Recenze: Minisérie Volha překvapila originálním námětem a představila život agenta StB

Sex, alkohol a showbyznys, to je oč tu běží. Tedy zdánlivě. V neděli mohli diváci veřejnoprávní televize vidět poslední díl dobové minisérie Volha. Kryštof Hádek zazářil v hlavní roli Standy Pekárka, zapáleného řidiče České televize a agenta StB, který těžil z bývalého režimu, co to šlo.

Po úspěšných filmech a seriálech, reflektujících život za komunistického režimu, jako například Vyprávěj, představila Česká televize novou pětidílnou minisérii Volha. Hlavním protagonistou je Stanislav Pekárek, alias agent Volha. Svým vystupováním ztělesňuje dokonalého burana, který uráží ženy na každém kroku, má hloupé komentáře a své názory mění podle toho, jak se mu to právě hodí.

Standa Pekárek je mladý a přichází v roce 1971 do České televize na doporučení jako řidič. Jeho snem je řídit Volhu a vozit Karla Gotta. K tomu se ale musí nejprve dopracovat. Ve stejné době probíhá v televizi stále ještě kádrování a do vedení se dostávají mladí lidé bez politických škraloupů. I tak však mezi zaměstnanci televize zůstávají disidenti a lidé, které s režimem nesouhlasí. A právě jim se stal Standa Pekárek osudným.

Zajímavou změnou je úhel pohledu, ze kterého je celý děj vyprávěn. Velký prostor je dán právě agentovi StB, který udával nic netušící kolegy a přátele. Krásně je také vysvětleno, že nebyl agent jako agent. V případě Pekárka stačilo pohrozit pár fotkami a provalením jeho nevěry, a kývnul jim na všechno bez mrknutí oka. Na základě jeho udání se však do hledáčku Státní bezpečnosti dostal i režisér. Poté, co na něj ušili boudu a pohrozili vyhazovem, se rozhodl spolupracovat i proti svému přesvědčení, následně se pokusil o sebevraždu.

Seriál dává nakouknout pod pokličku televizi. Jak fungovala, co v ní panovalo za mravy, i jak fungovala hudební branže v podobě takzvané hulizy – redakce Hudba a lidová zábava. Právě v této redakci se točila památná varieté a účinkující zpěváci, herci a komici, jako byl Pavel Landovský, Valdemar Matuška nebo Karel Gott, byli největšími miláčky diváků. Typického fanouška zastával také Pekárek, který si chodil pro podpisy fotek a všude se chlubil tím, že tyto hvězdy vozí. Za rohem však nejen na ně, ale i na zaměstnance televize, donášel informace Státní bezpečnosti.

Po celou dobu sledování si diváci říkají: „Kdy už to na něj praskne? To není možné.“ Toho se vítězoslavně dočkají až na úplném konci posledního dílu. Po Sametové revoluci vyjdou Cibulkovy seznamy, ve kterých agent Volha ztrácí škrabošku a padá v očích téměř všech svých známých.

Seriál perfektně zachycuje dobové události. Především pamětníci si přijdou na své. Interiéry, kostýmy, hudba, ale i styl mluvy nebo jednání báby na poště, je přenesou zpět do sedmdesátých let minulého století. Zavzpomínat si mohou také na náročné přidělování bytů, tuzexové obchody, návštěvy ze Sovětského svazu a propagandistické dokumentární filmy. Krátké dokumenty provází celý seriál od začátku do konce větou Standy Pekárka: „Mohu vám odpovědět protiotázkou?“ Tyto scény zesměšňují a satiricky poukazují na stále stejné opakování frází a pozitivních skutečností v jinak zaostalém komunistickém režimu.

Zajímavá je také práce kameramana. Dobové dokumentární snímky střídají dějové záběry v menším dobovém formátu, že divák občas zapomene, že se dívá na seriál.

Poměrně často se v seriálu objevují erotické scény, které jsou místy za hranou vkusu svým naturalistickým zobrazením. Stejně tak scény, na kterých je zobrazen potrat nebo porod. I přesto, že se seriál snaží o co největší autenticitu, četné, místy až znechucující scény, spíše škodí dobrému záměru.

Seriál nabízí velkou dávku emocí, historických faktů a zajímavostí z historie Československa. Celkově velmi povedený a originálně zpracovaný příběh si určitě zaslouží pozornost. Pro slabší povahy však upozorňujeme, že některé scény mohou v člověku vyvolat vztek a nechuť k jídlu.