Bůh v mobilu nebo něcismus. Generace Z mění tradiční pojetí víry

Brno - Když dvaadvacetiletý Jiří usedá k rodinnému obědu, musí počkat, až jeho matka dořekne modlitbu. Ačkoliv vyrostl v křesťanském prostředí, on sám už do kostela nechodí. Mše mu přijdou spíš jako nuda. O pár kilometrů dál otevírá studentka Gabriela aplikaci v mobilu, aby si přečetla verš z Bible. Dva mladí lidé, dva odlišné světy. Oba ve snaze najít si ve většinově ateistickém Česku vlastní cestu k duchovnu.

Jiří Spurný, který krátce studoval religionistiku, představuje typický trend. Ukončení rodinné náboženské tradice. „Do kostela jsem nechodil nikdy pravidelně. Ale máma mě tam občas zatáhla,“ vzpomíná. Dnes už mše vnímá kriticky. „Jsou tam obrovské zástupy lidí a všichni najednou dělají synchronizované pohyby. Je to docela děsivé,“ popisuje své pocity ze mší. Dnes už se jim raději vyhýbá. Jiřího postoj potvrzují statistiky úpadu tradičního vyznání. Sám sebe definuje jako „klasického českého něcistu“. Věří v existenci duše a posmrtný život.

Navzdory svému odstupu od církve však Jiří na věřící nezanevřel. Právě naopak. „Nikdy jsem s křesťany neměl špatné zkušenosti, vždycky to byla hrozně akceptující komunita,“ líčí svou zkušenost.

Data Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují, že vztah Čechů k víře prochází zásadní proměnou. Ta je nejviditelnější právě u mladší generace Z. V tradičních církvích věřících ubývá. Od roku 2011 se počet mladých lidí, hlásících se k víře, propadl téměř o dvacet tisíc. Přesto roste skupina lidí, kteří se k žádné z institucí nehlásí, ale v něco věří.

Na opačné straně statistik stojí Gabriela Trepáčová. Pro ni byla vysoká škola bodem zlomu. V novém velkém městě si musela ujasnit, jestli je její víra naučený zvyk od rodičů nebo její vlastní rozhodnutí. „Můžu být týdny bez Boha a až tak si to neuvědomuju. Pak se ale vrátím do reality, vzpomenu si, že tu nejsme na stálo,“ vysvětluje. Podporu nachází v univerzitním křesťanském spolku.

V jejím podání vypadá moderní víra trochu jinak. Každý den si čte Bibli v mobilu. V hudebních playlistech má křesťanský rap, který na rozdíl od starých chvalozpěvů reflektuje problémy křesťanské mládeže. „V Brně jsem si zvykla chodit do jiné církve, není to úplně kostel, je tam kapela a modernější program,“ říká Gabriela. Boha vidí v maličkostech a v lidech, které potkává.

Statistiky ČSÚ potvrzují i další trend. Nárůst alternativních směrů. Počet lidí, kteří se při sčítání lidu hlásí k rytířům Jedi stále roste. A i ti, kteří zůstávají u tradičního základu víry, mění symboliku. Gabriela například nenosí křížek. Dává přednost tričkům s křesťanskými motivy. „Mám třeba jedno, kde je napsáno ‚ovoce ducha‘. Když mám náročnou situaci, připomene mi to klid a trpělivost,“ líčí. „Máme milovat své bližní, nenaštvu se kvůli maličkosti.“

I když se cesty k víře Jiřího a Gabriely v mnohém rozcházejí, oba potvrzují jedno. Pro generaci Z není náboženství povinným dědictvím. Ale vlastní volbou. Nebojí se víru odmítnout nebo ji vědomě vyhledávat.