AI jako moderní tahák? Studenti především nesmí ztratit zvídavost, upozorňuje psycholožka

Zapojování umělé inteligence do vzdělávání s sebou nese zásadní změny ve způsobu, jakým se mladí lidé učí a pracují s informacemi. Někteří v AI vidí pouhého pomocníka, jiní zkratku k hotovým úkolům a část studentů se obává, zda jejich obor vůbec přežije, než stihnou dostudovat. O tom, jak okamžitá dostupnost odpovědí ovlivňuje kritické uvažování, pozornost a psychiku studentů, povyprávěla psycholožka Adéla Švestková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Mgr. Adéla Švestková, Ph.D.

• působí jako odborná asistentka a výzkumnice na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity
• Je členkou Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti (IRTIS) a Institutu pro psychologický výzkum
• Ve své vědecké činnosti se specializuje na psychologii, konkrétně na využívání internetu a digitálních technologií pro zdravotní účely

https://irtis.muni.cz/about/members/adela-svestkova

 

Výpisky za vteřinu, v hlavě prázdno

Jak se liší okamžité shrnutí látky z AI od dřívějšího poctivého studia od základů?

Výpisky vytvořené pomocí AI spadají do podobné kategorie, jako když mezi studenty kolují sto let staré poznámky, ze kterých se všichni učí. V obou případech chybí osobní zaujetí materiálem a učení zůstává povrchní.

Tento přístup může stačit na to, aby student prošel jednoduchým písemným testem, ale velmi rychle se ukáže jako nedostatečný u ústního zkoušení nebo ve chvíli, kdy je potřeba znalosti prakticky aplikovat. Z hlediska užitečného studia to není ideální způsob, protože jde spíše o učení cestou nejmenšího odporu.

AI nabízí odpovědi de facto hned. Neztrácejí studenti z dlouhodobého hlediska schopnost vydržet u složitého problému a přemýšlet nad ním do hloubky?

Tento problém se skutečně objevuje a bohužel se nešťastně potkává se současným trendem, který glorifikuje rychlost – například narativy typu „zvládl jsem kurikulum za dvě noci“. Vytrácí se tak čas potřebný k tomu, aby se učivo vstřebalo, aby mu student porozuměl a paměť si ho zkonsolidovala. Navíc AI chatbot nabízí odpovědi bleskově a rovnou navrhuje další otázky, což brzdí kreativní promýšlení.

O co přicházíme, když texty sami netvoříme, ale jen upravujeme výstupy z AI? Nehrozí nám ztráta schopnosti formulovat vlastní názor?

Zde se mohou pomyslné nůžky velmi rozevírat. Pokud člověk k práci přistoupí s vlastní myšlenkou a AI využije k jejímu rozšíření a prověření, mohou být výstupy ještě kvalitnější. Pokud ale dojde k pasivnímu přebírání toho, co AI začne generovat, může se schopnost formulovat názor opravdu vytratit. Studenti by pak nebyli nuceni sami uvažovat nad předkládanými materiály, čímž by se ze studia, které má školit v kritickém myšlení, stalo pouze biflování.

Tlak, úzkost a prokrastinace. Jak AI dopadá na psychiku studentů

Nevytváří běžné využívání AI na studenty tlak, že jejich práce musí být perfektní, a strach, že bez ní už neobstojí?

I když se zkušenosti napříč obory mohou lišit, například u studentů psychologie se tento tlak plošně neprojevuje. Studenti jsou spíše zdrženliví a zjišťují, co je z hlediska pravidel povolené.

Důležité je, co se v závěrečných pracích hodnotí – a to je prokázání zvládnutí kurikula, porozumění teorii a schopnost provést smysluplný výzkum. Umělá inteligence tuto práci automaticky nezlepší. Student navíc práci nakonec obhajuje ústně sám, takže pokud není schopen předat a obhájit to, za čím si stojí, u obhajoby se to jednoznačně pozná.

Vysokoškolští studenti vidí, co dnes modely dokážou vytvořit. Setkáváte se s tím, že to u nich vyvolává úzkost z budoucího uplatnění a pocit, že jejich studium ztrácí smysl?

S touto úzkostí se potkávají různé obory, přičemž klíčové je si velmi dobře definovat, v čem jsme jako profesionálové nenahraditelní. Pokud chceme, aby technologie sloužily lidem, musíme do jejich vývoje mluvit. Ujasnit si, kde je role člověka nezastupitelná, může být v této situaci hojivé a pomáhá to studentům zjistit, jaké dovednosti by měli budovat a rozvíjet.

