Paměť národa ožila opět po roce v rytmu swingu

Brno - Po úspěšném prvním ročníku plesu Paměti národa se v sobotu 8. března otevřely dveře institutu i ročníku druhému. Společně se Swing Wings, taneční školou, přichystala Paměť národa tematický ples Paměť swingu je! Ten byl zaměřen na opomíjené osudy Čechoslovaček, které bojovaly ve 2. světové válce jako členky WAAF - v pomocných leteckých sborech přidružených k RAF (vojenské letectvo britských ozbrojených sil).

A tak se o půl páté večer začíná brněnská ulice Radnická plnit milovníky swingu a kultury. Do budovy Paměti národa vstupuji jako jedna z prvních, dostávám bílý náramek pro návštěvníky a rovnou se vydávám do prvního patra nádherné původně renesanční stavby. V pět hodin totiž začíná, místo očekávané přednášky I ženy chtěly bojovat!, kterou měla vést Karolína Stegurová, interaktivní multimediální expozice Tichá hrdinství. Je to stálá interaktivní výstava, skrze kterou se návštěvníci vypraví do historie 20. století.

Stojím asi s deseti dalšími návštěvníky v Křišťálovém sále. Čekáme na naši průvodkyni. Přichází mladá brigádnice a podává nám tablety se sluchátky. Máme si je nasadit a tablet už nás sám navede k prvním úkolům.

„Expozici navštěvují i školy a další dětské skupiny, kterým nabízíme doplňkový vzdělávací program v podobě workshopů,“ dodává.

Nasazuji si sluchátka a sleduji osud jednoho ze čtyř pamětníků. Jarina jako studentka chemické školy objevila takovou sloučeninu, díky které se jí podařilo zachránit desítky Židů před transportem.

Chodíme po místnosti, plníme úkoly, mezitím co nám Jarina vypráví svůj příběh. Úkoly mě zavedou až do malé tmavé místnosti, ve které na mě míří světla a ze stropu se vypouští kouř. Jedu dobytčákem do koncentračního tábora. Každé zablikání světla ve mně vyvolává paniku. Vidím stíny míhající se krajiny, a i když vím, že není skutečná, ustupuji před ní dál do místnosti.

Po hodině usilovného plnění úkolů nás svolává brigádnice ke stolu, kde nám promítá krátký dokumentární film o druhé světové válce v Brně. Na její tváři ale jasně vidím, že jsme přetáhli čas prohlídky a musíme se co nejdříve vydat na zahájení. Sundávám proto sluchátka a s dalšími návštěvníky odcházíme do velkého tanečního sálu, kde už na nás a dalších asi sedmdesát lidí čeká moderátorka v modrém dobovém kostýmku.

Není ale sama, v dobových kostýmech ze třicátých a čtyřicátých let je nejméně dalších šest lidí. I ostatní návštěvníci mají šaty, saka či klobouky laděné do meziválečné a válečné doby.

Na pódium přichází hlavní organizátor akce a ředitel pobočky Paměť národa Jižní Morava, David Butula a moderátorka mu předává mikrofon. Krátce nás všechny přivítá, je rád, že se nás tu sešlo letos tolik a nezapomíná dodat, že si celý večer můžeme zakoupit tombolu.

„Hlavně ten multifunkční hrnec by byl perfektní,“ zasní se paní, která stojí za mými zády a ani já neodolám a kupuji si pět lístků. Ceny jsou totiž vážně pěkné, například speciální edice ginu na počest letců RAF, který svou barvou připomíná modré nebe, a po přidání toniku se barva změní v nachovou, která odkazuje na krev všech padlých letců.

Celým večerem nás provází zkušený mazák mezi brněnskými swingaři, DJ Peter Šinaľ, který hudbu pouští z vinylových desek a kapela Anička a její pardálové – kapela plná zkušených brněnských jazzmanů se silnou ženou v čele, ta se chopila jak role hlavní zpěvačky, tak saxofonistky. Společně přináší meziválečné československé šlágry i nálož swingových klasik, které žádného tanečníka nenechají chladným.

Nádherný meziválečný tanec swing, který mě fascinuje, ale tančit jsem ho nikdy neuměla, na mě dýchá v každé místnosti. Na nás, ty méně talentované, organizátoři plesu ale mysleli taky. A proto se už o chvilku později seznamujeme s dnešními lektorkami.

Janča M. a Janča G., jsou členkami taneční skupiny Rhytm Pilots, která spadá pod Swing Wings. Do swingových pohybů se ponořily s takovou vášní a láskou, že se každý v sále začal hýbat a nakonec jsem i já vířila v rytmu swingu po tanečním parketu.

„Tanec vznikl ve 30. letech v New Yorku a byl oblíbený především u černošské mládeže,“ vzdělala nás Janča M.

Swingaři neustávají v tanci, ale já nespouštím oči ze dvou slečen, které jsou oblečené jako členky WAAF. Po další půl hodině tance se konečně dozvídám, že přišly přednášet o ženách v letectvu. Tanec ustane a všichni napjatě očekáváme příval nových informací.

Vypráví příběhy žen, mezi které patří i Dolores Prchalová. Ta měla významnou funkci v inspektorátu československého letectva, v roce 1941 vstoupila do WAAF (pomocné letecké sbory přidružené k RAF) a snažila se, aby Československé ženy měly svoji vlastní jednotku.

„Domníváme se, že zhruba sedmdesát žen z Československa uteklo nebo se nějakým způsobem dostalo do Británie a dobrovolně vstoupilo do služeb letectva,“ vysvětlují.

Přednáška i ples se pomalu blíží ke konci, tombola je rozdaná, paní v baretu si šťastně odnáší hlavní cenu a swingaři se loučí a odcházejí se svými protějšky do nočního Brna. Smích odcházejících hostů se rozléhá ulicemi a já jsem příjemně unavená. Beru z věšáku bundu a zavírám dveře institutu. Swingové tóny mi hrají ještě pěknou chvíli v hlavě.