Manželé zrekonstruovali bývalou trafiku. Dnes je zde kavárna

Brno - Dominika Vystavilová si otevřela na začátku října kavárnu v budce bývalé trafiky, která zde opuštěně chátrala. S rekonstrukcí jí pomáhal manžel. Kavárna Celnice je v brněnských Štýřicích teprve chvíli, ale majitelka Dominika říká, že vztah s okolím je už do nějaké míry navázaný.

Jak Vás napadlo otevřít si zde kavárnu?

Asi dva roky nebo rok a půl zpátky jsme se přistěhovali do Štýřic. Já jsem zhruba v té době otěhotněla. Když se potom dcera narodila, hodně jsme chodili po okolí s kočárkem. Začala jsem si uvědomovat, že nemáme úplně kam zajít na kafe. Zároveň jsem si uvědomila, že denně chodíme kolem tady té ruiny.

Byla vysklená, počmáraná, poničená a bylo to takové místo, kterému jsme se asi nejen my, ale obecně lidé vyhýbali. Přemýšleli jsme, že je škoda, že to není nějak využité.

Je to přitom pěkné místo. Teoreticky i ta struktura, ta stavba jako taková není špatná. Tak jsme si říkali, když jsem už pracovávala po kavárnách a v minulosti chvíli byla majitelkou kavárny, proč nezkusit zjistit, jaké jsou okolnosti a co by se s tím dalo dělat. Od toho se to odrazilo a tak to zkoušíme.

Co v této budce bylo dřív?

Vystřídalo se toho víc, ale původně to byla trafika. V rámci té trafiky měli napsaný i prodej kávy, takže nějaká historie tady je. Potom se prostřídalo ovoce, zelenina, pekařství, pak tady pán chtěl dělat kebab, ale to nevyšlo.

Jak probíhala rekonstrukce?

Nejhorší bylo zasklení. Bylo tady hodně rozbitých oken a skel. Báli jsme se, že se někdo může dostat dovnitř. Zároveň člověk neví, jestli sem nenaprší. A samozřejmě to působilo hrozně. To jsme chtěli udělat jako první. Vtipné je, že nakonec se to povedlo udělat jako poslední.

Vlastnoručně jsme tady dělali podlahu, zbourali jsme část takových podivných policových systémů a různých skříněk. Vyklidili jsme to, vydrhli a nějak jsme si to přizpůsobili. Zvenku jsme hodně obrousili a potom natřeli. Udělali jsme tam oplechování.

Probíhalo to vtipně, protože já jsem na mateřské, jako na rodičáku. Chodila jsem sem hodně s dcerou. Ona má naštěstí zálibu pozorovat lidi. Vždycky byla v kočárku, já jsem se na ni dívala, ona viděla na mě. Lidé chodili kolem a povídali si s ní.

Když jsem tady s ní seděla uvnitř a dávala jí najíst, bylo to ještě rozdělané a takové všelijaké, tak přišla paní, nakoukla a ptala se mě, jestli nemáme kde bydlet.

Zvládli jsme to po kouskách a moc mi pomáhal manžel. Se směnami mi pomáhá švagr, je to rodinný podnik.

Jak dlouho ta rekonstrukce trvala?

Budku jsme přebírali v květnu a výrazně jsme začínali až od druhé části června. Než jsme dořešili, aby bylo všechno přepsané a abychom měli všechno v pořádku, chvíli to trvalo. Nechávali jsme tomu trošku volný průběh. Myslím, že to zabralo, řekněme, čtyři měsíce.

Jak to bylo s elektřinou a vodou?

Připojení na vodu nemáme, ale naštěstí to v dnešní době už není takový problém. Všemožné pojízdné kávovary a kávovary na fesťácích prošláply tady tu cestu. Řešíme to dodávanou barelovou vodou a máme čerpadlo napojené na kávovar a dřez.

Na elektřinu to naštěstí napojené bylo z nejbližšího bytového domu. Muselo se jen obnovit připojení. Popravdě řečeno, kdyby tady nebyla elektřina, tak ani nevím, jestli do toho jdu.

Jaké jsou reakce okolí?

Když jsme tady začali něco dělat, lidi se chodili ptát, co tady bude, a chodili zdravit. Když venčili pejsky, tak jsme na sebe mávali, a to je hrozně hezké.

Ještě si zvykají na to, že tady vůbec jsme. Myslím si ale, že i za tu super krátkou dobu se tady, nechci říct, vytvořila komunita sousedská, ale pociťujeme sousedskou komunitu, což je strašně krásné.

I třeba z Instagramu mám pocit, že to lidi cení. To, že jsme dali péči tomu místu a že už se tomu nemusí obloukem vyhýbat. Je to hezčí, celý ten veřejný prostor to trošku vyzvihlo a zlepšilo.

Zatím je to o zvykání, ale myslím si, že ten vztah s okolím je tady do nějaké míry navázaný.

Co inspirovalo název?

Lidé si myslí, že název vychází ze zastávky Celní, ale ona je tady na rohu taková cihlová budova. Vždycky jsem si říkala, co je to za budovu? Úplně mi sem nezapadá. Přitom se mi líbila. Tím, že jsme nějakou dobu s manželem žili v Anglii, mi to i připomínalo klasické anglické budovy.

Potom jsem zjistila, že je to právě budova bývalé celnice z Rakouska-Uherska a podle toho jsme to pojmenovali i vybírali venkovní vzhled.