Nápad na Dobrou karmu vznikl z deprese, popisuje zakladatel bleších trhů

Brno - Před skoro deseti lety založil Zbyněk Hanko bleší trhy s názvem Dobrá karma. První letošní blešák proběhl minulou sobotu a odstartoval tak novou sezonu. Lidé měli opět možnost prodat staré a nepotřebné věci. „Pro jednoho odpad, pro jiného poklad“ je motto, na kterém celý projekt stojí.

Jak se zrodila první myšlenka pro založení bleších trhů Dobrá karma?

Z deprese. Z pocitu, kterým možná teď trpí hodně lidí. Na světě se vyrábí strašně moc věcí. Mají ty věci smysl, není jich moc? Nápad tedy vznikl v Laundry, podniku se říká kavárna, ale je to spíš hospoda. Seděl jsem a dumal, byl jsem takový smutný ze světa. Bylo to někdy v roce 2017. Už od začátku mě provází myšlenka, že co je pro někoho odpad, může být pro jiného poklad. Věci by se měly využívat pořádně. Mně trhy přijdou fascinující, skvělé místo, kde se lidé potkávají, obchodují spolu. Není tam válka, je to cesta k tomu se domluvit. Proto to vnímám tak důležitě. A to je začátek Dobré karmy.

 

Inspirovali vás k založení podobné akce, třeba ze zahraničí?

Ne, já jsem opravdu vyšel z toho, že jsem chtěl, aby se ty věci otáčely. Ať se využívají do zničení, dokud to má svůj smysl. Nejvíc se mi tahle myšlenka líbí u dětí a u hraček. Jeden z úplně nádherných příkladů toho, kdo má na Dobrou karmu přijít. Rodiče s dětmi. Vezmou staré hračky a zkusí je prodat. Nebo ať lidé vezmou oblečení, ve kterém už nechodí. Třeba to někomu udělá radost a oni pak získají peníze. Blešák roztáčí kolečka, ne moc veliká, a ne ta nejvíc ekonomická, ale pořád to má svůj smysl. A tohle chceme v lidech podporovat. Aby se zamysleli, kolik těch krámů kolem sebe mají, aby je vzali a šli je prodat.

 

Vzpomínáte si na první ročník?

Myslím, že to byla neděle, asi květen, a bylo to ve dvoře na Lidické 77. O víkendu tam téměř nejsou auta, je jich pár. Udělali jsme grafiku, fotky, webovou stránku, pojmenovali jsme to a svolali jsme lidi, aby přivezli věci. Oslovili jsme i podnik Tři ocásky, aby udělali občerstvení. Opravdu se to povedlo, bylo úplně plno, přišlo hodně lidí a vyměňovali si věci. O měsíc později se trhy konaly znova. Pak jsem udělal jednu taktickou chybu. Dal jsem za stěrače aut papírky, jestli by ze dvora taky nemohli na víkend přeparkovat. Jenže jeden byl i za stěračem majitelky vozu, které se to strašně dotklo. Takže nás vyhodili. Postupně jsme museli začít hledat nová místa. A až v tenhle moment mi došlo, že to, co pořádáme je bleší trh.

 

Dobrá karma se teď koná na ulici Kapitána Jaroše, proč zrovna tam?

Postupně jsme vystřídali spoustu míst, byli jsme v tržnici na Zelném trhu, na Kraví hoře. Covid nás na nějakou dobu zastavil. Ale super bylo, že už předloni se nám podařilo dostat na třídu Kapitána Jaroše. Na ten chodník, který je uprostřed. Lidé už se tam naučili chodit, každou první sobotu v měsíci, to je pravidlo. Ale vynecháváme prosinec, leden, únor a červenec, kde první víkend většinou vyjde na svátky. Trošku mě inspirovali kluci z Milady kaffee. Ti tam mimo jiné pořádali bleší trhy a půjčovali si od nás stoly. Viděl jsem, že je to pro naši potřebu dobré místo. Můžou se zapojit i podniky kolem.

 

 

Jaká byla zatím největší výzva, na kterou jste narazil?

Největší komplikace je najít místo, kde ekonomika akce může fungovat. Ona funguje dost nízkonákladově. Tím pádem je třeba najít i low-cost místo a nájem, který nebude tak vysoký. Ať si ho prodávající můžou dovolit. Největší překážkou bylo najít místo, ale nakonec jsme s výběrem lokace zvítězili. Jaroška je super, leží v centru, takže dojdete i pěšky, a navíc to tam vypadá hezky. Co vím, tak tím středem ulice kdysi jezdila i tramvaj.

 

Dobrá karma má podtitul „pro někoho odpad, pro jiného poklad.“ Ulovil jste Vy sám na blešáku nějaký takový poklad?

