Díky praxi zjistíte, jestli je novinařina opravdu pro vás, říká studentka
Univerzita
Brno - V lednu se Kateřině Horské splnil sen, o který usilovala od začátku svého studia žurnalistiky. Nastoupila do České televize. Čtyřiadvacetiletá studentka navíc přijala nabídku pracovat v brněnské redakci i poté, co v březnu skončila její tříměsíční povinná praxe. V Televizním studiu Brno momentálně působí jako koeditorka, při tom se setkává i se svými spolužáky, kteří přicházejí na stáž do České televize po ní. „Snažím se být milá na všechny, co jsou tady na praxích, protože sama vím, že začátky mohou být náročné,“ říká s tím, že pro každého studenta je zkušenost z praxe velmi individuální. Autorka rozhovoru je spolužačka Kateřiny Horské, a proto si v rozhovoru tykají.
Na praxi jsi byla v České televizi. Uvažovala jsi nad tím, že bys šla do jiného média?
Nad jiným médiem jsem neuvažovala. Na Masarykovu univerzitu a žurnalistiku jsem šla s tím, že se chci věnovat právě televizi. A proto byla moje cesta už od začátku poměrně jasná. Věděla jsem, že si chci zapisovat co nejvíc televizních předmětů. Od prvního semestru jsem se připojila do MUNI TV a ve třetím jsem si v rámci Cvičného média zapsala skupinu televizního Stisku. Všechno jsem směřovala k tomu, abych se do ČT dostala co nejdříve.
Co tě k televizní žurnalistice vedlo?
Sama moc nevím. Možná to byl vnitřní hlas, který v sobě všichni máme. Odjakživa jsem byla hodně komunikativní a extrovertní člověk. Moderovala jsem různé akce na střední škole, osm let jsem dělala divadlo. Ráda pracuji s lidmi, a nevadí mi být středem pozornosti. Baví mě sledovat televizní žurnalistiku a rozhovory, například DVTV nebo Spotlight na Aktuálně.cz. Vždy mi imponovalo vidět práci moderátorů, kteří pracují před kamerou.
Některá brněnská média vybírají stážisty kvůli velkému náporu studentů na základě přijímacího řízení. Jak v tvém případě vypadal přijímací proces do České televize?
Každý čtvrt rok nabírají do redakce tři stážisty na tříměsíční neplacenou stáž. Nejdřív člověk musí poslat životopis. Potom nám z vedení zaslali tiskovou zprávu o dopravní nehodě a my jsme museli natočit živý vstup na jednu až dvě minuty. V živém vstupu jsme měli zpaměti zpracovat tiskovou zprávu, jako bychom byli přímo v terénu a mluvili o ní. Vše jsem si připravila, napsala, naučila, a potom natočila. Myslím, že se určitě hodnotil způsob, jakým jsme tiskovou zprávu zpracovali, náš projev, a také to, jakým způsobem dokážeme vystupovat před kamerou.
Jak ses dozvěděla o tom, že se bude konat výběrové řízení pro stážisty?
Zájemci by si měli kontrolovat webové stránky ČT Brno, kde jsou vypsané stáže. Zareagovat včas na nabídku a zapojit se do přijímacího řízení. Já a mí dva spolužáci jsme to udělali trochu později, takže jsme psali přímo šéfredaktorovi Ondřeji Šimečkovi, že jsme si nabídky všimli pozdě, ale přesto bychom se rádi zapojili. Byl na nás hodný a nechal nás se do přijímacího řízení zapojit o něco později.
Jak náročná pro tebe stáž v ČT byla?
Nejdřív bych chtěla zmínit, že tříměsíční praxe, kterou na naší škole máme, je výjimečná. Jezdím na veletrhy vysokých škol, kde zastupuji Fakultu sociálních studií. Mám proto srovnání s tím, jak vypadá studium žurnalistiky třeba v Praze a v Olomouci. Žurnalistika v Brně je velmi kvalitní. Nicméně i přesto jsem na praxi zažila velký náraz. Protože je něco jiného působit ve škole a ve studentských médiích, a potom skočit rovnýma nohama do skutečného novinářského provozu. Nechci nikomu mazat med kolem pusy a říkat, že je to od začátku lehká věc, a že jsem se okamžitě cítila naprosto komfortně a sebevědomě, protože to tak není. Časem si ale člověk zvykne.
Ale asi ne každý…
Právě proto si myslím, že je praxe super zkušenost. Už při studiu nám může ukázat, jestli je žurnalistika a práce v médiích směr, kterým se chceme ubírat. Mám spoustu kamarádů, kteří byli na praxi v médiích a zjistili, že je to pro ně moc stresující a nedokážou žít v takovém nastavení. Stáž člověku ukáže, že je novinařina náročná a není pro něho, nebo že je to těžké, ale i tak je ochotný to podstoupit a vydržet u té profese.
