Erasmus nemusí být jen párty. Dělám to, co chci a jsem šťastnější, říká studentka

Dagmar je studentka Masarykovy univerzity, která je momentálně na Erasmu v norském Trondheimu. Přestože původně plánovala vyjet do Portugalska, je ve městě spokojená. Díky studijnímu pobytu si našla nové záliby i přátele. Říká, že Norové jsou milejší než Češi a rádi pomůžou.

Dagmar Vořechovská

• Studentka druhého ročníku sociologie a sociální antropologie na Fakultě sociálních studií.
• Na Erasmu v Trondheimu je od 2. ledna.
• Studuje na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU).

Proč sis vybrala zrovna Trondheim?

Mám tu kamarádku. Byla to moje třetí možnost, takže jsem nečekala, že se sem dostanu. Překvapilo mě to, ale říkala jsem si, že je to asi osud.

Jaký byl pro tebe hlavní důvod se přihlásit na Erasmus?

Chtěla jsem se osamostatnit a zjistit, jak funguje svět a jak žijí lidé jinde než v Česku. Už od mala jsem někam chtěla vyjet. Erasmus mi dal konečně možnost podívat se někam na delší dobu.

Jak dlouho ti trvalo se zabydlet a na vše si zvyknout?

Celkem dlouho. Až po měsíci jsem se začala cítit jistěji. Hledala jsem si kamarády a poznala spoustu lidí. Ale na velkých akcích mám problém se s někým pořádně sblížit, protože ty konverzace jsou spíš povrchní. Ostatní si kamarády našli rychle a já si připadala nejistě.

Do Brna jsem šla s tím, že jsem absolvovala Prvákoviny a seznamovák se studenty antropologie. Takže už jsem někoho znala ještě před začátkem semestru.

Jak vypadá tvůj obvyklý den v Trondheimu?

Mé dny se docela liší vzhledem k tomu, že mám školy celkem málo. Ráno si vždy pospím. Většinou kolem druhé mám plány ve městě. Buď jdu do školy nebo na taneční lekce.Také chodím na různé kreativní hodiny nebo posezení s kamarády. Na těchto aktivitách jsem většinou do večera a pak jdu domů.

V čem se liší norská univerzita od té naší?

Prostory jsou lepší. Hodně lidí si tu pronajímá místnosti, třeba když chtějí trávit čas s kamarády nebo mají nějaký kroužek. Jsou tu i odpočinkové a společenské místnosti. Snaží se, aby byl život studentů na kampusu co nejlepší.

Koleje jsou tu hodně odlišné od českých. Norské mají mnohem vyšší úroveň. Několikrát jsem se tam byla podívat. Mají samostatné pokoje, spoustu různých společenských místností a aktivit.

Univerzita funguje jinak. Výuka sice začíná oficiálně v lednu, ale každý předmět začíná individuálně. Vyučování končí v dubnu, ale předmět může klidně skončit už v polovině semestru. Některé předměty mají třeba dva týdny přednášky každý den, ale pak najednou nic.

V Norsku chodím do školy jen jednou nebo dvakrát týdně. To je pro mě šílené. Byla jsem zvyklá chodit do školy častěji. Mám pouze dvacet dva kreditů za semestr. Předměty mají vysoké kreditové ohodnocení, ale zároveň toho tolik neděláme. Jeden z nich, Gender and Norwegian culture, je sice za patnáct kreditů, ale musím napsat jen dvě eseje a vytvořit prezentaci.

Kromě tohoto předmětu, které další máš zapsané?

Policy and power, což je antropologický předmět. Mám pouze dva předměty, protože byl problém najít nějaké humanitní, jelikož je to technická univerzita. Stejně tak bylo problematické najít předměty vyučované v angličtině a ne v norštině.

Učíš se Norsky?

Minulý semestr jsem na Filozofické fakultě absolvovala norštinu, kde jsem se naučila základy. Chtěla jsem tady pokračovat, ale nakonec se norsky moc neučím. Pochytávám, co se děje kolem mě, ale nejsem v ní moc dobrá. Je tu předmět Norština pro začátečníky, který má hodně mých kamarádů. Je velmi intenzivní a mně se do toho nechtělo dávat tolik energie. Nevím, jestli se mi bude norština v budoucnu k něčemu hodit.

Jak jsou na tom v Norsku s angličtinou? Domluvíš se v pořádku všude?

Tady umí perfektně anglicky všichni. Většinou na ně začnu mluvit norsky. V momentě, kdy už se nechytám, přepnu do angličtiny.

Před pár týdny mě tu navštívil táta a jezdili jsme autem po okolí. Zastavili jsme u starého rozpadlého kostela, kde byl asi osmdesátiletý farář. Anglicky uměl perfektně, což mě překvapilo. Ještě jsem asi nepotkala Nora, který by se nedomluvil anglicky.

Jak bys popsala místní lidi? Jak se chovají?

Když jsem jela do Norska, bylo mi řečeno, že jsou tu lidé velmi odtažití. Zjistila jsem ale, že jsou milejší než Češi. Hledí si svého, ale když potřebuji poradit v obchodě nebo na úřadech, jsou velmi milí, usměvaví a pomůžou.

