Stejně jako telefon, i my potřebujeme dobít baterky, říká fakultní psycholožka
Domácí
Brno - Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity od října rozšiřuje podporu studentů a zaměstnanců o konzultace s fakultní psycholožkou. Michaela Jelenová se věnuje především krizové intervenci, která pomáhá při akutních situacích, psychické zátěži či mimořádných událostech.
Studentům a zaměstnancům jste k dispozici od října. Víte, kde se vzal nápad na fakultní psycholožku?
Jednalo se především o iniciativu paní proděkanky pro studium Adély Souralové spolu s doktorkou Zuzanou Masopustovou z katedry psychologie, která dodala potřebný psychologický vhled. Reagovaly tak na zvyšující se potřebu psychologické podpory mezi studenty i zaměstnanci.
V začátcích spolu samozřejmě stále spolupracujeme a snažíme se posouvat v oblasti krizové intervence i připravenosti v podobě krizových plánů a dalších opatření.
Dokázala byste říct, čím je univerzitní prostředí z psychologického pohledu specifické?
Pro studenty univerzita představuje období zvyšujících se nároků, často se jedná o kombinaci studijní i pracovní vytíženosti. Tím se potkává jak vzdělání, které známe od dětství, s povinnostmi dospělosti. Najednou zastáváme dvě role současně.
Zároveň se v těchto letech stále hodně učíme a hledáme svou identitu – jak pracovat sami se sebou, žijeme mnohdy poprvé mimo rodinu, v novém městě a tak dále.
Univerzitní prostředí ale současně funguje jako komunita, která si prožívá to stejné. Studenti stejné generace většinou řeší podobná témata, nároky i obtíže. To podle mě poskytuje studentům velkou oporu.
Když akutní pomoc nestačí
Jak se krizová intervence, kterou poskytujete liší od dlouhodobé psychologické nebo psychoterapeutické pomoci?
Největší rozdíl shledávám v cíli práce a délce trvání. Krizová intervence je jednorázová, většinou na jedno či menší počet sezení, a týká se akutního problému. Když teď a tady nevím, co a jak, a sama sebe nedokážu korigovat. Pomoc je ohraničená a pomáhá klientům najít půdu pod nohama v daný moment.
Kdežto psychoterapeutická pomoc je vhodná při dlouhodobých problémech nebo otázkách, které si v sobě řešíme. Typicky, když jsme si zažili něco náročného, traumatizujícího a potřebujeme to vstřebat. Je to tedy hlubší zkoumání daného problému, který si neseme například z minulosti a potřebujeme ho řešit.
Může na sebe krizová intervence a psychoterapie navazovat?
Ano, může. Při krizové intervenci někdy odhalíme problém, který je zakořeněný hlouběji. Například člověk přijde s panickou atakou, tu vyřešíme, ale zjistíme, že se časem opakuje v určitých situacích konkrétními spouštěči – odtud už bychom zvažovali dlouhodobější psychoterapeutickou péči.
Na své problémy nemusíme být sami
Co vás z pozice psycholožky v univerzitním prostředí nejvíce překvapilo oproti vaší vlastní zkušenosti ze studia?
Co vnímám už teď je, že se psychické zdraví řeší mnohem více. Při mém studiu psychologie se toto téma řešilo dost, ale myslím, že se teď téma psychického zdraví otevírá ještě víc, což je určitě posun správným směrem.
S jakými obtížemi se studenti nejčastěji setkávají?
Za mé zatím krátké působení na univerzitě předpokládám, že se bude jednat především o problémy spojené se studiem. Ze začátku mě budou doporučovat vyučující nebo studijní oddělení, u kterého se studenti často s problémy svěřují. Zatím ovšem nemám natolik reprezentativní vzorek, abychom mohli konstatovat, s čím za mnou studenti budou nejčastěji přicházet.
Někteří lidé mají problém si říct o pomoc kvůli pocitu, že jejich problémy nejsou dost vážné. Existuje hranice mezi běžnou psychickou nepohodou a stavem, kdy si sám se sebou člověk neví rady?
