Když chcete uspět, jazyk není překážka, říká Ukrajinec studující v Česku

Brno - Studovat žurnalistiku znamená pracovat s jazykem, hledat přesné formulace a psát pod časovým tlakem. Pro Dmytro Smolie původem z Ukrajiny, který se česky učí teprve rok a půl, je to ale ještě větší výzva. Přesto si cestu našel. Má za sebou tři školy najednou, dvě dokončené střední školy, komplikace s vízem i tři semestry na Masarykově univerzitě. Dnes říká, že jazyk je víc než gramatika, je to kulturní kód.

Jak dlouho se učíte česky?

Rok a půl. Když to řeknu takhle, zní to krátce. Ale pro mě je za tím hodně hodin práce. Češtinu jsem se před příjezdem neučil systematicky. Pomáhala mi slovenština, protože jsem na Slovensku maturoval, takže jsem už měl zkušenost s podobným jazykem. Zároveň to ale nebyla úplná výhoda.

Čeština a slovenština jsou si blízké, ale právě ty malé rozdíly jsou někdy největší problém. Když umíte dva podobné jazyky, ale ani jeden není váš mateřský, začnete mít pocit, že neumíte ani jeden dokonale. A s tím se musíte naučit pracovat.

Kdy jste začal zvažovat žurnalistiku?

Už na střední škole. Ve třetím ročníku jsem ale řešil úplně jiné věci. Studoval jsem současně na třech školách. Střední školu, obor autotronik na Slovensku, autoškolu a zároveň jsem online dokončoval ukrajinskou školu.

Na Ukrajině je jedenáct ročníků. Devět jsem měl hotových, ale desátý a jedenáctý jsem chtěl zvládnout během jednoho roku. Takže jsem měl pět měsíců na desátou a pět měsíců na jedenáctou třídu. Ale jelikož jsem toho měl hodně, tak se mi hodně protáhla ta desátá třída a na jedenáctou jsem měl tím pádem méně času. Kdybych to nestihl během měsíce a půl, musel bych během pěti měsíců dodělávat autoškolu, jedenáctý ročník, maturovat a dělat přijímačky.

Co vás přivedlo právě k žurnalistice?

Velkou roli hrála učitelka občanské nauky ze střední školy na Ukrajině. Při ukončování desáté třídy jsem zjistil, že mi chybí předmět občanská nauka, který jsem viděl poprvé. Když jsem měl ústní zkoušení, tak jsem se na to vůbec nepřipravoval, ale odpověděl jsem tak, že se divila, proč nejdu studovat žurnalistiku. Tehdy to ale působilo jako něco nereálného. Měl jsem pocit, že řeším tolik věcí najednou, že učit se na přijímačky v úplně jiném oboru a studium žurnalistiky v cizím jazyce je spíš sen než plán. Přesto jsem přijel na den otevřených dveří. Poradili mi s přípravou na přijímačky. A tak jsem přes den na praxích opravoval auta a večer se učil filosofii. Šel jsem na všech pět termínů přijímaček a nakonec jsem se dostal.

Nakonec se vám to ale vše podařilo. Jak náročné je teď studovat žurnalistiku v cizím jazyce?

Je to těžké. První semestr byl náročný hlavně tím, že byl nový. Skutečná zkouška ale přišla v druhém semestru, kdy jsem měl dohromady publicistiku, zpravodajství a dějiny médií. Bylo toho hodně, co jsme se museli naučit a zvládnout. Ve zpravodajství jsme texty psali přímo na seminářích a měli jsme přesně daný čas. Pro české studenty je to stresující. Pro mě to bylo dvojnásobné.

Moje první krátká zpráva dostala čtyři body z deseti. Pamatuju si, že mě to mrzelo. Ale zároveň mě to motivovalo a začal jsem si texty víc analyzovat, kde dělám chyby. Postupně se to zlepšovalo. Jednou se mě vyučující zeptal, jestli jsem text opravdu psal sám. To mi vlastně ukázalo, že moje práce se vyplácí a že se zlepšuji.

Máte pocit, že musíte pracovat víc než ostatní?

Myslím, že všichni musíme hodně pracovat. Psaní mi asi trvá déle. Každý text si kontroluji několikrát. Přemýšlím nad každým slovem. Někdy o sobě pochybuji, jestli to zní přirozeně. Ale zároveň vím, že právě ta práce navíc mě posouvá.

Proč jste se rozhodl psát česky, když už jste uměl slovensky?

Na Slovensku jsem žil čtyři roky a tak jsem slovenštinu ovládal. Bylo by jednodušší zůstat u ní. Ale na Slovensko jsem se už vrátit nechtěl a rozhodl jsem se zůstat v Česku. A pokud tu chci pracovat, musím psát česky. Nechtěl jsem hledat jednodušší cestu. Chtěl jsem si vybudovat tu, která mi dává smysl.

Co vám studium v cizím jazyce dalo?

Dnes víc přemýšlím o tom, jak jazyk funguje. Uvědomil jsem si, že jazyk není jen gramatika. Je to kulturní kód. Každé slovo má svůj kontext, historii, emoci. Umět jazyk pro žurnalistiku nestačí. Musíte pochopit i kulturu té země, to, jak lidé přemýšlejí, co je pro ně citlivé, jaké mají zkušenosti. Bez toho píšete jen slova, ale ne příběhy.

Co byste vzkázal studentům, kteří se bojí studovat v cizím jazyce?

Že to nebude jednoduché. Ale pokud něco opravdu chcete, vždycky existuje způsob. Možná to bude znamenat víc práce, víc neúspěchů a víc pochybností. Ale každý malý posun se počítá. Já jsem si cestu hledal postupně. Ale kdo ne?