Bez signálu, ale za to v rytmu. Jak ožívá swing v betonovém bludišti pod Brnem

Brno - V nedělních večerních hodinách ožívá brněnský kryt 10-Z netradičním ruchem, který však zvenčí vůbec neuslyšíte. Začíná tu totiž swingová tančírna. Dveře z ulice jsou sice dokořán pro všechny, ale k samotnému parketu se návštěvníci musí proplést dlouhou a stísněnou cestou skrze chladné betonové chodby.

Venku cestou k bunkru panuje v takto pozdních jarních hodinách chlad, který návštěvníky neopouští ani po průchodu hlavním vchodem. Typický pach podzemní vlhkosti by tu ale člověk díky filtraci vzduchu hledal marně. Ponuré světlo odhaluje oprýskané stěny a cesta vede kolem vystavených starých uniforem a plynových masek.

Tuto stísněnou atmosféru ale po několika desítkách metrů rozbíjí swingová hudba ze třicátých let. Kvůli silným stěnám krytu ji však návštěvníci překvapivě uslyší až v poslední chodbě těsně před hlavní místností.

Bez signálu, ale spolu

Betonový prostor se na konci labyrintu mění v taneční parket. Teprve tady, v srdci bunkru, se tísnivý pocit začíná měnit v uvolněnou zábavu. Zajímavá jsou i improvizovaná odkládací místa – návštěvníci si své věci nechávají na starých dřevěných lavicích nebo mezi kuriozity, které jsou zde vystaveny.

Zvláštní náladu místa potvrzuje i DJka Michaela Šinaľ. „Když sem přicházím sama jako jeden z prvních lidí, je to takové stísněné a trochu strašidelné, procházíte tu i kolem místnosti s oprátkami,“ popisuje Šinaľ své pocity z chodeb. Jakmile se ale prostor zaplní, strach zmizí. Kvůli tloušťce stěn tu navíc není žádný mobilní signál, což má za následek, že lidé odkládají telefony a věnují se jeden druhému. Na místě tak panuje pohoda napříč generacemi. Věkové rozdíly se tu rychle stírají – na parketu i u baru se totiž potkávají jak mladí studenti, tak starší lidé.

Zrovna teď jeden z tanečníků vyzývá neznámou slečnu. Ta souhlasí a společně bez váhání vyráží do rytmu rychlé swingové písně. Tou slečnou je Anna Laštovičková, která je na tančírně v krytu poprvé. „Nečekala jsem, jaká tu bude skvělá komunita. O akcích v bunkru jsem se dozvěděla na tanečních lekcích a chtěla jsem to prostě jen zkusit,“ svěřuje se po tanci a dodává, že ji večer velmi baví.

Hudba přehluší strach

Pravidelná návštěvnice Pavlína Malíčková vnímá silný kontrast celého místa podobně. „Když sem přicházím, tak mě trochu děsí ty prostory a cesta kolem figurín a plášťů. Ale kolektivní nálada je tu vždycky fajn, lidi tančí a mají z toho radost,“ usmívá se Malíčková. Tančírny v krytu navštěvuje pravidelně, ať už sama, nebo s partou přátel. Do podzemí zkrátka chodí hlavně proto, aby si dobře zatančila a pobavila se s lidmi.

Hudbu ten večer pouští již zmíněná Michaela Šinaľ, která tempo písní přizpůsobuje přímo tanečníkům. I přes náročné podmínky betonového podzemí je prostor výborně nazvučený. V krátkých momentech, kdy DJka zrovna přepíná na jinou skladbu, navíc hudbu přirozeně vystřídá hlasitý šum živé konverzace a smích bavících se lidí.

Když káva pomáhá tanci

Spojení radostného swingu a syrového bunkru přitom není náhodné. Taneční škola Swing Wings byla první veřejností, která se do krytu 10-Z podívala. „Při slavnostním otevření zazněla slova: Nechť toto místo rozezní smích a jazz. Vyjádřila se tak myšlenka, že historický odkaz tohoto místa může jít ruku v ruce se životem a kulturou,“ vysvětluje Blažena Stránská ze Swing Wings.

Pořádání akcí v podzemí s sebou ale nese i kuriózní výzvy. „Největším úskalím je podlaha. Pro Lindy hop je vhodnější hladký povrch, a tak si občas vypomáháme sypáním kávy na podlahu, aby to více klouzalo,“ prozrazuje paní Stránská. Absence vyvýšeného pódia navíc v krytu vytváří těsnější propojení mezi tanečníky a muzikanty, což brněnskou swingovou komunitu stmeluje.

Osvěžení v podzemní kuchyňce

Ačkoliv je venku i v přístupových chodbách chladno, samotný taneční prostor je teplotně přizpůsobený tak, aby zima nikomu nevadila. O spolehlivé zahřátí se navíc stará i samotný rychlý tanec. K osvěžení po něm slouží menší bar, který je chytře zakomponovaný až na samém konci za betonovou taneční podlahou v prostoru malé kuchyňky. K pití tu nabízí jen několik základních nápojů, jako je pivo, tradiční limonáda Zonka nebo gin s tonikem.

Právě tady a na přilehlém parketu se lidé s úsměvem baví a povídají si až do posledních okamžiků, než má celá akce oficiálně skončit.