Herci Divadla Aldente rozbíjí předsudky o Downově syndromu
Kultura
Když lékaři oznámili režisérce Divadla Aldente Jitce Vrbkové tři dny po porodu jejího druhého dítěte podezření na Downův syndrom, neměla podle svých slov žádnou představu, co to pro ni bude znamenat. Hledala různé informace na přednáškách a v knihách, až narazila na knihu povídek autorky s Downovým syndromem Denisy Střihavkové. „Kniha mi ukázala, jak spontánně a bezprostředně vnímají tito lidé svět, a já si jako divadelnice řekla, že to musím dostat na scénu,“ popisuje začátek spolupráce Divadla Aldente s herci s Downovým syndromem Jitka Vrbková.
V pátek 21. března se po celém světě oslavoval Světový den Downova syndromu, který upozorňuje na potřebu lepšího porozumění a osvěty. Datum nebylo vybráno náhodně – číslo 21 symbolizuje přítomnost tří kopií 21. chromozomu, což je právě příčinou tohoto syndromu. Světový den připomíná také zapojení lidí s tímto syndromem do většinové společnosti.
Lidé s Downovým syndromem se často vyznačují mírnou až střední mentální retardací, což může znamenat pomalejší tempo učení a vývoje než u běžné populace. Kromě toho mohou mít také určité fyzické rysy, jako je plochý obličej, šikmé oči nebo krátký krk. Podle údajů Ústavu zdravotních informací a statistiky se ročně narodí v průměru padesát dětí s Downovým syndromem. Na každých dva tisíce narození připadá jedno dítě. Celosvětově se jedná o sto tisíc dětí.
Pod vedením Vrbkové začaly v roce 2014 v Divadle Aldente spolupracovat děti s Downovým syndromem ve věku od deseti do patnácti let se studenty Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Divadlo, které původně pracovalo s konceptem site-specific divadla, jež se soustředilo na konkrétní prostory, tak přešlo na přístup actor-specific, který se zaměřuje na individualitu a jedinečné schopnosti herců.
„Na začátku dokázali dětští herci s Downovým syndromem udržet pozornost jen na pět minut, ale po půl roce už byli schopni vydržet hodinu na jevišti. Herci postupně dospěli, a kromě improvizovaných autorských představení zvládáme realizovat i pevně strukturovaná klasická díla, jako je například Sofoklova Antigona,“ uvádí Vrbková.
V Divadle Aldente se propojují světy lidí s handicapem, a bez něj. Klade důraz na rovnost všech herců, bez ohledu na to, zda mají Downův syndrom, nebo ne. „Vnímám všechny potřeby herců stejně. I když jsou požadavky herců s Downovým syndromem a herců bez něj odlišné, každý má své potřeby, které je třeba vzít v úvahu,“ objasňuje Vrbková.
Lidé s tímto handicapem často čelí problémům s vyjadřovacími schopnostmi. Vystupování v divadle pomohlo některým hercům s Downovým syndromem s rozmluvením se. „Když někdo v reálném světě mluví nesrozumitelně, lidé mu běžně řeknou, ať mluví srozumitelněji, nebo ať mlčí. V divadle jsem prostě vytvořila v představení situaci, kde byla postava mluvící nesrozumitelně součástí příběhu a herec dostal prostor být sám sebou, což mu dalo pocit bezpečí,“ říká Vrbková.
Působení v divadle pomáhá hercům také se sebevědomím a vnímáním sebe sama. Lidé s Downovým syndromem se kvůli své odlišnosti mohou vyskytnout v sociální izolaci. Mnoho herců o divadle říká, že je jako jejich druhá rodina.
V Brně na podporu rodin dětí s Downovým syndromem působí také rodičovský spolek Úsměvy, který sdružuje 65 rodin z kraje Vysočina, Jihomoravského a Zlínského kraje. Spolek pořádá kulturní, sportovní a vzdělávací akce. Poskytuje podporu a pomoc při zařazení lidí s Downovým syndromem do běžné společnosti a spolupracuje i s Divadlem Aldente.
V letech 2021-2023 se divadlo účastnilo mezinárodního projektu Erasmus plus. Výzkum analyzoval reakce diváků tří evropských divadel, ve kterých hrají herci s handicapem. Zjistilo se, že diváci vnímají zkušenost velmi pozitivně. „Spoustu lidí oceňuje bezprostřednost herců s handicapem. Oni na jevišti nehrají, prostě tam jsou a prožívají své emoce,“ poznamenává Vrbková.
Podle spolku DownSyndrom CZ, který sdružuje 360 rodin po celé republice, je společnost k přijetí stále nakloněnější. Opravdové změny ale stojí především ve smýšlení a postojích jednotlivců a celospolečenském přijetí.
Divadlo Aldente může inspirovat ostatní tím, že, přistupuje k hercům s Downovým syndromem jako k plnohodnotným tvůrcům. „Nevnímám svou práci jako terapeutickou, považuji své herce zkrátka za umělce, kteří mají co nabídnout.“ vysvětluje Vrbková
Talent herců z divadla potvrzuje i jejich obsazování do televizní produkce. Některé herce mohli diváci vidět na televizních obrazovkách ve filmech Uzly a pomeranče, Betlémské světlo nebo v seriálu Ulice. „Naši herci jsou rádi, že je chce většinová společnost poslouchat. Uvědomují si, že dělají užitečnou smysluplnou věc a že jsou v tom dobří. Po úsilí na zkouškách přichází odměna ve formě potlesku. Každý z nás chce dělat něco, co má smysl, chce to dělat dobře, a chce za to být ceněn." konstatuje Vrbková.
