Cílem mé existence je tvořit, vypráví brněnská tatérka

Homepage

Cílem mé existence je tvořit, vypráví brněnská tatérka
Sociální sítě jsou pro Kláru hlavní platformou pro propagaci její práce. Na Instagramu působí pod přezdívkou klaris_ink. Přijímá zde objednávky a postuje hotová tetování i volné návrhy, z nichž si zákazníci mohou vybrat. Foto: Adéla Malíková

Tetování jako součást kulturních praktik, jako identita, stigma i symbol. Staletí žijeme s jeho nejrůznějšími významy a stále jsme je nevyčerpali. I proto se v posledních letech tetování stává svébytným uměním a lidská těla plátny či galeriemi individuálních umělců. Brněnská tatérka Klára Navrátilová však vnímá svou práci i z jiných úhlů, které jsou pro ni stejně důležité.

Cesta, na jejímž konci stojí propletené linie inkoustu, začíná většinou od návrhu. Ke Kláře si člověk může přinést svůj vlastní, vybrat jeden z nabídky na jejím instagramu nebo požádat o specifický návrh. Nejdůležitější je pro ni originalita. „Nechci brát práci někomu jinému. Když mi lidé pošlou stažený obrázek ze sociálních sítí, upravím ho do vlastního stylu,“ popisuje své zásady.

Její styl stojí především na liniích a často tematizuje vesmír nebo abstraktní květiny. Inspiraci nachází v oblíbených videohrách, ale i u jiných tatérů. Občas zkouší nové věci, svůj styl intuitivně rozvíjí a lépe definuje. Pořídila si i nový tablet, který jí ulehčil práci. „Umožňuje mi větší flexibilitu a dává mi jistotu, že můžu vše jednoduše opravit. Pomohl mi se pořádně rozkreslit,“ podotýká s úsměvem na tváři. Zákazníky si získává především svým osobitým stylem.

Tetování je formou sebevyjádření

Jedinečný styl je jedním ze zásadních aspektů tetování. Proti kulturním praktikám i jednotvárným tetovacím katalogům se vynořilo tatérské umění, které umožňuje individuální sebevyjádření nejen pro klienty, ale především pro samotné tatéry. Umělci si budují svá jména, cestují zeměmi, kde jejich „fanoušci“ vyžadují osobité styly. „U nás jsem si toho všimla spíše ve velkých městech. Tatérů je tu více, klade se velký důraz na originalitu. Menší města se k trendu zatím moc nepřipojila,“ doplňuje Klára vlastní zkušeností z praxe. Klienti z různých koutů Česka jezdí často za svými tatéry do Prahy, Brna a Ostravy.

Sama Klára také jezdila za stylem. Už má své stálé tatéry, s nimiž se cítí dobře, a proto se k nim vrací. Sdílí s nimi i své zkušenosti. „Moji levou ruku mám rezervovanou pro jedinou tatérku, které stoprocentně důvěřuji,“ poukazuje na svůj rozdělaný „rukáv“. Pro Kláru je tetování mnohem více než umění nebo práce.

Začala nedaleko místa, kde poprvé držela strojek

Když Klára dorazí do studia, musí všechno předem připravit. Od dezinfekce místa tetování, nastavení strojku až po vytisknutí souhlasu pro klienta až po nanášení stencilu. Procedury vnímá jako technickou rutinu. Někdy je i lehce nervózní. Přece jen se tento proces v posledních letech velmi proměnil. Předtím fungoval jako studio její pokoj a klienty byli přátelé a známí.

Po nástupu na vysokou školu v Brně si nechala vytetovat černé linie na kůži. První handpoke sadu ruční techniky tetování dostala od přítele. Činnost ji nadchla a nezbývalo, než zkoušet. Nejdřív hlavně na sobě a partnerovi. „I když nevěřím, že tatéři musí mít tetování, aby svou práci dělali dobře, pro mě bylo vlastní tetování důležité. Zjistila jsem, jak hluboko mohu jít a jak moc to bolí,“ vzpomíná na své začátky. Po třech semestrech přerušila studium, rozhodla se najít práci a vydělat si na kosmetický a tatérský kurz, které jsou nutnou podmínkou k založení živnosti.

