Ochránce práv musí pociťovat nezávislost, říká končící ombudsman Křeček

Přijímáním stále více agend se instituce ombudsmana stává pro veřejnost nepřehlednou, obsáhlou a ke všemu se vyjadřující, říká v rozhovoru pro Stisk končící veřejný ochránce práv Stanislav Křeček, jemuž v únoru vypršel šestiletý mandát. Ve funkci však setrvává do složení slibu jeho nástupkyně Evy Kostolanské, jenž se dnes uskuteční v Poslanecké sněmovně. V rozhovoru Stanislav Křeček dále popisuje, jak vnímá roli ombudsmana ve společnosti, čím se ochránce práv zabývá, a bilancuje své životní zkušenosti z veřejného života.

Stanislav Křeček

• Český právník a politik se narodil 1938.
• V 90. letech spoluzaložil Sdružení nájemníků.
• V letech 1998–2013 byl pražským poslancem za ČSSD (zvolen v Praze v letech 1998, 2002, 2006, 2010). Působil též jako zastupitel na Praze 2.
• V letech 2013–2019 byl zástupcem veřejné ochránkyně práv.
• Od února 2020 je veřejným ochráncem práv. Mandát mu oficiálně vypršel 19. února 2026, ve funkci však setrvává do doby, než Poslanecká sněmovna zvolí jeho nástupce.
• Je držitelem dvou skautských vyznamenání.

Jaký byl nejsložitější případ, kterým jste se za uplynulých šest let zabýval?

Byla to kauza výškové stavby Šantovky v Olomouci, kde se dlouho táhla žaloba ve veřejném zájmu, kterou podala moje předchůdkyně Anna Šabatová.

Co bylo předmětem sporu?

Narušení historického panoramatu města a podezření na systémovou podjatost rozhodujících úředníků. Loni v lednu Nejvyšší správní soud rozhodl, že jsme jednali zcela oprávněně.

Práce ombudsmana se přirozeně dotýká i státní veřejné správy. Kde vidíte její nejpalčivější systémový problém?

Mezi největší problémy v Česku patří nevymahatelnost práva. Táhne se to celou řadou činností státní správy. Nemáme instituci, která by jej vymáhala. Na policii je to málo, na starostu moc. Nemáme ani instituci, která by konstatovala porušení pokojného stavu. I když to není vždycky zásah do práva, je to pro obecní život velice důležité a není to dostatečně chráněno.

Se stížností jsem musel jít až na vládu

Ve výkonu funkce jste zažil tři vlády a dva premiéry. Jaká byla vzájemná spolupráce?

Spolupracujeme především s ministerstvy. S některými byla spolupráce dobrá, například s ministerstvem spravedlnosti, s jinými naopak problematická. Jako příklad mohu uvést ministerstvo zdravotnictví, kvůli jehož nečinnosti a absenci komunikace jsem dokonce musel jít se stížností až na vládu a podal sankční vyrozumění.

Jakého případu se to týkalo?

Byla to kauza domáhání se odškodnění po nezákonné sterilizaci romských žen, která byla mimořádně závažná a doteď mi utkvěla v paměti. Díky zásahu vešla loni v srpnu v platnost novela zákona, díky níž oběti mohou znovu podávat žádosti, které ministerstvo dříve zamítlo nebo jejichž řízení zastavilo.

S jakými dalšími případy se na vás lidé obraceli nejčastěji?

Nejvíce ve věci výplaty důchodů a sociálních dávek, kdy často konstatujeme, že jsou spočítány špatně. Stát pak musí doplácet několik milionů. Takto jsme pomohli i vodnímu slalomáři Zbyňku Pulcovi, který neměl do důchodu započtenou dobu, kdy na olympiádě a mistrovství reprezentoval Československo.

Další oblastí, kterou se zabýváte, je stavebnictví. Co konkrétně řešíte?

Spory ohledně pozemků a jejich vyměření, ale hlavně černé stavby. Ty patří k věcem, které jsou těžko vymahatelné, obzvláště jsou-li ve velkém množství.

Můžete uvést příklad?

