Reportáž: Studentské kino divákům nabídlo přechod mezi realitou a snem

Brno - Studenti Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v úterý 30. dubna večer zakončili svůj desetitýdenní promítací cyklus s názvem Imaginárium projekcí českého hororu Valerie a týden divů. V rámci projektu Studentské kino pořadatelé akce představili deset filmů, které spojoval motiv imaginace. Diváci v kině Scala zhlédli české i zahraniční snímky, které si pohrávají s hranicí mezi realitou, vnitřním světem a snem. Součástí celého cyklu byly také debaty s hosty. Desetitýdenní program završili organizátoři a diváci závěrečným večírkem.

Sedím v komorním prostředí ve Scala Café baru, kde za malou chvíli začne poslední studentské promítání z cyklu Imaginárium. Plastové rozkládací židle se pomalu zaplňují nově příchozími diváky. „Nebyla jsem na žádné z předchozích projekcí. O akci jsem se dozvěděla přes Instagram, protože sleduji profil Univerzitního kina. Na dnešní promítání jsem přišla, protože mě zajímá československá filmová scéna,“ sděluje mi při čekání na film jedna ze studentek. Stejně jako ona, ani já nemám příliš velkou představu, co mě čeká.

Do zahájení programu zbývá několik minut. Většina návštěvníků ještě stojí před barem a objednává si občerstvení. Že se jedná o studentskou akci dokládá, mimo jiné, fakt, že téměř všichni přítomní jsou mladí lidé, studenti. Čekání vyplňuje mysteriózní elektronická hudba, která dokonale odkazuje na téma letošního promítání. Na imaginaci. Kromě hudby je slyšet švitoření obecenstva, které ale po chvíli ukončí zahajovací řeč jedné z organizátorek celého cyklu Marie Jedličkové.

„Valerie je surrealistické dílo, a to se podepisuje na tom, jak je vystavěné. Neplatí tam zákony kauzality, ani zákony jednolité identity. Postavy se ve filmu prolínají, mění svou identitu. Podobně jako báseň má i tento snímek určitá pravidla, ačkoliv to na první pohled nebude některým z vás jasné,“ představuje Jedličková film, který vznikl na základě stejnojmenného černého románu od Vítězslava Nezvala.

Od začátku projekce je jasné, že snímek bude náročný na sledování i porozumění. Vyžaduje od diváků velkou dávku pozornosti a smyslu pro detail. Jednotlivé záběry se velmi rychle střídají a proplétají. Dohromady tak působí nahodile až chaoticky. Jako by film neměl žádný děj, ale šlo o pouhou koláž nejrůznějších vjemů a pocitů. Film prostupují opakující se symboly a motivy. Mládí a nevinnost v kontrastu se zkažeností, touha nesmrtelnosti nebo Valeriiny náušnice, které ji před smrtí ochraňují.

Příběh pro některé diváky působí absurdně a nesrozumitelně. „Cože? Není ta sestřenice náhodou její babička?“ slyším zmatený hlas vedle sebe a vzpomenu si na úvodní řeč Marie Jedličkové, která nás upozorňovala na to, že některé postavy mění svoji identitu. Po necelých osmdesáti minutách snímek Valerie a týden divů končí. Zanechává po sobě zvláštní pocit zmatku a nepochopení. Není lehké rozlišit, jestli hlavní hrdinka přecházela od svých vnitřních prožitků k realitě, nebo šlo o pouhý sen. Výplod její představivosti.

Jisté zmatení je patrné i na trojici kamarádů, kteří na projekci snímku dorazili. „Studentského promítání se letos účastním popáté. Kromě Valerie jsem viděla i další filmy a moc mě to baví,“ sděluje studentka filmu Kateřina Šťastná, která večer dorazila se svými spolužáky. „Byl jsem snad na všech promítáních v rámci tohoto cyklu. Sám mám rád surrealistické věci, a proto mě to velmi zajímalo,“ doplňuje své zážitky Jakub Povolný. „Respektuju zručnost a dovednost tvůrců filmu. Nicméně děj jako takový jsem nebyl schopný pochytit, protože surrealistický styl jde mimo mě,“ dodává Samuel Mašlár, který se podílel na minulém ročníků studentského kina.

Právě od surrealismu se studenti odrazili při tvorbě celého filmového cyklu. Největší inspirací pro ně byl zahajovací snímek Něco z Alenky a Valerie a týden divů. Oba československé filmy desetitýdenní program rámcovaly. „Když jsme začínali s výběrem tématu projektu a snímků, přemýšleli jsme také nad tím, abychom se odlišili od studentských projekcích, které dělali naši předchůdci,“ popisuje Stisku prvotní úvahy Jedličková. Koncepce projektu se odvíjela také od zájmů studentů, kteří chtěli přijít s něčím, co je jim blízké, a co zároveň dokáže oslovit a nalákat diváky. Výsledkem těchto úvah byl nakonec magický surrealismu a imaginativní světy.

O tom, jaké filmy se staly součástí promítacího cyklu, rozhodovala také jejich dostupnost, na některé totiž studenti nezískali patřičná práva. „Vždycky je to dialog mezi tím, co je a není možné. Spousta filmů, které jsme chtěli zahrnout, nejsou dostupné v české distribuci. Mohli bychom si je zakoupit ze zahraničí, ale to v naší situaci nebylo možné,“ uzavírá Marie Jedličková.