Živnosťák získala v září 2024 a s ní i nabídku začít ve studiu hned vedle místnosti, kde se účastnila kurzů a kde poprvé držela tatérský strojek. „Když jsem se dozvěděla, že budu pracovnu sdílet s dalšími lidmi z kurzu, rozbrečela jsem se štěstím. Jako kamarádi si pomáháme s papírováním a praktickými věcmi a sdílíme rady ohledně tetování. Pomohlo mi, že jsem na to nebyla sama,“ říká nadšeně a ukazuje rukou k dalším stolům ve studiu. Nad nimi jsou pověšené odlišné, avšak stejně pečlivě zpracované návrhy jejích kolegů.

Z rutiny kreativní zážitek

Když Klára poprvé přiloží jehlu ke kůži, všechno z ní opadne. Z rutiny se stává kreativní zážitek. Vtáhne ji do vlastního světa. Měla to tak s řadou kreativních činností už od dětství. Hrála na housle, chodila do výtvarky a dramatického kroužku, psala a vyzkoušela spoustu věcí. „Už jako malá jsem si v hlavě nastavila, že cílem mé existence je tvořit. Skrze tetování se mi přání splnilo, za což jsem velmi vděčná,“ zdůrazňuje s úsměvem na tváři.

Zároveň je pro ni důležité, aby ostatní nevnímali její práci jen jako tvůrčí volnočasovou aktivitu. „Kreslení mě baví. Strávím nad ním hodiny času a stále mám na paměti, že z toho, co nakreslím, musí být návrh. Je to náročné,“ popisuje hranici mezi časem pro ni a časem na práci. Tetování vnímá i jako zodpovědnost vůči lidem, kteří si na své kůži odnášejí její styl a nápady až do konce života.

Navozuje příjemnou atmosféru

Tetovat není to jediné, co musí v často několikahodinových sezeních zvládnout. Někteří klienti ji znají nebo se po opakovaných návštěvách spřátelí, jiní jsou ze situace nervózní. „Záleží mi, aby se u mě lidé cítili dobře. Tetování je osobní záležitost. Klienty holím, často se musí i svléct a pak do nich ještě řežu,“ odlehčuje atmosféru podobně, jako když opravdu tetuje. I proto nabízí všem od začátku tykání a čas v sezeních vyplňuje rozhovorem.

Po tetování přichází další rutina – nafotit vše na sociální sítě, přidat k fotkám reelsy a zveřejnit nové volné návrhy. Klára chce brzy upustit od své druhé práce v obchodě a věnovat se tetování naplno, musí si proto vybudovat spolehlivou síť zákazníků. „Nejvíce lidí nalákají sociální sítě. Čím více mám sledujících, tím více potenciálních zákazníků se mi může ozvat,“ popisuje stálý hon za novými klienty. Někteří z nich se stanou studiovými „štamgasty“ nebo ji doporučí svým známým.

Příležitost k cestování

Je to právě tetování, se kterým chce Klára vyjet na cesty a po vzoru ostatních tatérů vyzkoušet hosting. Začít plánuje v Praze, jejím skutečným cílem je ale Norsko. „Jednou bych se tam ráda odstěhovala. Nejdříve se ale chci domluvit na hosting do studia v Oslu a zjistit, co všechno bych si pro práci v Norsku musela zařídit.“ Odstěhovat se by pro ni zároveň znamenalo udělat velký krok do neznáma. Musela by si najít jinou práci a vybudovat novou síť klientů. I přesto však mluví o vyhlídce do budoucnosti s nadšením.

Další články o Brno