Musíte tu práci milovat a umět se prodat, zaznělo na debatě s mladými novináři

Brno - Generační rozdíly v redakcích, nejisté smlouvy a neurčitá pracovní doba. Diskuze čtyř mladých novinářů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity otevřela otázku, jak se žije mladým žurnalistům v Česku. Ukázala, čemu všemu musí jakožto začínající redaktoři čelit, ale také jaké příležitosti se jim díky této práci naskytly.

Na Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity zavítali čtyři mladí novináři, působící v různorodých redakcích. Slovo dostala Anastasiia Furman, která se v Deníku N věnuje zahraničním tématům, novinář a fotograf na volné noze Ray Baseley, redaktorka Hospodářských novin Veronika Capáková a Tobiáš Pospíchal z Deníku N, specializující se na lokální brněnskou politiku. Spojující linkou mezi všemi mluvčími bylo obdržení Grantu „Talent“ od Nadačního Fondu nezávislé žurnalistiky.

Furman např. grant využila na jazykové kurzy. „Ve své práci se dlouhodobě věnuji Balkánu. O grant jsem zažádala, abych mohla zpracovat téma zavedení eura v Chorvatsku, protože v Česku jsou ohledně toho velké diskuze. Nějakou dobu jsem tedy strávila v Záhřebu a v Dubrovníku. Pracovala jsem na plný úvazek online a každý den jsem docházela na dvouhodinové kurzy chorvatštiny, které mi grant společně s ubytováním pokryl,“ popsala svoji zkušenost Furman.

Konkurence v žádostech o grant je ale vysoká, program může rozdělit pouze milion korun. Debatující sdělili, co jim pomohlo uspět. „Musíte svůj zájem vysvětlit co nejpodrobněji, stejně tak rozepsat částku, o kterou žádáte. Je potřeba být mnohem sebevědomější, než jste normálně zvyklí. Zkrátka se musíte umět prodat,“ řekl Baseley.

Generační rozdíly

Jednou z překážek, na kterou začínající novináři podle diskutujících často narážejí při příchodu do redakce, je generační propast. „Myslím, že na rozdíl od našich starších kolegů už se neobejdeme bez sociálních sítí. Je na nás tlak, abychom byli zároveň influenceři, zvláště v případě, pokud zpracováváme nějaká méně známá témata. Zkušenější kolegové mají také samozřejmě víc kontaktů, v tom mají bezpochyby obrovskou výhodu,“ uvedla Furman.

Podle Capákové mají kontakty značný význam zejména v politických tématech. „S politiky si musíte dlouhodobě budovat vztah, je to otázka i několika let aktivní práce. Starší kolegové tak v tomto ohledu mají přede mnou přirozeně náskok a k informacím se dokáží dostat mnohem dříve,“ poznamenala.

Začínající žurnalisté mohou mít naopak výhodu například pokud umí pracovat s umělou inteligencí. „Využívám ji třeba, když potřebuju najít původní zdroj nějaké informace nebo klíčová slova u dokumentů, kde nefunguje klasické vyhledávání přes klávesové zkratky,“ řekl Pospíchal.

Tabu jménem plat

Pro spoustu mladých novinářů představuje obtíž i finanční stránka. „Na Instagramu Novinářky bez přetvářky, který vedu společně s kolegyní ze Seznam Zpráv, jsme dělali anketu, kde nám lidé psali, že v některých médiích mají klidně jen dvacet pět tisíc na plný úvazek. Velký problém české žurnalistiky je také švarcsystém. Velmi často se stává, že od médií nedostanete právoplatnou smlouvu a pracujete jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ),“ uvedla Capáková.

Mnozí studenti žurnalistiky se musí vypořádat také s neplacenou praxí. „Většina médií nenabízí placené stáže, případně jen navazující spolupráci nebo jednorázový příspěvek, což může být velký problém pro ty, kdo nemají podporu od rodiny. Já sama jsem musela během praxe pracovat o víkendech na recepci, abych vůbec nějak vyžila, a byl to pro mě obrovský psychický tlak,“ vysvětlila Furman.

Tenká hranice mezi zaměstnáním a životním stylem

Součástí žurnalistické práce je také flexibilní pracovní doba, která ale občas může být velmi zatěžující. „Myslím, že je to svým způsobem životní styl, musím být neustále informovaný. Upřímně nevím, kde má práce začíná a kde končí. Nějak jsem se s tím sžil,“ pronesl Baseley.

Podobně situaci vnímá i Capáková. „Myslím, že abyste tuhle práci mohli dělat, musíte ji milovat, jinak vás to zničí,“ dodala.