V Česku si lidé myslí, že bych měla být uklízečka, říká ukrajinská umělkyně

Brno - Pětačtyřicetiletá ukrajinská umělkyně Olena Zaichenko se věnuje výtvarné tvorbě od svých šestnácti. Po ruské invazi na Ukrajinu ale musela uprchnout do Česka a vše začít znovu. Nyní je tak opět studentkou, tentokrát muzeologie na Masarykově univerzitě. Sní o vytvoření vlastních výstav v Brně a Praze, ale potýká se s obtížemi kvůli stereotypům o ukrajinských uprchlících.

Úterní večer, pět dní před druhým výročím války, Olena Zaichenko stojí v Ukrajinském centru v Brně u své výstavy „Kryty“ pojednávající o prvních dnech invaze. Vypadá nadšeně z toho, že konečně mohla vlastní obrazy ukázat světu. V jejích očích je však zároveň patrný i smutek při vzpomínkách na události, které ji k tvorbě inspirovaly.

Olena Zaichenko se narodila v rodině umělců, a její osud jako by tím byl dán. Od šestnácti let vystavovala své obrazy, absolvovala doktorát z kulturologie a pět let vyučovala umění na kyjevské univerzitě. Poté se rozhodla vyměnit svou profesi za více praktickou a vystudovala průvodcovství. Na konci února roku 2022 měla vést jednu ze svých oblíbených prohlídek. „Den předtím mi ale Rusové zničili plány a celkově změnili můj život,“ říká umělkyně s náznakem zloby v hlase.

Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, žila Zaichenko v nebezpečné oblasti Kyjeva. Její syn šel několik dní předtím k babičce na druhou stranu města, a navzájem byli odříznuti zablokovanými mosty. Ve čtvrtek 24. února matce zavolal a řekl, že začala válka. „Synu, jaká válka? Byla jsem dlouho vzhůru kvůli práci, usnula jsem a žádné výbuchy jsem neslyšela,“ vzpomíná Olena se smutkem na svou odpověď. Pak ale vše pochopila, a zůstala v Kyjevě ještě měsíc, než mohla odjet.

Do evakuačního vlaku si vzala blok, tužky a několik knih. Kreslila komiksy, protože chtěla uniknout realitě. Se synem mířila do Německa za příbuznými, než jí cestou zavolali přátelé z Prahy. Řekli, že české vysoké školy vyhlašují bezplatnou nabídku vzdělávání pro Ukrajince. „Moc jsem chtěla získat další titul na Ukrajině, ale neměla jsem na to peníze. Odjet studovat do České republiky byla pro mě naděje,“ komentuje nadšeně. Zaichenko se tak rozhodla riskovat a vydala se za svým snem do Prahy, její syn tehdy pokračoval v cestě do Německa.

Po příjezdu do Česka plánovala Olena nastoupit na Karlovu univerzitu, to ale nestihla. „Musela jsem vyřídit dokumenty a několik měsíců trávit půl dne na úřadu práce. Na podání přihlášky jsem prostě neměla čas,“ říká zklamaně. Pak se ale rozhodla využít možnosti nástupu na Masarykovu univerzitu, přestěhovala se do Brna, a s touto volbou je nyní spokojená. Podařilo se jí najít kamarády, i když jsou o dvacet let mladší. Teď absolvuje stáž na oddělení muzejní pedagogiky na Špilberku, kde pracuje na koncepci výstav a asistuje při exkurzích.

Ve své kariéře se však potýká i s překážkami. Když se například dozvěděla, že ředitel pražské galerie 3. břeh je ochoten spolupracovat s Ukrajinci, snažila se Zaichenko převézt své obrazy z Ukrajiny do Česka. Ukrajinské ministerstvo kultury ale na začátku války zakázalo vývoz obrazů, dokonce i dětských kreseb, aby zabránilo pašování. „Pak se mi nakonec podařilo získat doklady až po roce a sama jsem obrazy odvezla do Prahy,“ vzpomíná s povzdechem na uplynulé události.

Další výzvou bylo, když po roce války pražský galerista prohlásil, že už s uprchlíky nepracuje. „Měla jsem pocit, že je všechno k ničemu, a kvůli této příležitosti jsem se rozloučila se svým synem,“ smutně přemítá. Zaichenko se ale i s touto situací dokázala vyrovnat. Uspořádala putovní výstavu svých děl v pražských kostelech. Vystavovala obrazy všude, kde byl prostor a příležitost, a všechny peníze z prodeje posílala ukrajinským ozbrojeným silám.

Kromě zmíněných překážek také Olena každý den cítí velký psychický tlak a bojuje proti stereotypům, že by ukrajinské ženy měly pracovat v továrně nebo uklízet. „Pokoušejí se nás zbavit možnosti volby. Pokud si chcete na Ukrajině přivydělat, můžete si samozřejmě vzít hadr a pracovat. Tady mám ale pocit, že se to ode mě očekává,“ vzrušeně sděluje svoje pocity.

Zaichenko aktuálně přemýšlí o životě ve dvou zemích. V Česku jí zatím bránily v uplatnění jen stereotypy o uprchlících, ale má tady více možností k seberealizaci. "Einstein byl taky migrant, tak co?" říká umělkyně s úsměvem na tváři. Teď se Olena chopí každé kariérní příležitosti, protože vše staví od nuly. Navzdory překážkám se usmívá, když mluví o svém snu: „Chtěla bych se stát klíčem mezi dvěma odlišnými kulturami — ukrajinskou a českou“.