Od Star Treku po Fausta: činohra Queer Runner je fúzí žánrů

Brno - Premiéru činoherního debutu Queer Runner (labyrint citu / ráj mysli) dnes večer uvádí HaDivadlo. Hru inspirovanou britským matematikem a logikem Alanem Turingem napsal filmový a divadelní tvůrce Janek Růžička. Přinášíme rozhovor s hercem Jáchymem Sůrou, který ve hře ztvárňuje postavu Q.

O čem hra Queer Runner je?

Janek ji komponoval jako básnický text, tudíž se chová trochu jako poezie a každý si ji může vyložit po svém. Já si to vykládám jako příběh hledání toho, co je pro člověka v životě důležité, jestli je to třeba práce, vztahy nebo něco takového.

Koho v inscenaci ztvárňujete?

Společně s Honzou Lepšíkem, Sárou Venclovskou a Magdou Kuntovou ztvárňuji postavu Q. Ta je inspirovaná takovou božskou entitou ze Star Treku. Q je bytost, která všechno ví a zná. Hlavního protagonistu testuje, a tím se pokouší přijít na to, co tedy vlastně znamená být člověkem.

Takže Q představuje společnost, která se snaží hledat odpovědi?

Myslím si, že do jisté míry určitě. I tomu kvéčku každý člověk přisoudí trochu jiný smysl. Já ho jako společnost vnímám. Nechci ale úplně prozrazovat, jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu.

Leitmotivem hry je test CAPTCHA. Co má znázorňovat?

CAPTCHA má odhalit, jestli jste stroj nebo ne. Součástí zkratky testu by mělo být příjmení Alana Turinga, který přišel s nějakou základní definicí testování, jak poznat člověka od stroje. Ve hře se kvéčka snaží Alana dostat na nejzazší mez, aby vyvolaly nějakou reakci. Testují, jestli je stroj nebo člověk.

Může to testování poukazovat na nějaké aktuální dění?

Z mého pohledu se podařilo spojit věci, které jsou aktuální. Třeba právě nástup umělé inteligence a to, že je vlastně čím dál těžší v online prostoru rozlišit, co vytvořil stroj a co člověk. Je zajímavé, jak moc ruku v ruce to jde.

Jak jste se na svou roli připravoval?

Hra je složená z fragmentů různých děl. Rozečetl jsem kvůli tomu do půlky Fausta, dialog z něj totiž celou hru otevírá. Jsou tam ale také pasáže z Alenky v říši divů, něco od Komenského a pak Jankovy autorské texty. Je to taková koláž. Četl jsem si i Alenku v říši divů a samozřejmě jsem se koukal na kvéčko ze Star Treku. Pak jsem si to spojoval. V textu jsou ale i další vlivy, je to fúze mnoha žánrů.

Jakým způsobem jste hru nacvičovali?

Každou zkoušku jsme začínali tím, že Janek, nebo později i někdo jiný z inscenačního týmu, vybral skladbu a na tu jsme na začátku tančili. To jsem u jiného zkoušení ještě nezažil. Přijde mi to super na prolamování ledů. Ze začátku jsme se před sebou styděli a měli jsme u toho zavřené oči. Je to hrozně hezký, protože netančíme jen my herci a režisér, ale i dramaturg nebo technici. Proto je mi asi také hra tolik blízká, díky tomu stylu.

Co cítíte za emoce před premiérou?

Jsem úplně v klidu. Je to dané také podstatou textu, který je hravý. Zároveň mám docela rád sci-fi, takže i v tomhle ohledu mě to těší. Nemám vůbec obavu. Myslím si, že to je taková lehká fungující věc.

Jaká bude podle vás reakce diváků?

Je to Jankova prvotina, takže těžko říct, jestli neznámý a nový autor přiláká lidi, nebo k tomu budou naopak lhostejní. Reakce to může vyvolat jakékoliv. V jedné pasáži promítáme dost explicitní fotky, někdo tím určitě může být pohoršený. Někoho může mást kolážovitý text. Já bych z toho byl jako divák nadšený.