Může okamžitá dostupnost odpovědí z AI podporovat u studentů prokrastinaci?

Vygenerovat si text na poslední chvíli může působit lákavě, protože odevzdaná seminární práce na první pohled vypadá obstojně. Prokrastinace a rozptylování se však projevují už při samotném procesu práce s těmito nástroji. Když student zadá prompt, čeká na vygenerování odpovědi a v mezičase buď jen tak zevluje, nebo odbíhá dělat něco jiného. Místo hodiny soustředěného učení tak člověk jen čeká na výstupy, těká mezi činnostmi a tříští se mu pozornost.

V čem vnímáte největší riziko?

Lidská mysl potřebuje čas na zpracování, kontextualizaci a uložení do paměti – a to se děje i ve spánku v průběhu týdne, kdy se člověk učí postupně. Informace nabiflované z AI pár chvil před zkouškou hlava udrží jen v krátkodobé paměti a student s nimi nedokáže dál aktivně pracovat.

Budoucnost a prevence

Co nejdůležitějšího by si dnes a v budoucnu měli studenti osvojovat při práci s umělou inteligencí, aby pro ně AI nebyla nástrojem, ale pouze dobrým pomocníkem?

Tím nejdůležitějším je pěstovat si zvědavost a zvídavost. Pokud student k úkolu přistoupí jen s tím, že ho chce mít co nejrychleji hotový cestou nejmenšího odporu, nedopadne to dobře. AI by neměla věci shrnovat „za nás“, ale „pro nás“. Je velmi užitečné využívat ji k parafrázování těžkých konceptů, generování příkladů pro lepší pochopení nebo překonat takzvané stigma bílého papíru, kdy si student nadiktuje vlastní myšlenky, které si pak nechá strukturovat.

Lze už dnes rozlišovat generaci studentů „před AI“ a „po AI“? Vnímáte mezi nimi nějakou bariéru?

AI je tu v širším povědomí zhruba čtyři roky a s každým novým ročníkem prváků je zřetelnější, v jakém věku se s ní poprvé potkali. U prvních ročníků se studenti buď styděli přiznat, že technologie využívají, nebo byli zdrženliví a bylo potřeba je motivovat k transparentnosti. Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že AI používá celý ročník. Riziko ale vidím v informačním vakuu na středních školách. Zatímco někteří pedagogové s nástroji pracují skvěle, pro jiné nezapadají do jejich offline světa a tváří se, že neexistují.

Studenti pak AI používají potají a dělají si z ní tabu ze strachu, že učitele naštvou. Když pak přijdou na univerzitu, kde po nich chceme otevřenost a zadáváme úkoly s jasnými pravidly pro zapojení AI, málokdo se k jejímu využití sám přihlásí – buď ze zvyku to tajit, nebo proto, že promyšlená a transparentní práce s AI vyžaduje mnohem více úsilí než pouhé kopírování.

Přijde vám dostatečné, jak se dnes o AI bavíme, nebo by se toto téma mělo řešit více?

Pokud jde o samotné kvantum, mám za to, že se o ní mluví dost. Problém je spíše v tom, že veřejný diskurz je velmi roztříštěný. Každý má jiné zkušenosti a znalosti, takže se vedle sebe šíří zcela odlišné narativy – na jedné straně stojí nekritičtí techno-optimisté, kterým AI masivně optimalizuje práci, na straně druhé zaznívají alarmistické až katastrofické hlasy lidí zkoumajících její filozofické dopady.

Obojí je potřeba a posouvá debatu dál, ale pro běžného člověka může být těžké se v tom vyznat. Důležité je proto vytvářet konkrétní nástroje a platformy dostupné i učitelům, jako je například projekt AI dětem, který vyvíjí učícího chatbota vedeného ne k pouhému vyplňování úkolů, ale k facilitaci myšlení.

AI Dětem

• AI dětem je česká nezisková organizace, která pomáhá základním a středním školám smysluplně zapojovat umělou inteligenci do výuky
• Organizace vytvořila první české Kurikulum umělé inteligence a nabízí desítky hotových lekcí

https://aidetem.cz/

 

Pokud na vás tlak spojený s využíváním umělé inteligence či studiem doléhá a cítíte psychické obtíže, nezůstávejte na to sami. Využít můžete podporu krizové psycholožky Michaly Jelenové, která působí přímo na Fakultě sociálních studií.
https://www.fss.muni.cz/o-nas/fakultni-psychologicka-pomoc