Glosa: Slabá vůle, když venku začne svítit sluníčko

Konec jarního semestru je pro mě strašně náročná věc. Když totiž končí podzimní semestr je venku zima a je brzo tma, tudíž fakt, že se musím učit a dohánět všechno, co jsem zanedbala během celého semestru mě tolik nerozhodí. Stejně se mi nikam do toho nečasu ani nechce. Samozřejmě nemusela bych nic dohánět, kdybych pracovala průběžně a každý semestr si nalhávám, že další semestr se budu škole věnovat průběžně. Ale jak říká Remarque „Člověk je velký ve svých předsevzetích, ale slabý v jejich provádění.“

Všechno, co se mi nastřádalo je pro mě ještě více náročnější dodělávat, protože venku je najednou sluníčko a teplo. Ptáčci zpívají, tráva je zelenější, stromky kvetou. V parcích už se začínají lidé scházet na procházky a posezení na dekách. Zahrádky jsou obsazené. Já o sobě vím, že prokrastinace je můj největší nepřítel, ale ještě horší to je, když se venku začne dělat hezké počasí, hlavně po tak dlouhé době. To je jasné, že místo nějakého psaní mám chuť si jíst zmrzlinu a jít se projít do parku. Tisíckrát radši bych někde vysedávala v parku na lavičce a vychutnávala si první teplé sluneční paprsky.

A není to jen mnou. Nejhorší ze všeho jsou kamarádi, hlavně ti, co už nestudují vysokou školu. Ti by mě pořád někam tahali ven. Já vím, ono stačí říct ne. Ale zítra je taky den. Všeho nechám a už za nimi spěchám. Třeba posadit se na zahrádku jen tak na jedno pivko, to mě přece nezabije. Ovšem v posledních několika dnech jsem se sama přesvědčila, že neexistuje lživější spojení než jedno pivko. Všichni moc dobře víme, že u jednoho pivka to neskončí. To je totiž další pozoruhodná věc, s teplejší počasím mám častější sklony k pití alkoholu. Všechno hraje v neprospěch úspěšného zakončení jarního semestru.

Jarní semestr by tak měl končit minimálně o měsíc dřív, když je ještě zima a mě by pak netrápilo, že venku svítí sluníčko a já místo grilovačky na zahradě píšu esej a hledám odbornou literaturu, ze které bych mohla citovat.