Mezinárodní den žen má v naší zemi stigma svátku, který komunisté vnutili lidem, říká historička Markéta Malá

Brno - Oslavy Mezinárodního dne žen každoročně připadají na 8. března. Svátek, který je často spojován s budováním socialismu a oslavou žen z dělnické třídy, má podle historičky Markéty Malé ve skutečnosti kořeny ve Spojených státech, kde následoval zesilující se hlasy žen volajících po rovných pracovních podmínkách a právech. ,,Mnoho věcí, které dnes považujeme za samozřejmé, bylo nutné prosadit. Ženy dlouho nemohly studovat, pracovat v určitých profesích, dosáhnout v zaměstnání na nejvyšší pozice,” připomněla historička. V rozhovoru pro Stisk Online prozradila, jak se k tomuto dni stavěla socialistická propaganda, proč se jeho symbolem stal rudý karafiát a jak to tehdy skutečně bylo s emancipací žen.

Proč slavíme Mezinárodní den žen?
Mnoho Češek Mezinárodní den žen vůbec neslaví, protože se jedná o svátek hodně poznamenaný komunistickou totalitou. Nicméně nutno podotknout, že je to také svátek oficiálně uznaný OSN. Měli bychom si připomínat úspěchy žen bez ohledu na jejich etnické, jazykové, národnostní, kulturní, politické a ekonomické odlišnosti.

Kam sahají kořeny tohoto svátku?
Mezinárodní den žen si sice spojujeme s komunistickou érou, ale když použiji dobové propagandistické výrazy, vznikl v takzvaném kapitalistickém světě. Jeho kořeny sahají až do počátku 20. století, konkrétně do New Yorku. Mezinárodní den žen paradoxně vznikl v USA. Jeho počátkem byly stávky pracujících žen a demonstrace za volební právo.

Jak významný byl tento den v komunistické éře?
Za socialismu byl Mezinárodní den žen vlajkovou lodí tehdejší propagandy, jedním z nejviditelnějších svátků. Aparátčíci minulého režimu zneužili původní pozitivní myšlenku, žena byla redukována na jakýsi symbol – na obětavou matku budoucích generací třídně uvědomělých lidí. Matku, která bojuje za mír pro své děti. Matku, která zároveň stihne být dělnicí či rolnicí a ve volném čase chodí na schůze uličních výborů KSČ, Svazu žen nebo alespoň ROH (Revoluční odborové hnutí), a zúčastňuje se po práci pravidelných brigád.

Čím je česká historie tohoto svátku specifická?
Za socialismu byl sice MDŽ prezentován jako jeden z nejvýznamnějších svátků, ale volno pracující nedostali. Museli jít do zaměstnání a ještě se často jejich pracovní den protáhl, protože se konaly různé schůze, kde muži připíjeli na zdraví žen. Zejména v 50. letech se organizovaly slavnostní průvody nebo shromáždění s nudnými oficiálními proslovy.

Proč se symbolem MDŽ stal právě rudý karafiát?
Červená barva měla symbolizovat prolitou krev dělníků. Ovšem důležité bylo také, že karafiát je vděčnou květinou. Dobře se československým zahradníkům pěstoval a ve sklenících jich tak vykvetly statisíce. Přestože ženy dostaly květiny, s jistou nadsázkou se dá říci, že si MDŽ užívali více muži. Ženy byly obdarovány karafiátem a muži skleničkou alkoholu, mnohdy nezůstalo u jedné. Ovšem z dobových pramenů lze zjistit, že ženy dostaly i jiné dárky. Například masážní stroj, který mohly v roce 1973 užívat dělnice podniku Vitana. Dokonce byl umístěn přímo v dámské šatně, aby bylo jasné, pro koho je určen. Údajně nejkrásnějším zážitkem bylo ovšem pro vybranou delegaci žen setkání s prezidentem. V archivech se dochovaly fotografie ještě s prezidentem Gottwaldem, jak přijímá skupinu žen. Vždy v předvečer svátku se vybrané vzorné soudružky sešly s prezidentem přímo na Pražském hradu.

Řešila se za komunismu také emancipace žen?
Nelze říci, že by žena měla rovnoprávné postavení, i když to bylo proklamováno. Komunisté reálně neprosazovali emancipaci ženského pohlaví. Důležité bylo zejména, kolik pracující ženy vydojily mléka, ušily košil, upekly koláčů. Titulky v Rudém právu hýřily dosaženými čísly, rekordy, domnělými úspěchy. Za komunismu jsme museli plnit plán na více než sto procent a bylo nutné udržovat hospodářský růst alespoň na papíře. Žena byla hodnocena přímo úměrně ve vztahu s prací, kterou vykonávala pro svou socialistickou vlast.

Změnilo se vnímání svátku po sametové revoluci?
Po sametové revoluci tento den nepatřil do kategorie oblíbených. Mezinárodní den žen má v naší zemi stigma svátku, který komunisté vnutili lidem. Navíc byl propagandisticky tak umně využít, že se mu nedalo vyhnout. Klišovitá hesla křičela z nástěnek, novin, časopisů, rozhlasu i televize. Komunisté poznamenali pověst tohoto svátku a zamlžili jeho smysl prázdnými hesly o budovatelkách socialismu a strážkyních míru. Dá se říci, že svátek byl po pádu komunismu vnímán poněkud rozpačitě. Mezinárodní den žen byl zatlačen do pozadí Dnem matek.

Je podle vás důležité slavit Mezinárodní den žen?
Když si odmyslíme propagandistický balast, Den žen má svůj smysl a velký význam. Původně je spjat s bojem za ženská práva a rovnoprávnost mužů a žen. Mnoho věcí, které dnes považujeme za samozřejmé, bylo nutné prosadit. Ženy dlouho nemohly studovat, pracovat v určitých profesích, dosáhnout v zaměstnání na nejvyšší pozice. Vžil se anglický pojem glass ceiling (skleněný strop). Metafora označuje neviditelnou, ale nepřekonatelnou bariéru, která brání v kariérním postupu. Překážku, která ženám brání vykonávat manažerské a jiné vedoucí funkce, což je stále aktuální problém.

Jak skutečně pomoci ženám, které v tento den oslavujeme?
Bohužel také v současnosti nemají některé ženy ani základní práva, konkrétním příkladem je situace v Afghánistánu, a to nejen v oblasti zaměstnání. Z našeho středoevropského pohledu se může zdát neuvěřitelné, že tamní ženy nesmí řídit auto a celkově panuje segregace. Situace dosahuje absurdních rozměrů, byly dokonce zničeny billboardy, které ukazovaly ženské tváře. Také v naší zemi není vše dokonalé. Máme málo žen ve vedoucích pozicích, nerovné platové ohodnocení, nedostatečnou podporu samoživitelek anebo zkrácených úvazků u žen. Je důležité sundat si růžové brýle a aktivně řešit tato zásadní témata.