Spousta gólů, ale i vulgárních nadávek. Tak vypadal zápas brněnské Zbrojovky

Brno - Vůně klobás, rozvášnění fanoušci a spousta gólů. Jaké to je navštívit domácí zápas fotbalové Zbrojovky Brno si vyzkoušel redaktor Stisku v neděli 19. května, kdy se Brňané utkali s týmem Hanácká Slavia Kroměříž.

Je slunečné nedělní odpoledne, takové, které přímo vybízí k návštěvě fotbalového utkání, a brněnská Zbrojovka zrovna hraje doma. Kupuji si tedy na stránkách klubu vstupenku a vyrážím na Městský fotbalový stadion Srbská, sponzorským názvem ADAX Invest Arena. Dostupnost městskou hromadnou dopravou ke stadionu je dobrá. Vystupuji na zastávce Červinkova, která je od stadionu vzdálená, co by kamenem dohodil.

Když se společně s dalšími návštěvníky blížím ke vstupní bráně, najednou cítím vůni, kterou mám neoddělitelně spojenou s návštěvou fotbalových utkání – grilované klobásy. U vstupu na stadion ukazuji pracovníkovi pořadatelské služby QR kód v telefonu, který slouží jako vstupenka. Když mě pustí dovnitř, pokračuji na tribunu. Jako první mě zaujme mohutná kovová konstrukce podpírající střechu hlediště a poté výhled na sluncem zalité hřiště. Zázemí pro diváky ale působí zestárlým a omšelým dojmem, hlavně kvůli vybledlé barvě na sedačkách a opadanému betonu kolem nich.

Na ochozu tribuny se nachází několik okének s občerstvením. U nich k mému překvapení nejsou téměř žádné fronty, což je ale nejspíše dáno tím, že na Zbrojovku nechodí zrovna velké davy diváků. Pokračuji dál směrem k mému sedadlu. Najít ho není náročné. Sektory, řady a čísla sedadel jsou přehledně označeny. Dostat se k němu také není problém, jelikož tato konkrétní tribuna je poloprázdná a v okruhu asi deseti metrů nikdo jiný nesedí. Připadám si trochu osamoceně. Ale zase tolik mi to nevadí, jelikož jsem plný očekávání z nadcházejícího utkání.

Ve chvíli, kdy si sedám na sedadlo, začínají hráči pomalu vcházet na hrací plochu k nástupu a hlasatel oznamuje sestavy obou týmů. Z jiných stadionů jsem zvyklý, že u domácího týmu se z reproduktorů ozve jen křestní jméno hráče a jeho příjmení pak sborově doplní diváci v hledišti. Na Srbské tomu tak ale není. Nejspíše by to kvůli velmi nízké návštěvnosti ani nebylo možné.

Po nástupu se hráči rozestaví do svých pozic a hlavní rozhodčí hvizdem zahájí utkání. Zbrojovka do zápasu vstupuje, jak nejlépe může – k překvapení všech dává během sedmi minut tři branky, za které je diváci odměňují v rámci možností bouřlivým potleskem. Do konce prvního poločasu se jinak už nic významného neděje a domácí tak odcházejí do šaten s tříbrankovým vedením.

Poločasový program je poměrně chudý, spíše bych řekl, že žádný. Na jedné polovině hřiště si hráči dětských výběrů Zbrojovky kopou na bránu a na druhé se pozvolna rozcvičují hráči hostujícího týmu. Přestávku využívám k doplnění tekutin. Mířím k okénku s občerstvením, kde se k mému dalšímu překvapení nedá platit kartou. Naštěstí ale v kapse vylovím pár drobných a vracím se na své místo s lahví vody. Nejraději bych ochutnal i klobásu, ale kvůli nedostupnosti platby kartou si ji dopřát nemohu.

Druhý poločas už je ze strany Kroměříže o něco živější. I když Zbrojovka dává ještě jeden gól a zvyšuje své vedení na čtyřbrankové, hráči jaksi zvolňují a zhruba od šedesáté minuty přebírají otěže utkání hosté. Dávají dva rychlé góly a snižují tak na 4:2, za což diváci domácí hráče odměňují naštvanými výkřiky. „Co to má znamenat!?“, „Co tam děláte!?“, „Začněte hrát!“ slyším za sebou. Spousta poznámek z hlediště je dost vulgárních, i přestože domácí tým je stále ve vedení. Vedle toho se ozývá i pár vzkazů pro vedení klubu. „Bartoněk ven! Bartoněk ven!“ křičí fanoušci z hlediště směrem k bývalému majiteli Václavu Bartoňkovi, i přestože Zbrojovka před pár týdny oznámila, že se majoritním vlastníkem klubu stal mimo jiné majitel brněnské Komety Libor Zábranský.

Hostující tým snižuje pár minut před koncem na rozdíl jedné branky, ale to je z jejich strany vše. Když v závěru utkání střídá kapitán domácích Jakub Řezníček, diváci ho vyprovázejí poměrně dlouhým potleskem, i když se mi nezdá, že by podal nějak oslnivý výkon.

Po devadesáti minutách hry rozhodčí zápas ukončuje. Hráči poté potleskem děkují divákům za podporu během náročné sezóny, jelikož se jedná o jejich poslední domácí zápas tohoto ročníku. Poté se vydávají směrem do šaten a diváci, včetně mě, vyráží vstříc východu.

Celkově zážitek hodnotím pozitivně. Zápas nabídl gólové hody a některé góly byly velmi pěkné. Vydařilo se i počasí a já tak strávil na Srbské příjemné odpoledne. Mrzí mě ale vulgární výkřiky některých diváků, hlavně kvůli tomu, že v hledišti byla i spousta dětí.