Toto je hodně individuální, každý tu hranici máme nastavenou jinde. Ve chvíli, kdy už vůbec pociťuji, že problém zřejmě sama nezvládám a dochází mi možnosti, bývá dobré zvážit pomoc. Ta může spočívat i v tom, že se svěřím přátelům nebo blízkým, nejen v návštěvě odborníka. Zpětná vazba od přátel mnohdy může člověku dát zdravější úhel pohledu.
Také doporučuji si položit otázku „Kdyby za mnou s tímhle problémem přišel můj blízký, co mu na to řeknu? Co bych mu poradila?". Máme tendenci občas přeceňovat to, co jsme schopni zvládnout, a dbát na sebe méně než na lidi, které máme rádi. Když takhle pomyslně vystoupíme ze sebe, míváme pak střízlivější pohled na věc.
Platí, že je lepší psychické problémy řešit co nejdříve?
Určitě, čím dříve se problém začne řešit, tím rychlejší řešení je. Pokud situaci neřešíme, stávají se problémy všedními a je pak náročnější z nich najít cestu.
Být nablízku druhým, ale znát své hranice
Pokud někdo z našeho okolí vykazuje známky psychické nepohody, jak mu můžeme pomoct?
Určitě je fajn nepodsouvat mu nějaké naše domněnky, nerozkazovat mu (ve stylu, Běž to řešit!). měli bychom pojmenovávat své pocity, čímž nenarušuji prostor dotyčného. Nejlepší je dotyčnému říct, že jsme si všimli například jeho smutku, a přiznat mu, že o něj třeba máme strach. „Mám obavu, jestli teď něco nepotřebuješ" nebo „Běželo mi hlavou, proč nechodíš na přednášky" . Podobné věty nabídnou pomocnou ruku, ale zároveň dotyčného nechávají si vybrat, jestli pomoc chce nebo nechce využít.
A když se jeho problémy zdají opravdu vážné? Například už kamarád neví, co dál?
Opět je dobré pouze navrhovat, například „Podívej, máme tady fakultní psycholožku," nebo „Existuje krizová linka, kde by ti mohli pomoct," a tak dále. Určitě kamaráda nenutit.
Stejně tak je ale důležité dbát i na sebe. Pokud vím, že na aktivní pomoc kamarádovi nemám energii, kolikrát stačí tam pro toho člověka zkrátka jen být – sednout si k němu na přednášce nebo se ho zeptat, jak se dnes cítí. Pokud své pocity nechce sdílet, nemusí, ale neznamená to, že tady pro něj nejsem.
Pokud nespolupracuje?
Musíme si sami uvědomit, na co máme a nemáme vliv. Pokud cítím, že kamarád nespolupracuje, nemůžu se pro něj i tak rozkrájet a sám se psychicky vyčerpávat, když mám své starosti a povinnosti. Platí ale stále, že by měl cítit, že se na nás v případě potřeby může obrátit.
Dech a smysly jako cesta ke zklidnění při akutních stavech
Při špatných psychických stavech, existují nějaké tipy, jak se z nich dostat?
U každého fungují jinak. Někdo se potřebuje fyzicky vybít sportem, někdo se z toho potřebuje vyspat, vypovídat, vypsat, být sám. Je třeba si najít, co mě baví a nabíjí a k těmto aktivitám je dobré se uchylovat i v psychické pohodě. Když pak přijde špatný psychický stav, už budu vědět, co mi pomáhá.
Čím dál častěji se mluví o akutních psychických stavech, jako je třeba panická ataka – tedy stav akutní náhlé úzkosti a paniky, který pochází z psychiky bez skutečného vnějšího nebezpečí. Jak se z ataky můžu dostat?
Existuje více metod, ale z mé zkušenosti dobře funguje především dýchání. U panické ataky se překysličujeme rychlým dýcháním, je tedy třeba dech zpomalit dlouhými nádechy, zádržemi a výdechy.
Další metodou je grounding (uzemnění), který cílí na zapojení smyslů a přivedení dotyčného z myšlenek paniky zpět do jeho těla. Tady si můžu zvědomit, jak se například mé nohy dotýkají země, jestli je mi teplo nebo chladno. Můžu se podívat po místnosti, soustředit se na barvy a napočítat třeba pět červených předmětů. Podobně to funguje se sluchem, čichem i chutí. Pomáhá i počítání: kolik vidím židlí, oken a tak dále.
