Čtyři Vejdělkovy „komedie” o zdraví aneb když herci zachraňují vše

Zdraví občas trápí každého z nás, a že smích léčí, je jistá věc. Pokud se však chcete zasmát, sáhněte raději po něčem, co opravdu pobaví. Kdybych na čtyři minifilmy narazila jen tak, v neděli v osm večer na České televizi, velmi bych se divila, kam se česká kinematografie propadá. Často až přehnaně jednoduché a školácké scénáře se rozhodně nevyrovnají dřívější práci Jiřího Vejdělka ani Marka Epsteina. Ani hudební doprovod Jana P. Muchowa nebyl dostatečně zaznamenatelný a zapamatovatelný. Herci často zachraňují opravdu dlouhé a nudné pasáže i trapné části, ale ani sebelepší aktéři by z tohoto scénáře nezvládli vytřískat víc. Skvělé záběrování a kamera také bohužel nedokázala nahradit vše, co komediím chybělo. Čtyři komedie s podtitulem Lékař léčí, láska uzdravuje rozhodně k smíchu nejsou.

Bezva zuby na zásnuby

Padesátník Richard v podání Jiřího Langmajera má v plánu požádat o ruku u slavnostního oběda svou o patnáct let mladší partnerku Cecílii (Anna Fialová) s její dcerou. Problémy se zde najdou však dva, a to jsou Cecilčiny rodiče, především generálský otec, a bolest zubu hlavní postavy, kterou se rozhodne léčit zrovna ve chvíli, kdy má dojít k onomu slavnostnímu obědu. Nejen, že je v čekárně na pohotovosti fronta, ale anestézie zabere víc, než si Ričí myslel a on necítí obličej, nemluví a slintá. Zastavení policií jen oddálí návrat domů, který stejně nedopadne dobře - otec ruku dcery odmítne vydat a navíc má podezření, že je Richard po mrtvici. V noci však Richard již může komunikovat, jde zahnat hlad a nachytá generála, který vyjídá lednici. I přes to, že zjistí, že hlavní postava opravdu mrtvici neprodělala, požádá ho, aby si jeho dceru nebral. Konec dobrý, všechno dobré, svatba se uskuteční a i otec rozhádaný s manželkou a dcerou nakonec vyměkne.

I přes minimální očekávání se mi hlavou honí pár myšlenek, kterým jakoby se Vejdělek záměrně vyhýbal pro větší pobavení. To opravdu nemohl policii i rodičům nastávající napsat na papírek nebo do telefonu, co se stalo? Nebo vytáhnout lékařskou zprávu, kterou jistě na pohotovosti dostal? Neustálé mumlání po chvíli začne být velmi otravné, film by se dal minimálně o patnáct minut zkrátit. Jedinou záchranou bylo herecké obsazení,.

Ledviny bez viny

Čtyřicetiletý kriminalista Miller (Hynek Čermák) žijící až s přehnaně starostlivou matkou (Eliška Balzerová), která ho nenechá ani na chvilku na pokoji. Zní to jako velké neštěstí? Nebojte, vesmíry se vyrovnávají v práci, kde i přes svou plešatost, zamračenost a velké mamánkovství přitahuje velmi atraktivní, mladou, geniální a zajištěnou kolegyni Matyldu ( Jana Pidrmanová). Ani jedné ženě ve svém životě však neřekne o zdravotním problému, který ho trápí. Zatajování je však na místě, kdo by se také chlubil tím, že po dobu následujících dní musí měřit příjem a výdej tekutin a jeden den moč dokonce sbírat?

Nepřipomíná vám to něco? Třeba část filmu Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel, kdy Hynek Čermák, vysloužilý voják Tečka žijící u matky, procházel také nepříjemným zdravotním problémem, tenkrát tedy týkající se varlat? Jediný moment, který se od o něco povedenější Hartlovy komedie lišil, byla rezignace matky na shánění partnerek synovi, i když ve chvíli, kdy se ve filmu objevila ezopostava přitahující pozitivní auru, měla jsem jisté tušení, že se Vejdělek inspiruje i tady. Esoteristka a kriminalista, jistě skvělá kombinace.

Pokud se však odpoutám od podobnosti, kriminální linka byla nezajímavá a jednoduše předvídatelná. Celá hodina se příliš táhla, nepomohly tomu ani skvělé herecké výkony, především matky v podání Elišky Balzerové. Po půl hodině již nebylo na co koukat, pokud tedy nepočítáme neustálé močící scény - ve skříni, v autopůjčovně nebo na hřbitově. Kdyby se diváci od obrazovky nehnuli tak moc, jak detektiv Miller od svého odměrného válce, byl by film jasným úspěchem. A závěr? Vše se až magicky vyřeší, ledviny jsou nakonec opravdu bez viny, jelikož všechny problémy působí bakterie e-coli, dobře dopadnou i vztahy a vyšetřovaný případ. Idylické.