Co byl ten největší náraz, který jsi na praxi pociťovala?
Nejvíce stresující pro mě byla práce pod obrovským časovým tlakem. Televizní studio Brno má dvě zpravodajská vysílání, se kterými se pojí uzávěrky v rámci kterých musíte svou práci stihnout. Nemůžete nic odložit ani posunout, protože jde o živé vysílání. Cokoliv uděláte, sledují tisíce lidí. Je to stresující prostředí, souvisí to se zodpovědností, kterou v televizi, ale i v médiích obecně, máte.
Mohla bys více přiblížit, jak funguje stáž v brněnské redakci České televize?
Praxe v televizi je opravdu hodně specifická v tom, že chvíli trvá, než vás nechají vytvářet vlastní reportáže. Ze začátku jsem dělala spíše pomocné úkoly v redakci. Pomáhala jsem redaktorům domlouvat témata a natáčení, dělala jsem infografiku. Začátky jsou takové, že stážisté spíše sedí v redakci a dělají práci přímo v newsroomu. Postupem času jsem vyjížděla do terénu a natáčela. Nejdříve to byly takzvané hrubáče, což znamená, že natáčíte například rozhovor pro jiného redaktora. Poslední třetí měsíc by studenti měli produkovat věci do pořadu Zajímavosti z regionů, který se vysílá každou neděli. Jsou ale i výjimky - stážisté, kteří jsou hodně šikovní a mohou natáčet i dříve v průběhu praxe.
Vybavíš si nějaký silný zážitek ze své tříměsíční stáže?
Nejkrásnější byl 28. březen, poslední den mojí stáže. Byl to velmi náročný den, kdy jsem natáčela příspěvek do pořadu Události v regionech, takže jsem se potom objevila v brněnské relaci. Připravovala jsem i materiály pro pražské celostátní Události. V nich jsem měla svůj rozhovor i stand-up, který potom dali do otvíráku, což je první reportáž vysílání. Byl to pro mě krásný pocit zadostiučinění po těch třech měsících.
Jak moc ti v práci pomohly znalosti a dovednosti, které jsi získala ve škole?
Pomohly mi neuvěřitelným způsobem. Nejvíce mě naučil televizní Stisk. Byl to velmi intenzivní semestr, kdy jsem osmdesát procent svého času strávila natáčením ať už jako redaktorka nebo kameramanka. Neustále jsme byli v terénu – točili, psali, stříhali a namlouvali různé reportáže a další příspěvky. Občas byl televizní Stisk náročný, ale člověk se díky tomu posunul mílovými kroky.
V České televizi pracuješ i nadále. Věděla jsi od začátku, že chceš v redakci zůstat i po stáži?
Byl to můj cíl od prvního dne prvního ročníku, a také v momentě, kdy jsem do ČT nastupovala. Rozhodně ale nebudu tvrdit, že jsem o tom byla přesvědčená v průběhu celé stáže. Jak jsem říkala, bylo to náročné a nastaly chvíle, kdy jsem nevěděla, jestli práci v redakci zvládnu, jestli je to prostředí pro mě. Bylo to psychicky náročné. Nakonec mi ale vedení nabídlo další spolupráci, protože jsem prokázala určitou kompetentnost. Moje intuice, zvědavost a cílevědomost mi řekly, ať to zkusím, a já si vážím, že jsem tu možnost dostala. Jsem ráda, že teď můžu v České televizi pracovat jako koeditorka.
Jak zvládáš skloubit studium a práci?
Je to trochu složitější a vyžaduje to ode mě efektivnější nakládání s časem, na což si musím zvyknout. Po několika letech jsem si koupila i diář, protože občas musím plánovat každou minutu. V České televizi teď pracuji tři týdny, takže je to pro mě stále něco nového. Nicméně skloubit se to dá, protože koeditorů nás je víc, a rozvrh, kdy chodíme do práce, si určujeme sami, takže se domlouváme mezi sebou.
Kolik času týdně trávíš v redakci?
Když jsem se první týden zaučovala, byla jsem v ČT čtyři dny, což bylo poměrně hodně, ale bylo to potřeba, abych se do té práce dostala. Od minulého týdne chodím dvakrát do týdne, protože se jedná o práci na deseti a půl hodinové směny. Zatím jsou dva dny moje maximum, abych k tomu zvládla dělat školu a mít nějakou psychickou pohodu.
Máš nějaký novinářský cíl, který by sis chtěla splnit?
Nevím, hodně nad tím přemýšlím. Snažím se být víc v pohodě s tím, že jsem teď nejistá. Vnitřně cítím, že cesta, na které právě jsem, je správná. Jestli bude správná za dva tři roky, nedokážu říct. Mým aktuálním cílem je být milá na nově přicházející stážisty, a pomoci k tomu, aby pro ně průchod stáží byl co nejpříjemnější. Taky se učím lépe zvládat stres a dobře si rozvrhnout množství práce.
