Glosa: Turek, média a hranice spravedlnosti

Filip Turek. Jméno, které se v českém veřejném prostoru objevuje častěji než dopravní zácpa na D1. Europoslanec, byznysmen, automobilový nadšenec a poslední dobou i internetový provokatér. Každý nový titulek s jeho jménem vypadá jako zaručený recept na kliky. A média si tenhle recept náležitě užívají, někdy možná až trochu moc.

Jakmile se kolem Turka rozvířila kauza s obviněním z domácího násilí, některé redakce naskočily na vlnu nadpisů, které by se vyjímaly spíš ve večerní bulvární relaci než v seriózním tisku. „Turek je násilník,“ hlásají titulky, ačkoliv vyšetřování běží a výsledek neznáme. Server iDNES.cz přitom sám připouští, že nelze se stoprocentní jistotou říct, že autorem e-mailů byl Filip Turek. Přesto se část médií rozhodla, že presumpce neviny je asi už jen staromódní přežitek.

Ironie osudu je, že Turek sám mediální pozornost tak trochu přitahuje. Sdílí koláže, kde po boku Elona Muska zvedá pravici a mluví o mediální hysterii. Ujíždí na vlastní image neohroženého rebela, který si z médií dělá trhací kalendář. Kdyby byl Turek filmová postava, hrál by zřejmě sebe. Jenže čím víc se vystavuje, tím víc dává prostor interpretacím, které pak sám označuje za útoky. Jeho největším problémem tedy možná není to, že se stal terčem mediálního lynče, ale že si občas sám postaví kůl a rozváže uzel. Sociální sítě nejsou bitevní pole, ale zrcadlo. A v něm se občas odráží víc ega než strategie.

To ovšem nic nemění na faktu, že úloha novinářů je držet se faktů, nikoliv dojmu. Označovat kohokoliv za pachatele dřív, než padne verdikt, je stejně nezodpovědné jako vyšetřovat vraždu podle komentářů na facebooku. Turek potřebuje zkrotit svoje digitální ego, ale média by zas měla připomenout sobě samotným, že nejsou soudem ani tribunálem.

Případ Filipa Turka je testem pro všechny. Pro politiky, novináře i čtenáře. Politici by měli zvládat být veřejní bez přehnaného divadla, novináři by měli umět kritizovat bez nálepek a veřejnost by mohla počkat, než se kouř z kauzy rozptýlí. Protože jinak se nám z pravdy stane jen další rychlokurz virální senzace. Až se tedy zase rozsvítí mediální reflektory, možná by neuškodilo na chvíli přivřít oči a počkat, než doopravdy uvidíme.