Teď jsem se hrozně moc snažil ulovit takovou bílou sochu řecké bohyně. Nevěděl jsem ani jaké. Nebyl jsem na blešáku osobně, viděl jsem ji z fotek. Lidem na místě jsem psal, ať mi zjistí, kolik stojí. Ale neměli čas, ještě připravovali samotné trhy a tak to nevyšlo. Ale dá se tam obstarat spoustu věcí. Dost často si koupím nějakou knížku, současnou literaturu. Rád chodím v košili, takže když vidím pánské košile v mojí velikosti, proč si za pár korun nekoupit. Nebo nářadí, to je věc, kterou hodně upotřebím. Taky jsem se naučil, že během roku si odkládám do krabice věci, které už nepotřebuju. Tím pádem si i já sám otevřu jeden stánek a něco prodám. Peníze většinou hned otočím a něco si za ně rovnou koupím.

 

Co nejzvláštnějšího jste viděl někoho na trzích prodávat?

Někdo přijel a prodával auto. Zaparkoval ho na místě a dal na něj ceduli, že je na prodej. Byla to nějaká stará škodovka, takový veterán. Podle mě se nakonec neprodalo. V tom má Jaroška technickou výhodu. V sobotu je parkování zdarma, tím pádem si prodejci mohou zaparkovat dost blízko svého prodejního místa.

 

 

Proč zrovna název „Dobrá karma“?

Sám bych pojem karma nedokázal dokonale definovat. Karma je něco, co chce mít každý člověk dobré. A i ty věci by chtěly mít dobrou karmu. Chvilku jsme přemýšleli, jak problém s nadbytkem a nadprodukcí řešit. Došli jsme k tomu, že řešením je Dobrá karma. To, že se z toho stal bleší trh, je výsledek celého myšlení. Využil jsem zkušeností z Mint marketu. Nějaký ten princip tam je, ale tohle pořád funguje nízkonákladově. Dobrá karma nemá prostředky, aby si zaplatila reklamu. Musí se to šířit samo, ale myslím si, že už se to stalo.

 

Kdo jsou lidé, kteří na Dobrou karmu chodí? Máte nějaké stálice mezi prodejci?

To jde trošku mimo prvotní filozofii. Jsou to lidé, kteří se veteší zabývají. Je jich takových třeba pět, ty věci mají rádi a jezdí po všech bleších trzích. Dobré znamení ale je, že se pro ně Dobrá karma stala místem, kam se vždycky zastaví. Potom někteří lidé, kteří si uvědomili, že věci hodně schraňují. Začali s tím něco dělat a Dobrá karma je ten nástroj. Já ty lidi osobně neznám, ale když vidím tabulku s přihlášenými, tak se některá jména opakují.

 

Lidé už na Dobré karmě neprodávají jen veteš a nepotřebné věci, ale i jejich vlastní výrobky. Jde to proti vaší původní myšlence?

Mně to vůbec nevadí. Snažil jsem se definovat pravidla, co se prodávat smí a co ne. Ta definice je, že se nesmí prodávat zlo. Nechceme, tam například finanční produkty. Aby přišel nějaký pojišťovák a chtěl cosi nabízet. Něco takového se dá označit slovem zlo. Ale když někdo něco vyrábí, to není zlo. Takže to mi nevadí. Zároveň Dobrá karma je pro prodejce celkem levný trh, co se týče nájmu.

 

Mimo Dobrou karmu se věnujete mnoha dalším projektům. Který z nich Vás momentálně nejvíc naplňuje?

Každý. Teď o víkendu byl i Mint market. Je to trh s módou, šperky, designem a delikatesami. Tam dáváme příležitost lidem, co něco tvoří. Mint market je projekt, který mě baví, dává mi smysl. Potom skoro nejstarší, počáteční projekt, je Lovemusic. V tuto chvíli se dá říct, že to jsou krásné věci s duší. Vyrábíme kabelky, šperky ale i další věci. I tohle mě velmi naplňuje. Lovemusic je značka, která jezdí po Mint marketech. Takže od značky jsme se dostali k marketu. Pak se ještě osobně věnuju malování, maluju obrazy. Jsem samouk.

 

Jaké motivy nejraději malujete?

Maluju krásu. Buď přírodu, krajiny, ženy nebo situace. Vždycky motivy, které mě nějak zastavily v mém dnu. Jdu a najednou se přede mnou otevřou. Osloví mě to a chci to ztvárnit. Takže si to vyfotím. Z fotografie už dost často nemám ten stejný pocit, který jsem cítil, když jsem se ně díval naživo. Ale pak, když se to zvětší a přenese na plátno, znovu to vyleze. A zase jsem v tom zážitku. Je to pro mě i takový deník.