Glosa: Dobrý pocit jako eufemismus pro snadnou brigádu. Darování plazmy pohltila komerce

„Rozhodli jste se stát hrdinou dnešní doby a darovat krevní plazmu? Děkujeme vám!“ – Tak zní popisek na webu jedné ze soukromých klinik pro odběr krevní plazmy. Na první dobrou to zní lákavě a vezmeme-li v potaz, že za naše heroické počiny ještě dostaneme zaplaceno, může se zdát, že jsme zakopli o zlatou cihlu. Trochou nažloutlé tekutiny pomůžeme potřebným a na konci měsíce se nebudeme muset bát podívat na bankovní účet. V čem by mohl být háček?

Krevní plazma zůstává i přes nepopiratelné vědecké pokroky substancí, která se nedá uměle vyrobit ani nahradit. Jejím jediným zdrojem je lidské tělo. Darování plazmy má tedy v medicíně nevyčíslitelnou hodnotu. Nicméně bychom si možná konečně měli udělat pořádek v terminologii a začít rozlišovat darování od prodeje.

U krevní plazmy záleží na tom, kde si ji necháte odebrat. Soukromé kliniky si totiž, na rozdíl od nemocničních transfúzních stanic, na altruismus úplně nehrají. Zatímco v nemocnicích putuje vaše plazma rovnou „z žíly do žíly“ a zachraňuje životy na sálech, soukromá centra s ní mají trochu jiné plány. V jejich podání se z ní stává surovina pro globální farmaceutický průmysl.

Pozorný čtenář by mohl jistě namítnout, že výroba léčiv je pro bezproblémové fungování zdravotnictví neméně důležitá. Problém nastává ve chvíli, kdy komerce začne odvádět pozornost potenciálních dárců, kteří by byli potřební v nemocnicích. Tato myšlenka ostatně není pouhou hypotézou. Data Českého červeného kříže mluví jasně, plazmaferetická centra jsou dárci mnohonásobně vyhledávanější.

Na to, abyste si o většině klientů těchto center udělali obrázek, nemusíte provádět složité analýzy. Stačí vám nakouknout do čekárny a zjistíte, že cílovou skupinu tvoří zejména studenti a obyvatelé s nízkými příjmy. Tedy přesně ty skupiny, pro které tisícovka za odběr není jen příspěvek na „odpolední kávičky" v centru města, ale rozpočet na jídlo na několik dní.

Od toho se odvíjí i jejich marketingová strategie a systém odměn, které soukromé kliniky štědře nabízejí. Kromě klasické „výplaty“ sbíráte body, které můžete vyměnit třeba za poukaz na nákup, hodinky nebo televizi. Tisícovku navíc získáte také když přivedete kamaráda a pokud se dostavíte ve středu, odejdete s flaškou vína.

Snadná cesta k výdělku

Pokud přihlédneme i k tomu, že minimální doba pro rozestup mezi odběry činí pouhé dva týdny, nemůžeme se divit, že jde pro mnoho lidí o snadnou cestu k výdělku. Mnoho z nich se dokonce snaží systém obcházet. „Když jsem byl jednou darovat, v čekárně se mnou seděl pán, který byl zjevně v tíživé finanční situaci. Na recepci ho upozornili, že byl darovat teprve před týdnem a nemůžou ho tedy pustit dovnitř. Pán se je urputně snažil přesvědčit, že ty peníze potřebuje,“ popsal svoji zkušenost ze soukromé kliniky student Matěj, který si nepřál uvést příjmení.

Stejně jako on se navíc mnoho studentů při odběrech setkalo se zdravotními komplikacemi. Ester se dlouhou dobu potýkala s oslabenou imunitou, Kateřina dokonce během odběrů omdlela.

Systém soukromých plazma klinik je tedy nastaven paradoxně. Čím hlouběji má dárce do kapsy, tím častěji je ochoten k jehle usednout. A kliniky ho v tom rády podpoří dárkovými kartičkami nebo soutěžemi o iPhone. Princip darování je zde odstaven na druhou kolej, dárci se stávají komoditami. Snad by tedy bylo i na čase, přestat činnost těchto center nazývat dárcovstvím a označovat ji za prodejnou.