Přednáška Milady Rabušicové přinesla vhled do vzdělávání dospělých

Brno - Na poslední přednášce cyklu Otevřený svět společenských věd v tomto akademickém roce mluvila Milada Rabušicová o specifičnosti vzdělávání dospělých. Věnovala se jeho výhodám, překážkám, a zdůvodnění jeho podstaty.

Jsme dospělí a stále se učíme. Jak už název napovídá, tématem včerejší přednášky Milady Rabušicové, profesorky andragogiky, bylo celoživotní vzdělávání, a to jak na univerzitách třetího věku, tak i v práci, volném čase nebo v klasických školách. Na samotném začátku přednášky uvedla, že v ideálním případě by žádná přednáška na toto téma probíhat neměla, protože ideální způsoby vzdělávání dospělých jsou například debaty nebo týmové aktivity. V některých případech, jako například v tomto, se ale klasickému způsobu výuky vyhnout nedá.

Mezi specifika studia dospělých patří mimo již zmíněné formy vzdělávání také autonomie. Dospělí se učí mnohem lépe, když vědí, co, jak a proč, a sami k tomu jsou motivováni na rozdíl od dětí, které často potřebují motivaci z vnějšku. „Přednášet tady je pro mě větší výzva, než když přednáším před studenty, které mám celý semestr. To lámání ledů, kterému se věnuji většinou na první přednášce, musí tady proběhnout pokaždé. V něčem jsou to ale lepší posluchači, vděčnější, a to právě kvůli tomu, že jsou tu dobrovolně a z vlastního zájmu," říká Milada Rabušicová.

Samotnou myšlenku a důležitost celoživotního vzdělávání podpořila také několika citáty, třeba jedním od Petera Serge: „Poprvé v lidské historii lidský druh produkuje více vědění, než jsou lidé schopni absorbovat." Tím společně s dalšími důvody poukázala na to, že vzdělávání ve školách nemůže pokrýt množství informací, které se během života musíme naučit. To i přesto, že počet dosažených akademických titulů vzrostl.

„Vidím v celoživotním vzdělávání velký přínos, konkrétně u seniorů, kteří jsou nejčastějšími posluchači. Jak už na přednášce zaznělo, mimo to, že vyrazí ven a něco se naučí, jde navíc o velmi dobré prostředí k navazování kontaktů. I jejich blízcí mají radost z toho, že jsou v tomhle věku pořád aktivní, což vede k další pozitivní zpětné vazbě," říká jedna z organizátorek cyklu přednášek Petra Krčová.

Zmínka o nižší prestiži maturitní zkoušky vzbudila mezi posluchači debatu. Nejčastěji zazníval názor, že jde o umělý tlak a všechny manuální, čím dál tím více ojedinělé profese, maturitu nepotřebují. Na to Rabušicová reagovala tak, že ačkoliv se od dělníka neočekává to, co od gymnazisty, nároky na tyto profese také vzrůstají. Ať už kvůli obsluze pokročilejší techniky, nebo potřebě znalosti marketingu, bez něhož je člověk nabízející své služby v podstatné nevýhodě. „Je ideální, když mají posluchači poznámky nebo se pustí do debaty, a to i při výuce na univerzitě. Krom interaktivity, kterou to nabízí, to mám ráda i ze sobečtějších důvodů. Člověk si může na chvíli oddechnout a zároveň zaujmout nějaké stanovisko," komentuje průběh přednášky Milada Rabušicová.

Ve vzdělávání dospělých, v tomto kontextu lidí starších dvaceti šesti let, kteří již ukončili své studium, se objevují také podstatné překážky. Mimo menšího časového rozpočtu, který souvisí s pracovním a rodinným životem, se často také objevuje nevole se vzdělávání účastnit, a to například z důvodu, že si lidé na studium připadají už příliš staří. Nechuť ke vzdělání pramení ale také z jejich zkušeností. Nedostatečný důraz na to, naučit děti, jak se učit, a mít z toho radost je podle Rabušicové jedním z důležitých problémů, kterému se české školství bude muset věnovat.

„Byla jsem na všech přednáškách letošního cyklu a každý z přednášejících měl velmi zajímavý a příjemný projev. Konkrétně dnes bych ráda ocenila interaktivitu přednášky, kterou se prolínaly krátké debaty, ale taky flexibilitu v tom, kolik času se věnovalo jednotlivým tématům podle zájmu posluchačů. Pořád ale přemýšlím nad tím, zda jsou vzdělanější lidé skutečně spokojenější," zamýšlela se nad jednou ze statistik posluchačka Kateřina Tomková.