuje problematice feminismu a patriarchátu. Účastnila se například Kongresu žen v Praze a zapojila se do iniciativy WikiGap, jejímž cílem je rozšiřovat články o ženách na Wikipedii.

Do diskuze přispěla svými zkušenostmi s tím, jak hovořit o feminismu s lidmi, kteří jej nezastávají. „Už když jsem se začala účastnit různých vzdělávacích akcí zaměřených na tuto problematiku, došlo mi, že ti, kteří by si to měli nejvíc poslechnout tam nepřijdou. V průběhu let jsem se snažila přijít na to, čím by to mohlo být a začala jsem si všímat určitých vzorců. Když něčemu takoví lidé nerozumí, je jim to podáváno tak, že to pochopí jako útok. Je tedy potřeba snažit se jim to jednoduše vysvětlovat, mít s nimi trpělivost a nesoudit je," řekla Mahdalová.

Zároveň upozornila na roztříštěnost současného feministického hnutí. Různá uskupení se podle ní často vzájemně vymezují natolik, že to odvádí pozornost od společných cílů. „Samozřejmě rozumým, že jsou mezi jednotlivými spolky důležité niance, které je od sebe odlišují, jako třeba když některé feministky neuznávají trans ženy. Pak je naprosto přirozené, že vznikne nějaký spolek, který se proti tomu bude vymezovat, s tím souhlasím. Pokud ale chceme dosáhnout nějaké větší změny, musíme alespoň v základních principech držet při sobě,“ pronesla.

Závěr programu patřil Alexandře Horoščák Bolfové z brněnského kulturního centra CO.LABS. Představila výzkumně-komunitní projekt WOMEN IN ART_what is well, který navazuje na stejnojmennou konferenci z roku 2023 a vznikl s cílem zkoumat poměr zastoupení mužů a žen ve vedení kulturních institucí. „Projekt funguje již druhým rokem. Prostřednictvím sběru dat se snažíme mapovat potřeby lidí působících v kultuře a zlepšovat jejich pracovní prostředí. Klíčovými tématy se pro nás staly wellbeing, prevence vyhoření, psychohygiena, nastavování osobních hranic a work-life balance," popsala projekt Bolfová

Následně sdílela i vlastní zkušenosti s genderovými stereotypy v kulturním prostředí. „Vzpomínám si, jak mi bylo během studií režie a dramaturgie řečeno, že jakožto žena mám menší mozek, a tudíž potřebuju víc času, abych zvládla zrežírovat divadelní inscenaci. Při nástupu do praxe jsem dostávala nabídky pouze na režírování pohádek, protože přece jednou budu chtít být matkou a měla bych k tomu mít přirozené dispozice. Když jsem se ucházela o místo v jednom divadle, tehdejší vedení mi řeklo, že by to bylo možné nejdřív za deset let, protože jsem žena,“ vyprávěla.

Aktivistická linka bude KISKfórum provázet i nadále. V dubnu se program zaměří na environmentální problematiku a její společenské dopady.