Patrné je to u případu novomlýnských nádrží, kde je tisíc staveb postavených v rozporu s právním řádem. Není ale žádné moci, která by prosadila jejich odstranění. Má to řadu politických konsekvencí a na veřejnost to působí negativně. Lidé vidí, že právo není vymahatelné, přestože jde o jeho zjevné porušení…

Jakou roli ve společnosti by měl podle vás veřejný ochránce plnit?

Postavení ombudsmana ve společnosti se odvozuje od jeho nezávislosti, zda je schopen formulovat osobitý pohled na společnost a nezávislé hodnocení věci bez ohledu na to, zda jsou jeho názory přijímány. Bez ohledu na veřejné mínění, názory novinářů, politiků...

Bránili mi vstupu do budovy

Co pro vás znamená nezávislost funkce ombudsmana?

Nezávislost na čemkoliv vyslovovat své vlastní nezávislé názory, i když nemusí být obecně přijatelné a dokonce některé z nich mohou ve společnosti negativně rezonovat, což se mi mnohokrát stalo.

Vaše pojetí úřadu však vyvolalo silné negativní reakce z řad veřejnosti.

Když někdo přijde a řekne, že nehájí práva menšin, ale práva všech, vzbudí to negativní reakce části veřejnosti. Nicméně tito lidé zapomínají, že zvláštní práva nevyplývají z příslušnosti k menšině.

V minulosti jste byl také kritizován za své údajně protiromské výroky. Proti způsobu výkonu vaší funkce se v otevřeném dopise postavili zástupci nevládních organizací na podporu Romů a lidských práv.

Říkali, že jsem zaujatý proti Romům. Je to nesmysl. Jako advokát jsem zastupoval Romy po celé republice tam, kde se nedovolali práva.

Mnozí aktivisté tvrdí, že nemáte rád neziskovky.

Pokud mi dnes někdo vytýká, že nemám rád neziskovky, šeredně se mýlí. Sám jsem v roce 1990 spoluzakládal Sdružení nájemníků, které se rozrostlo na organizaci čítající přes šestatřicet právních poraden. Mám rád neziskovky, které se starají o lidi, nikoliv ty politické.

Jak se na tyto vlny kritiky zpětně díváte?

Zažil jsem pak to, co žádný politik po pádu komunistického režimu.

Co tím myslíte?

Když se mělo hlasovat o novém ochránci práv, spolek Milion chvilek pro demokracii poslal poslancům e-mail, že mě nesmějí zvolit, jinak budou demonstrace. Poslanci na to však nedbali a zvolili mě. Vygradovalo to tak, že mi skupinka aktivistů bránila v přístupu do úřadu. Představa, že se vám to stane po roce 1989, když jste byl zvolen demokratickým parlamentem, je absurdní. Upírat někomu právo vykonávat funkci kvůli odlišnému názoru je projevem totalitního myšlení. Takové extempore je známkou toho, že se respekt k lidem a jejich odlišným názorům vytrácí ze společnosti.

Ve společnosti se na ničem neshodneme

Můžete to více rozvést?

Mohu si myslet, že druhý je hlupák, musím ale respektovat jeho názor. Jiný názor se nerovná špatný člověk. Negativistické pojetí jiného politického názoru tříští společnost a činí ji neakceschopnou. Na ničem se neshodneme a ve společnosti panuje dusná atmosféra…

V červenci byla zřízena funkce dětského ombudsmana. Jak vnímáte tento krok?

Vznik institutu vítám. Dětský ombudsman byl totiž posledním, na co byl v legislativě brán ohled. Zkoumáme soužití kdekoho s kdekým, ale opomíjíme, jaké to má důsledky pro děti. Práva rodičů jsou často brána jako rozhodující bez ohledu na práva, zájmy a potřeby dětí. Přece jen někdy by měl zájem dítěte převážit.

Dětský ombudsman je ale přidružený pod veřejného ochránce práv. Nenaráží to na limity?

Má tentýž rozpočet jako „velký“ ombudsman. Spojení obou ombudsmanů je zcela originální, všude jinde je dětský ombudsman nezávislou institucí.

Je to ojedinělý případ, nebo se to týká širšího problému?

Když byla státu uložena povinnost od Evropské unie zřídit institut na ochranu práv dětí, ochranu práv cizinců či úřad proti diskriminaci, nezřídil samostatnou instituci, ale místo toho zákonodárci vše přiřadili k ombudsmanovi. Dnes máme čtyřikrát tolik personálu, než když úřad vznikl. Přijímáním stále více agend se instituce navíc stává pro veřejnost nepřehlednou, obsáhlou a ke všemu se vyjadřující.