Taky nejsou vůbec konfliktní. V Česku mám občas strach, že si o mě někdo řekne, že jsem divná. Tady se toho nebojím.

Je něco, co tě během Erasmu pozitivně překvapilo?

Je tu hodně aktivit pro studenty a mladé lidi. V kulturním centru ISAK mohu zdarma kreslit, vyrábět z keramiky nebo i šít. Spoustu věcí tady můžou studenti dělat zadarmo.

Co tě naopak zaskočilo?

Domy, které jsou ze dřeva. Všechno tu jde slyšet a je to zvláštní, protože na to nejsem zvyklá. I okna jsou tenká. Občas mám pocit, jako by tu ta okna vůbec nebyla.

V čem se liší životní styl Norů od našeho?

Jsou častěji v přírodě. Běžkují i když je třeba mínus patnáct stupňů. Jsou velmi aktivní. Ale osobně moc Norů neznám, takže nemohu přesně říct, jak třeba vypadá klasický den Nora.

Jejich jídlo je jiné. Nepřijde mi, že by bylo vyloženě norské. Slyšela jsem, že nejí moc domácí jídla. Mám pocit, že vyloženě národní kuchyni nemají.

Měli jsme tu jednou večeři, kdy studenti přinesli svá národní jídla. Norky připravily wrap s lososem a rýžovou krupičku, kterou jedí tradičně na Vánoce.

Říkala jsi, že moc Norů neznáš. Znamená to, že se bavíš spíš s ostatními zahraničními studenty?

Ano, s nimi je totiž jednodušší se sblížit, protože děláme stejné aktivity. S norskými studenty si nemáme tolik co říct. Žijeme tady totiž úplně jiné životy. Ale mám kamarádku, která je v Trondheimu už delší dobu a znám její norské kamarády. Ale hraju volejbal a v týmu jsou třeba jenom Norky.

Je nějaký klíčový moment z pobytu, který ti utkvěl v paměti?

Já nevím, jestli mám nějaký klíčový moment. Mně přijde, že tu vše beru den po dni. Nejsem ani „party girl”, takže žiju hodně klidný erasmácký život.

Pamatuju si svůj první den tady. Všechno člověk vidí poprvé, najednou je v jiné zemi. To byl velký šok. Přijela jsem v té největší zimě, v mínus patnácti stupních v noci, takže jsem nic moc neviděla. Všude byla spousta sněhu. Až ráno jsem se pořádně rozkoukala, kde vůbec jsem.

Naučila ses nějaký nový koníček nebo zvyk, ve kterém budeš pokračovat i doma?

Začala jsem plést. To je asi předpokládám typická norská věc. Během přednášek spousta studentů plete. Tak jsem se přidala. Zatím umím jen základy, ale chci se naučit i něco složitějšího.

Nedávno jsem absolvovala kurz keramiky, kde nám ukazovali, jak pracovat na hrnčířském kruhu. To bych chtěla umět. Ještě chodím tančit. To jsem nikdy dřív nedělala. Moc mi to nejde, ale baví mě to.

Jaký styl tančíš?

Jsou tu lekce pro začátečníky a každou hodinu děláme jiný styl s jiným lektorem. Jednou jsme tancovali i bollywoodský styl nebo balet. Hodně se mi líbil girly style, ve stylu Britney Spears, a contemporary.

Je nějaký rozdíl mezi tím, co jsi od Erasmu očekávala, versus jaká je realita?

Já jsem si to představovala jako Hurvínek válku. Že přijedu a vše bude v pohodě. Realita je víc nahoru-dolu. Už jsem se s tím sžila. Ze začátku jsem ale nečekala, že všechno bude jen na mě. Jsem tu sama a jsem za sebe zodpovědná. Když se něco pokazí, jsem ta, kdo to řeší.

Přijde mi, že Erasmus je hodně viděný jako něco, kam studenti jezdí, aby půl roku chodili na párty a pili. Pro některé to tak možná je, ale zjistila jsem, že Erasmus je hodně o tom „jaké si to uděláš, takové to máš.“

Ze začátku jsem měla strach, že nebudu žít ten pravý erasmácký život. Pak jsem se od tohohle nastavení odpoutala. Došlo mi, že si aktivity musím zařídit podle sebe. Když mě něco nebaví, proč bych to dělala? Dělám to, co chci a cítím se šťastnější.

Udělala bys zpětně něco jinak?

Bydlení. Jsem sama v domku, což nebylo původně v plánu, ale v jarním semestru moc lidí bydlení nehledá. Někdy se cítím osaměle a bydlím daleko od centra. Trochu se cítím odstřihnutá od ostatních studentů a je pro mě těžké dojíždět do města. Ale kdo ví, jaké jiné bydlení bych našla.

Co bys poradila nebo doporučila studentům, kteří také chtějí vyjet na Erasmus?

Určitě si promyslete bydlení. V Trondheimu je ještě dost volných míst, ale pokud se někdo chystá třeba do Irska, tam je to problém.

Nebojte se zkoušet nové věci. Tím, že jsem byla v novém prostředí, otevřely se mi nové příležitosti. To mě asi posunulo nejvíc. Věci, které bych neměla možnost zkusit doma.