Čili dostat se zpět do přítomného okamžiku?
Ano, panika a stres se děje v hlavě a v panické atace se intenzivně projeví tělesně. My si tak potřebujeme uvědomit, že kolem nás žádné nebezpečí nehrozí. To tělu řekneme právě skrz dech a soustředění se na smysly.
Odpočinek není odměna, ale potřeba: cesta k wellbeingu
Jak můžeme u sebe zkvalitnit svou spokojenost při studiu?
Za zlepšením životní spokojenosti (tzv. wellbeingu), podle mě stojí především kvalitní rozvržení času. Musíme myslet na to, že dlouhodobě není možné fungovat jen na povinnostech. Studium a práci bychom si měli prokládat něčím, co děláme pro radost a co nás nabíjí.
Stejně jako potřebujeme nabít telefon, aby fungoval, potřebujeme se dobít i my, abychom mohli studovat, pracovat.
Umění odpočívat a nabíjet energii je stejně důležité jako plnit povinnosti. Někomu může pomoct si čas na odpočinek nebo zábavu zapisovat do kalendáře jako závaznou položku.
Univerzity pořádají různé akce pro podporu duševního zdraví (například Wellbeing Days či týdny duševního zdraví), současně mají studenti přístup k různým platformám či subjektům, jako jsou poradenská centra, web Opatruj.se nebo aplikace Nepanikař, které uživatelům pomáhají lépe zvládat psychickou zátěž. Jak důležitá je tato propagace duševního zdraví a osvěta na univerzitní půdě?
Velmi. Osobně jsem moc ráda, že podobné akce a platformy vznikají. Zvyšují nejen odolnost člověka, ale taky připravenost na to, že mu nemusí při studiu být vždycky dobře. Vlastně normalizují fakt, že se někdy můžeme cítit špatně, ale budeme vědět, co v takových případech můžeme dělat.
V dnešním světě sociálních sítí, kde nás obklopuje neustálá falešná pozitivita, je fajn si přiznat, že někdy budeme ve stresu, smutní a tak dále. Wellbeing neznamená nikdy nepocítit psychickou nepohodu, ale jde o dovednosti zvládnout špatný stav, abych byla dlouhodobě spokojená. Tedy vědět, co dělat sama se sebou, mít někoho, komu se můžu svěřit nebo vědět, kde hledat pomoct. Přesně s tím můžou pomoct podobné akce, aplikace Nepanikař, Opatruj.se nebo krizové linky.
Je tedy duševní zdraví už méně tabuizovaným tématem?
Myslím, že ano. Pozorujeme, že se lidé méně bojí vyhledat odbornou pomoc, přiznat si, že se necítí dobře. Více se o tématu duševního zdraví mluví, což je vzhledem k měnící se povaze dnešní rychlé doby potřeba.
Kde hledat pomoc?
- Psycholožka Michaela Jelenová poskytuje krizovou konzultaci v kanceláři 1.14 na Fakultě sociální studií Masarykovy univerzity.
https://www.fss.muni.cz/o-nas/fakultni-psychologicka-pomoc
- Poradenské centrum MUNI nabízí psychologické i studijní poradenství a pomoc v náročných životních situacích.
- Aplikace a web Nepanikař pomáhá zvládnout náročnou chvíli pomocí cvičení, rad a kontaktů na odborníky. Je dostupná pro Android i iOS.
- Web Opatruj.se je zajišťován Národním ústavem duševního zdraví a zaměřuje se na prevenci, vzdělávání a rozpoznání psychických obtíží, například ve formě online testů duševního zdraví.
- P.S. žij je platforma nápomocná v případě sebepoškozování či sebevražedných myšlenek.
- Telefonické poradny: Linka první psychické pomoci 116 123, Linka bezpečí 116 111, Linka pro krizovou intervenci Fakultní nemocnice Brno 532 232 078, Linka důvěry Modré linky 608 902 410.