Jak by podle vás měl systém ochrany práv v Česku vypadat, aby byl přehlednější a skutečně nezávislý?

Už při přípravě zákona jsme velmi doporučovali, aby instituce byly nezávislé. Poukazovali jsme na evropské zkušenosti, že to jsou samostatné instituce s vlastním rozpočtem. Myslím si, že k ochraně lidských práv nebo ochraně před diskriminací a ochraně práv postižených by měl být zřízen zvláštní orgán.

Našeho vedoucího skautů komunisté zavřeli

Mluvili jsme o roli ombudsmana. Co vás k tématům práva a služby veřejnosti přivedlo?

Od 50. let jsem byl členem ilegálního skautského oddílu. Úcta k autoritě a právu pak formovala mé budoucí směřování. Celou dobu jsme to museli maskovat. Symboly jsme měli skryté. Na veřejnosti jsme působili jako vodácký nebo turistický oddíl, ale pořád jsme udržovali skautskou tradici. Včetně krojů, odznaků, vztyčování vlajky a výchovy k vlastenectví.

Byli jste někdy na hranici odhalení, kdy by vám hrozili nějaké postihy?

Našeho vedoucího zavřeli v procesu se skauty. I přesto jsme „pod jinou značkou“ v Junáku pokračovali dál. Každý týden jsme chodili na výlet a o prázdninách na tábor. Důležité je, že jsme skautské ideály a jejich dlouholetou tradici drželi po pětatřicet let.

Po revoluci jste vstoupil do politiky. Než jste se stal zástupcem a později veřejným ochráncem práv, byl jste řadu let pražským poslancem v barvách ČSSD.

Poslancem jsem byl přes tři volební období. Voliči mě vždycky zvolili na preferenční hlasy. Ve straně byli rádi, že je na kandidátce předseda Sdružení nájemníků, ale zase ne tolik, aby mě dali na volitelné místo. V posledních volbách jsem byl dokonce až na osmnáctém místě, a přesto jsem se do sněmovny dostal.

Ombudsman jako poslední ochrana člověka

Od roku 2013 jste byl zástupcem veřejné ochránkyně práv. V únoru 2020 jste se stal ombudsmanem. Navázal jste v něčem na své předchůdce?

Stejně jako za mých předchůdců jsme zůstali poslední ochranou člověka, kterému nikdo nevyhověl, a pomáhali lidem v konkrétních věcech.

Když se ohlédnete za svým mandátem, jak hodnotíte výsledky činnosti úřadu veřejného ochránce práv?

Pro nás je důležité, ale pro státní správu nepříliš dobré, že jsme v 97 procentech případů, kdy se na nás lidé obrátili, konstatovali porušení práva. Úřady pak svá rozhodnutí musely napravit. Každý vyřešený případ je pro nás malým úspěchem.

Blíží se volba nového ombudsmana. Co byste popřál novému ochránci/ochránkyni?

Přeji jim, aby pociťovali absolutní nezávislost. A to je ve společnosti, která je vyhrocená, těžké, ale je to jedna z podmínek jeho existence.

Volba ombudsmana

• O post ombudsmana se ucházelo celkem pět lidí:
  • advokát Vítězslav Dohnal;
  • bývalý ústavní soudce Jaromír Jirsa;
  • právnička kanceláře ombudsmana Eva Kostolanská;
  • dosavadní zástupce veřejného ochránce Vít Alexander Schorm;
  • a bývalá zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
• Do druhého kola podle výsledků volební komise postoupily Eva Kostolanská (77 hlasů poslanců, navržena Českou konferencí rektorů a Senátem ČR) a Klára Šimáčková Laurenčíková (31 hlasů poslanců, navržena prezidentem republiky).
• Ve volbě zvítězila právnička Eva Kostolanská.
• Návrhy kandidátů předkládají vždy po dvou Česká konference rektorů, prezident a Senát, jména kandidátů se mohou překrývat.

pozn. rozhovor vznikl před prvním kolem volby nástupce ombudsmana v únoru 2026.