Hra se slovy a psaní oběma rukama. Návštěvníci objevují díla Dalibora Chatrného

Brno - Chladnější úterní podvečer, zvenku je cítit cigaretový kouř a místo slavnostní hudby zní sálem jen tlumené povídání a cinkot skleniček. Společné zahájení dvou výstav na schodech Domu umění sice odstartovalo večer, ale zatímco se část publika vydala za videoartem, v Galerii Jaroslava Krále se hloučky lidí zastavily u zdánlivě nečitelných textů. Výstava s názvem Slova Dalibora Chatrného totiž láká především na neotřelou hru s jazykem a zkoumání hranic toho, co všechno může text znamenat.

Po zahájení je atmosféra v galerii spíše komorní a přátelská, občas ji jen nečekaně naruší hlasitý psí štěkot z hlavní místnosti. Právě do čistého, prosvětleného prostoru jsou zasazena díla brněnského umělce, od jehož narození letos uplynulo sto let.

„Mám rád tento klasický prostor, tu bílou kostku, ve které zprávy na zdech krásně vyniknou,“ pochvaluje si instalaci návštěvník Tomáš Prat, který tvorbu Dalibora Chatrného dlouhodobě sleduje.

Vernisáž přilákala spoustu studentů. Jedním z nich byl i Filip Rejzek, kterého zkoumání autorových textových her nutí k dalšímu zamyšlení. „Je to takové rozporuplné, člověk nad tím musí občas hodně přemýšlet,“ přiznává Rejzek. Nejvíce ho podle jeho slov zaujala díla, kde jsou nápisy natlačené těsně přes sebe.

Bílá je černá a naopak

Během následné komentované prohlídky sice z publika nezaznívají žádné dotazy, o to soustředěněji ale dav naslouchá výkladu kurátorky Aleny Pomajzlové. Lidé jen tiše sledují, kam kurátorka zrovna ukazuje, a snaží se společně s ní proniknout do autorových vizuálních hříček.

Pozornost přitahuje zejména obraz, u kterého se zastavuje snad každý. Jde o dílo, kde bílý nápis popisuje černý podklad a naopak. Je to magrittovsky dvojznačná hra, která nutí diváka zpochybňovat to, co právě čte.

„Chatrný si s divákem velmi rád zahrává. Na příkladu obrazu Bílá vidíme, že nápis záměrně neodpovídá vizuální realitě. Je to princip, který autor často využíval k tomu, aby nás donutil o slovech a jejich skutečném obsahu přemýšlet jinak,“ vysvětlila návštěvníkům kurátorka Pomajzlová.

Kromě vlastních textových experimentů Chatrný podobně vizualizoval i poezii. Návštěvníci tak mohou obdivovat i originální zpracování textů od Jiřího Valocha nebo Jana Skácela, u kterých se umělec snažil skrze grafickou podobu slov interpretovat básně novým, nečekaným způsobem.

Vrstvení textu jako odraz doby

Největším vizuálním experimentem jsou však obrazy, které na první pohled vypadají jako zmatečná změť nečitelných čar. Chatrný je totiž tvořil oběma rukama najednou. Lidé k nim přistupují blíž, naklánějí hlavy a snaží se v hustém vrstvení textu zorientovat.

Toto neobvyklé vrstvení textů mělo v době normalizace, kdy umělci svá skutečná sdělení raději skrývali, svůj jasný účel. Sám Chatrný ale tuto techniku nevnímal jen jako vizuální experiment. „Nazýval to jakýmsi psychofyzickým cvičením. Psaní oběma rukama asymetrickým způsobem pro něj představovalo až určitou formu meditativní tvorby,“ vysvětlila ředitelka Domu umění Terezie Petišková.

Po skončení prohlídky návštěvníci pomalu opouštějí galerii a vycházejí zpět do chladného večera. Kdo se ale ohlédne, všimne si ještě jednoho detailu. Na balkonu budovy nově svítí neonová instalace, která využívá komplementárních barev a narušuje symetrii sálu. Je to zářící tečka za výročím jednoho z nejradikálnějších českých umělců.

Vernisáž: Slova Dalibora Chatrného

• Kdy: 29. 4. – 7. 6. 2026

• Kde: Dům umění města Brna (Galerie Jaroslava Krále), Malinovského nám. 2

• Kurátorka: Alena Pomajzlová

• Výstava završuje dlouhodobý cyklus projektů k jubileu Chatrný 100 a představuje díla primárně z umělcova rodinného archivu.