S písní v tísni

Třicetiletému boxerskému talentu Jonasovi (Jan Nedbal) po dobrání antibiotik nespěje život tam, kam by si přál. Není ve formě, nedostal se do nominace boxerského výběru a zahnul přítelkyni Kláře (Kateřina Klausová) s kolegyní z baru, kde navíc ublížil mladému homosexuálovi (Vojtěch Hrabák), který se rozhodl na něj podat trestní oznámení. Navíc se potýká s problémem konečníku, a po několika ne úplně příjemných vyšetřeních nešťastnému tvrďákovi nezbývá nic jiného, než si do konečníku zavádět dilatátory. A ke komu jinému by měl přijít pro radu, než ke zmíněnému homosexuálovi, který na něj podal trestní oznámení?

Sada barevných pomůcek sjedná příměří a Jonas dostane i pár, často nadnesených, rad. To, že se jich chytne a při prvním (i každém následujícím) pokusu zavést gumovou pomůcku do končin, kam ani slunce nesvítí, si bude zpívat “Ach synku, synku” bych opravdu nečekala. Rozhodně to byl nejlepší moment z uplynulých dílů, a myslím, že při každém zaslechnutí této písničky, si vzpomenu jen na momenty z tohoto filmu. Roztahováním análního otvoru boxer navíc získá motivaci i k nápravě svého života - odejde z baru, najde si místo jako učitel, zlepšuje se i v boxu a snaží se urovnat vztah s Klárou. A i přes to, že je na konci filmu odsouzen za používání dilatátorů a označen kolegy boxery, přítelkyní i kolegyní za homosexuálka, příběh končí až idylicky - návratem lásky a přijetí homosexuality ve společnosti.

Proměnou homofobního boxera jsem vlastně zapomněla téměř na všechny nevkusně mířené narážky, a to některé z nich byly opravdu přes čáru. Filmu jistě nepomohla ani nedávná situace v bratislavském klubu Tepláreň nebo střelba v gay klubu v americkém Coloradu. Co mě ovšem mrzelo bylo vykreslení homosexuálů - typický teplý kadeřník se sexuálními zkušenostmi v pozici bottom. Nemohl by alespoň pro jednou být gay vyobrazen jako opravdu “normální” člověk? Navíc, anální sex opravdu není jen doména homosexuálních mužů, ne všichni ji pak také nutně provozují. Navíc by se mohlo zapracovat i na detailech, napadá mě například čištění předmětů, které s sebou Jonáš tahal často jen volně pohozené v batohu. Malinko mi chybělo i ujištění, že roztahovací snaha nakonec byla úspěšná a boxer je konečně vyléčen.

Ruce v záruce

Poslední ze čtyř komedií. Vylepšila ale celkový pohled na tuto sérii? Za mě rozhodně ne.

Anna Polívková v roli Lenky, úspěšné manažerky, která ovšem sem tam zanedbává rodinu, a místo elektrického skateboardu přinese na synovy narozeniny kolečkové brusle. Vznikne tak sázka mezi oslavencem a matkou Lenkou, že na nechtěném dárku neujede ani sto metrů. Ujela. A taky dojela. Při stání na bruslích totiž spadla a zlomila si obě ruce. A světe div se, život bez rukou je těžký. Zatímco se snaží domluvit obchod s Turky, její muž a syn odjíždějí na dovolenou. Po tom, co se dvakrát neúspěšně pokouší zavolat asistenční službu, se kvůli vylité kávě do prodlužovačky uvězní v domě. Stejně jako předchozí, komedie nakonec dopadá dobře, Lenka je osvobozena a obchod s Turky úspěšný.

Opustili byste i vy vašeho příbuzného, který má obě ruce v sádře? Že ne? Nejste v tom sami. A moderní chytrá domácnost, která má majitelům pomáhat, se také proměnila v peklo. A zasmát se diváci měli čemu? Neustále omílaným scénám, jak si manažerka bez rukou nedokáže ani utřít zadek? Nejvíc zajímavý je zvrat na konci, kdy se z hodného tatínka stane tyran, a matka, která dříve zanedbávala rodinu, je najednou přítulnou manželkou. Dobře je zde však ukázáno, jak tvrdohlavost může vést ke katastrofě. A pokud by se například více rozvinula linie řešící synův první vztah, poslední díl by nevypadal jako zbytečně přetažená dějová linka, která je v centrální části v podstatě úplně o ničem.