Škola není důvodem pro změnu péče. Ústavní soud potvrdil asymetrický model péče o dítě

Brno - Ústavní soud v úterý uzavřel spor o podobu střídavé péče, který inicioval otec nezletilé dívky. Stěžovatel se domáhal toho, aby se na výchově mohl podílet rovným dílem, protože dcera již začala chodit do školy a režim zvládá. Soudci však jeho stížnost zamítli a potvrdili, že je v nejlepším zájmu dítěte zachovat současné stabilní nastavení.

Případ začal v březnu 2024, kdy soudy svěřily nezletilou do asymetrické střídavé péče. O rok později se však otec obrátil na Okresní soud v Tachově s návrhem na změnu. Podle něj nastal čas na „čistý“ model 50 na 50.

Okresní soud v Tachově i následně Krajský soud v Plzni však dospěli k závěru, že pouhý nástup do školy a fakt, že otec péči o dceru zvládá, nejsou dostatečným důvodem k narušení fungujícího režimu. Dosavadní uspořádání přitom počítalo s tím, že otec o dceru pečuje v liché týdny od středy do pondělí, zatímco zbytek času tráví dívka u matky. „Střídavá péče nutně nemusí být rovnoměrná, primární je vždy zájem dítěte,“ konstatoval v dřívějším rozsudku krajský soud.

Stěžovatel následně v ústavní stížnosti namítal, že byla porušena jeho práva na spravedlivý proces a výchovu dítěte. Opíral se o dřívější judikaturu ÚS, podle které by měla být rovnoměrná péče standardem, pokud pro odlišný model neexistují pádné důvody.

Soudní senát pod vedením soudce zpravodaje Tomáše Langáška však stížnost v lednu zamítl. Soudci v rámci řízení mimo jiné jmenovali nezletilé dívce kolizního opatrovníka, město Stříbro, aby zajistili nestrannou ochranu jejích zájmů v rámci sporu mezi rodiči. Soud uvedl, že řízení se vede kvůli sporu mezi otcem a matkou o rozložení péče. „Je zřejmé, že zájem rodičů by mohl být v rozporu se zájmem nezletilé,“ uvedl soud v odůvodnění procesního kroku.

Ústavní soud toto úterý potvrdil, že ústavní stížnost otce se zamítá. Ve svém stanovisku zdůraznil, že český občanský zákoník nikde neukládá povinnost rozdělit střídavou péči v přesném poměru 50 na 50 a samotný nástup dítěte do školy nelze vnímat jako zásadní změnu okolností vyžadující přepsání rozsudků.

Podle soudců má před „matematickou spravedlností“ mezi rodiči vždy přednost stabilita a nejlepší zájem dítěte. Jelikož dosavadní asymetrický model v praxi fungoval a dívka v něm byla spokojená, nebyl podle soudu důvod do něj zasahovat jen kvůli plynutí času nebo běžnému životnímu vývoji. Proti rozsudku se stěžovatel již nemůže odvolat.