A opravdu tu smlouvu potřebuješ? Popisujeme realitu studentských brigád

Pokuta za špinavý zmrzlinářský vůz nebo tři měsíce bez výplaty. Také už jste se na brigádě setkali s neférovými pracovními podmínkami? Protiprávní jednání se odehrává mnohem častěji, než si studenti sami uvědomují. Redakce Stisku vyzpovídala několik brigádníků a popsala prohřešky, se kterými se setkali. Jejich pravou identitu zná, respondenti si však přáli zůstat v anonymitě a pro účely textu jim tedy byla jména změněna. Dva autoři článku v minulosti působili v některých zmiňovaných společnostech jako brigádníci. Redakce však při zpracovávání textu vycházela výhradně ze svědectví respondentů.

V rozsáhlé anketě mezi studenty jsme zjišťovali, jaká je realita současných brigád. Výpovědi respondentů odhalily praxi mnoha zaměstnavatelů, kteří dle našich poznatků běžně porušují zákoník práce – od nelegálních pokut a falšování mzdových údajů pro úřady až po odpírání základních lidských potřeb.

Čeští vysokoškoláci patří v evropském srovnání k těm, kteří studium s prací kombinují nejčastěji – během semestru jich pravidelně nebo příležitostně pracuje 72 %, což je výrazně nad evropským průměrem. Pro velkou část z nich přitom nejde o pouhé „přilepšení“, ale o nutnost: třetina pracujících studentů v Česku uvádí, že by si bez svého výdělku nemohla dovolit studovat. Právě existenční tísně a mála zkušeností na trhu práce někteří zaměstnavatelé využívají. Mohou se spoléhat na to, že v pasti mezi rostoucími náklady na život a neférovými pracovními podmínkami student raději přijme nelegální pokuty nebo absenci smlouvy, než aby riskoval ztrátu příjmu.

Přesčasy a obvinění z krádeže

Pro Lauru měla být brigáda v kině CineStar v roce 2025 standardním přivýdělkem ke studiu. Namísto toho se podle svých slov setkala s několikahodinovými přesčasy. „Obecně platí, že stanovená týdenní pracovní doba u zaměstnanců starších osmnácti let činí čtyřicet hodin týdně. Délka jedné směny přitom nesmí přesáhnout dvanáct hodin,” uvedla advokátní kancelář Wimětal a partneři. Lauřiny směny však údajně mohly trvat až patnáct hodin, a to i v případě, kdy žádala o včasné propuštění z důvodu návštěvy svého lékaře.

Problémy v práci vyvrcholily obviněním z krádeže, podle Laury nepodloženým. V pokladně, na které byla Laura často přihlášená, totiž chyběly peníze, které ale podle svých slov nevzala. Bankovky zůstávaly zaseknuté za šuplíkem pokladny. „Než se přišlo na to, kde je chyba, musela jsem doplatit dva a půl tisíce korun z vlastní kapsy. Při studiu je to znatelný zásah do rozpočtu,” vysvětlila.

Podle advokátní kanceláře jsou brigádníci starší osmnácti let skutečně povinni po prokázání jejich pochybení uhradit zjištěný schodek, pokud mají uzavřenou písemnou dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty. V tomto případě byla ovšem příčina schodku technického rázu. Přestože vedení peníze později nalezlo, k nápravě podle brigádnice nedošlo. Laura je také údajně zpět nikdy nedostala, čímž firma de facto přenesla zodpovědnost za technickou závadu zařízení na brigádnici.

Firma CineStar se vůči Lauřině zkušenosti na dotaz Stisku vyhradila. „Nemáme žádné poznatky o tom, že by docházelo k systematickému překračování pracovní doby bez evidence či k neoprávněným finančním postihům zaměstnanců. Takové jednání je v přímém rozporu s našimi interními předpisy i právními povinnostmi a není ze strany společnosti tolerováno,” uvedla vedoucí personálního oddělení Lucie Dostálová.

Práce bez výplaty i smlouvy

Peníze měli neoprávněně vyžadovat i po Karolíně, která brigádně pracovala ve společnosti Bubblify. „Musela jsem zaplatit pět set korun za zástěru, kterou jsem nikdy nedostala,” tvrdí studentka. Dodává také, že smlouvu dostala až po několika měsících práce a potřebné dokumenty k výpovědi jí vedoucí zaslala až dva měsíce po podání.

Zaměstnanec přitom musí obdržet smlouvu uzavřenou v písemné formě ještě před zahájením výkonu práce. Každá ze smluvních stran navíc musí obdržet jedno vyhotovení. „Pokud není smlouva uzavřena písemně, jedná se o porušení povinnosti ze strany zaměstnavatele,” uvedla advokátní kancelář.

Karolína také tvrdí, že byla nucena chodit do práce i přes nemoc. „Poslala jsem vedoucí lékařskou zprávu, že mám covid. Přemlouvala mě, ať přijdu, nebo si mám za sebe najít náhradu,” popsala. Studentka také uvádí, že tři měsíce nedostala výplatu a zaměstnavatel jí pro to neposkytl žádné vysvětlení, přestože se o situaci opakovaně zajímala.

Redakce firmu Bubblify opakovaně kontaktovala, ta však na dotazy nereagovala. Bubblify spadá pod franšízovou skupinu Twistcafe group, která provozuje také značku Trdlokafe a Kofi-Kofi. Skupina v posledních měsících čelí finančním problémům, insolvenčním řízením a postupně uzavírá některé pobočky Bubblify. Nyní navíc vyhlásila bankrot.

