Jak se žije bez zraku, si vyzkoušeli Brňané v Technickém muzeu

Brno - Mezinárodní den nevidomých připadá na 13. listopadu, a proto se Technické muzeum v Brně ve spolupráci s Odborem zdraví Magistrátu města Brna rozhodlo uspořádat akci Zažij svět nevidomých. Ta se uskutečnila v sobotu a jejím cílem bylo přiblížit lidem každodenní problémy osob se zrakovým postižením.

Hned při příchodu do muzea bylo vidět, že návštěvníky budou především rodiče s dětmi. Aby jich přišlo co nejvíce, vstupné do muzea bylo zlevněné na 50 korun za osobu. Organizátoři nachystali také hru pro děti, které za projití jednotlivých stanovišť získávaly razítka a za nasbírání všech dostaly drobné ceny. Program celý den doprovázely kapely BLG-cantabile a Deyláčanka, které mají i zrakově postižené členy.

Úvodní řeč provedl v prostorech mechanických strojů Aleš Zbořil, jenž moderoval celou akci. Po něm se představila Škola pro výcvik vodicích psů, včele s Barborou Nekulovou, koordinátorkou pečovatelů. „Výcvik vodícího psa trvá kolem dvou let. Nejtěžší je naučit ho, aby se vyhýbal překážkám, které nebrání v pohybu jemu, ale jeho majiteli. Takovým příkladem je třeba závora či zábradlí,“ řekla Nekulová. Poté s královským pudlem předvedli, jak vodící pes obchází překážky, upozorňuje na schody či jiná nebezpečí.

Návštěvníci si mohli vyzkoušet také různé hry a sporty speciálně přizpůsobené pro nevidomé. Jednou z takových her je například Folky, která na první pohled připomíná klasické šachy. „Hrací deska je speciálně uzpůsobena tak, že tmavá pole jsou vystouplá, aby byla poznat po hmatu. Uprostřed každého pole je také díra, do které se zasadí hrací figurka, takže je jednodušší ji správně umístit,“ objasnil autor této hry Petr Doubek. „Na desce jsou dvě věže, dva jezdci a dva střelci z každého týmu. Není zde král ani královna, což značí, že cílem není mat. Pokud mohou tři figurky jednoho hráče na stejné pole, umístí se na toto pole hrací kámen. Cílem je umístit všech osm kamenů,“ dovysvětlil Doubek. Hra je vymyšlená tak, že se dá hrát i s klasikou šachovou sadou, místo kamenů se dají použít pěšáci a zkusit si ji tak může každý.

Hned vedle bylo také stanoviště s fotbalem pro nevidomé. Míč má v sobě rolničky, takže zrakově postižení vědí, kde je, díky sluchu. Po zakrytí očí návštěvníci nohou nahmatali balón a pro zjednodušení u každé tyče zatleskali asistenti. Poté stačilo jen kopnout a doufat, že brankář střelu nechytí, pokud vůbec poletí balon správným směrem. I po zatleskání asistentů u tyčí brány se totiž zdálo, že je brána úplně jinde než ve skutečnosti.

V prostoru mezi klasickými exponáty muzea si mohli návštěvníci vyzkoušet chůzi a orientaci se slepeckou holí. Zrakově postižení lidé sami chodí pouze na trasách, které již znají a mají své záchytné body. Není se čemu divit, protože se zakrytýma očima by se člověk ztratil i v malém prostoru, a to i za pomoci hole. Tak jsem se cítil minimálně já, protože po sundání černých brýlí jsem byl na úplně jiném místě, než bych očekával. S orientací venku a nastudováním trasy může nevidomým pomoci také stránka hapticke.mapy.com, která spadá pod mapy.com a dokáže vygenerovat mapu s popisky v Braillově písmě, která se poté dá vytisknout třeba na 3D tiskárně.

Mezi nejnavštěvovanější stanoviště patřil screening zraku, který zajistila Katedra optometrie a ortoptiky Lékařské fakulty Masarykovi univerzity. Lidé si zde mohli zdarma zkontrolovat dioptrie, oční tlak, prostorovou orientaci nebo barvoslepost. Výsledky byly sice jen orientační, ale návštěvníkům mohly otevřít oči, aby zašli na měření zraku a pořídili si brýle.