Ples Masarykovy univerzity přenesl studenty do magické zahrady
Univerzita
Bluesová verze znělky Game of Thrones se zrovna rozléhá salónkem de Paris, vedlejší zapadlé místnosti plesu Masarykovy univerzity. Stačí vejít dovnitř a člověk se rázem ocitá v jazzovém baru ve čtyřicátých letech. Všichni tancují a smějí se, kouzlo atmosféry každého pohltilo. „Původně jsem měl ples jen natočit, ale když to tady vidím, jdu si ho užít,“ říká Jakub Doubek, který z plesu točí reportáž. Salónek je určený pro milovníky hudby v jazzové, swingové nebo blues podobě.
Je pátek večer, dvacátého pátého listopadu a do Bobycentra vcházejí studenti Muni ve večerních róbách a oblecích. Téma letošního plesu je magická zahrada. „Hodně dlouho jsme přemýšleli, jaké téma zvolit. Po dvouleté covidové pauze, jsme obzvlášť chtěli ten večer udělat krásný a magický, aby na něj lidé vzpomínali. A ze slov magická krása nám vyplynulo zahrada, květy, víly, světýlka, a tak vzniklo letošní téma,“ říká ředitelka MUNIE Veronika Barešová, která se svými kolegy ples zorganizovala.
Covidová opatření znemožnila nejen konání plesu v předchozích letech, ale i spoustu dalších studentských akcí, které jsou pro vysokoškoláky důležité. „Je potřeba víc takových akcí. Společenské akce a sociální kontakt jsou důležitým faktorem vysokoškolského života a myslím, že to všem chybělo,“ vysvětluje Magdaléna Jandová, která na ples chtěla jít už minulý rok, ale kvůli pandemii se zrušil.
K hlavnímu sálu, kde je centrum dění, vede od vchodu schodiště ověšené světýlky. Vedle něj ale upoutá pozornost fontána měnící barvy. Šumění tekoucí vody téměř přehlušilo hluk z šatny. Hlavní součástí každého plesu je taneční parket a dobrá kapela. Na pódiu zrovna hraje skupina Frontmen staré písničky a studenti na ně tančí společenské tance. „A teď si dáme valčík,“ říká do mikrofonu zpěvák kapely. Páry se roztančí a snad jen tři zvládají skloubit kroky s rytmem hudby. Nikomu to ale nevadí, hlavně jde o to si večer užít.
V sálu zhasnou všechna světla, jen dva reflektory právě svítí doprostřed parketu. Ze stropu se spouští dvě zelené obrovské stuhy. „A teď uvidíte akrobacii na šálách,“ zakřičí moderátor do mikrofonu a začne hrát instrumentální hudba. Dvě vystupující dívky začínají předvádět téměř nemožné akrobatické kousky, na šálách visí vzhůru nohama, spouští se a šplhají po nich a v jejich podání to vypadá tak jednoduše a ladně. Tají se z toho dech. „Na celou sestavu jsme se připravovali zhruba měsíc. Celé vystoupení má skoro pět minut, což je hodně fyzicky náročné, zejména je to velice náročné na sílu rukou a flexibilitu. Dneska to bylo moc fajn, všichni nám tleskali a celkově atmosféra byla výborná,“ říkají s úsměvem akrobatky Viktorie Vespalcová a Zuzana Raiskubová.
Jak se říká, je to tu člověk na člověku. U baru čekají nekonečné fronty žíznivých návštěvníků a všechno jídlo hned zmizelo. „Z účasti jsme nadšení. Měli jsme trošku strach, že po dvouleté pauze si náš ples už nikdo nebude pamatovat, ale i vstupenky se vyprodali rychle. Myslím si, že ples předčil všechna očekávání, taneční parket je naplněný, všichni tančí a baví se, s výsledkem jsme moc spokojení,“ Veronika Barešová.
Půlnoc a ples se chýlí ke konci. Od stolů se ozývá smích a opilecké debaty, které nedávají smysl. Na návštěvníky pomalu dopadá únava. Ne jedna slečna už chůzi na podpatcích vzdala a boty si sundala. „Všem to tady dnes slušelo. Kapela byla skvělá a furt to tady žije. Čím více vína, tím lepší nálada,“ směje se Jakub Doubek.
„Lidé jsou tady dnes super oproti ostatním studentským akcím. Jde vidět, že to je ples pro starší lidi, všichni jsou milý a s nikým problém nebyl. Většinou to bývá právě naopak. Jedině snad jen jedna slečna odcházela z akce už hodinu po začátku, protože už byla moc v náladě,“ uvádí Martina Fojtíková, která má brigádu v šatně.
„Jsem šíleně unavený, a tak moc mě bolí nohy,“ říká Jakub, povoluje si kravatu a odchází z plesu domů.