Peníze na ruku, pokud vůbec

Tři měsíce nedostal výplatu údajně ani Emanuel, bývalý barista kavárny Falk. Ačkoliv zde měli zaměstnanci řádně uzavřené smlouvy a slíbenou fixní hodinovou sazbu, výplatu dle něj dostávali „na ruku” z peněz z kasy po skončení směny. V pokladně navíc chyběl jakýkoliv finanční základ. Zda tedy na konci směny odešel Emanuel s výplatou, záviselo čistě na tom, jaká byla v ten den zrovna tržba. „Několikrát se mi stalo, že jsem přišel do práce a v kase bylo třeba deset korun. Jakožto podnik naproti Filozofické fakultě Masarykovy univerzity jsme navíc byli závislí na studentech. Pokud tedy měli studenti zrovna volno a kavárnu navštěvovalo málo lidí, z práce jsem odcházel bez peněz,” vypověděl. V takovém případě měl čekat, až mu peníze na účet pošle provozní podniku, kolikrát ze svých vlastních úspor. Emanuelův dluh se ale měl v jednu dobu vyšplhat až na deset tisíc korun, které mu kavárna vracela rok.

Podle advokátní kanceláře by takovým jednáním kavárna porušovala zákon. Zaměstnanec by měl mzdu obdržet nejpozději v následujícím kalendářním měsíci po měsíci, ve kterém práci vykonával. „Zaměstnavatel by měl obecně mzdu vyplácet každý měsíc. Nevyplácí-li zaměstnavatel mzdu řádně a včas, dopouští se tím mimo jiné přestupku na úseku odměňování podle zákona o inspekci práce,” popsala advokátní kancelář.

Emanuel v práci skončil kolektivní výpovědí, kterou kvůli pracovním podmínkám, které byly v dlouhodobé perspektivě nevyhovující, podal celý personál. Zatímco na oficiální dotaz vedení kavárny nereagovalo, v neformálním rozhovoru nám situaci popsal aktuální provozní podniku. „Majitel je nyní dlouhodobě v zahraničí, takže se o kavárnu nemohl starat. Provoz upadal, proto jsme sem s kolegou přišli jako nové vedení. To se zaměstnancům nelíbilo, takže kompletně všichni odešli," uvedl.

Lhaní úřadům a výplata v pytlíku od sladkostí

V Božském kopečku, který na několika místech v centru Brna prodává veganskou zmrzlinu, pracovala několik let Natálie. Na pracovišti se setkala například se systémem pokut a tvrdí, že špinavé autíčko nebo pozdní příchod stojí zaměstnance několik set korun. Zaměstnavatel přitom nesmí ukládat zaměstnanci peněžité sankce za porušení povinností. „Jakékoli ‚pokuty‘ sjednané ve smlouvě nebo vnitřním předpisu jsou nepřípustné,“ uvedla advokátní kancelář.

V letošní verzi pracovního manuálu Božského kopečku, který má redakce k dispozici, se nacházejí i instrukce k postupu při kontrole z úřadu práce. Zaměstnavatel, kterým je firma Sladká pošta s.r.o., v něm brigádníky přímo nabádá ke lhaní úřadům o výši mzdy. „Těch sto třicet pět korun na hodinu je jen oficiálně pro úřady, na ruku dostanete slíbených sto třicet pět až sto šedesát pět korun,“ píše se v manuálu.

Pracovní podmínky nebyly nakloněné ani základním lidským potřebám. „Dopoledne jsem byla na směně pokaždé sama. Když jsem potřebovala na záchod, musela jsem psát někomu z vedení, aby mě přišel na pět minut vystřídat,“ popisuje svou zkušenost Natálie. Nestandardní byl podle brigádnice i způsob, kterým měli zaměstnanci mzdu vykazovanou. Jako výplatní páska měl sloužit lístek papíru asi o velikosti kreditní karty. Jak popsala Natálie - jméno zaměstnance nebo výši srážek ze mzdy by na papírku v pytlíku od pendreku, který slouží jako obálka, člověk nenašel.

Redakce oslovila k vyjádření vedení zmrzlinárny. „Naše vnitřní předpisy se v čase vyvíjejí tak, aby byly plně v souladu s legislativou. Systém srážek, který zmiňujete, mohl být součástí starších interních materiálů. V současnosti pracujeme s modelem fixní a motivační složky mzdy (osobního ohodnocení), což je standardní a legální způsob, jak motivovat pracovníky k plnění povinností,“ uvedl tým Božského kopečku.

Zmiňovaný manuál, který je v přímém rozporu s vyjádřením firmy přitom z facebookové skupiny firmy zmizel až po tom, co jsme dotaz adresovaný firmě odeslali. „Instrukce, které zmiňujete pro komunikaci s úřadem práce, rozhodně neodrážejí oficiální postupy naší společnosti. Dbáme na to, aby veškerá smluvní dokumentace byla v pořádku a podepsána před zahájením práce,“ ohradilo se dále vedení, i to ale smazaný manuál přímo vyvrací.

Redakcí sesbíraná svědectví brigádníků tak ukazují, že porušování zákoníku práce není výjimečným jevem, ale poměrně rozšířeným fenoménem. Setkává se s ním řada studentů, kteří většinou ještě nemají zkušenost s pracovním právem. Potřeba uchovat si příjem je pak často odradí od toho, aby se vůči chování zaměstnavatele vymezili.