Lidé e-sport často zavrhují, říká hráč League of Legends

Sport

Lidé e-sport často zavrhují, říká hráč League of Legends
Největším úspěchem pro Ondřeje Smýkala bývá, když zvítězí proti hráči na vyšší úrovni. Foto: Archiv Ondřeje Smýkala

Česko, Šlapanice - Středoškolská liga v League of Legends (LoL) se na území České republiky koná již potřetí. Letos odstartovala 5. října a její konec pořadatelé plánují na 15. prosince. Liga v LoL spadá do elektronického sportu (e-sportu), což je soutěžní hraní počítačových her, do kterého se aktivně zapojuje téměř čtvrt milionu Čechů. Celosvětová hodnota trhu e-sportu přesáhla v roce 2019 miliardu dolarů. V České republice se tato částka v roce 2020 pohybovala okolo padesáti milionů korun. Mezi fanoušky e-sportu a zároveň hráče středoškolské ligy v LoL patří i sedmnáctiletý student Gymnázia Šlapanice Ondřej Smýkal.

Co říká vaše okolí na to, když zjistí, že soutěžíte v LoL?

Lidi, co nehrají počítačové hry, to často zavrhují. Mají z médií zkreslené představy, myslí si, že jsme všichni nějací závisláci a že hraní je jenom o násilí. Kamarádi, co ve volném čase hrají, mi fandí. Dokonce se koukají na streamy (označení pro živé vysílání, jehož pomocí se přenáší audiovizuální materiál pozn. red.), když máme zrovna zápas.

Co rodina? Chápou to, nebo se nevyhnete složitému vysvětlování?

Rodiče vědí, co to jsou počítačové hry. Táta sám hrál jako mladší. V tomhle věku už to berou docela dobře a když je upozorním, že mě čeká turnaj, respektují to a do pokoje mi nechodí. Když jsem byl mladší, bylo to horší. Byl jsem skoro až závislý a to jim jedno nebylo. Dostal jsem se z toho a teď už s tím žádný problém nemají.

Jak jste se k e-sportu vlastně dostal?

K hraní jsem se dostal asi jako desetiletý, když mi taťka koupil první počítačovou hru. Střídali jsme se s bráchou na počítači a už tehdy mě chytila chuť ke hraní. K profesionálnímu – nebo poloprofesionálnímu, protože nejsem vyloženě profík, jsem se dostal skrz školu. Byla do ligy zapojená už loni a já to netušil. Vlastně nikdo ani nevěděl, že hraju LoL, ve kterém se soutěží, ale když se tento rok skládal tým, hráči se poptávali po třídách, kdo hraje a na jaké jsme úrovni. Do týmu mě nakonec vybrali.

Kolik je vás v jednom týmu?

Je nás pět, ale máme dva náhradníky, kdyby někdo z nás nemohl. Jsme všichni z jedné školy, což je určené pravidly.

V pravidlech jsem se dočetla, že za určitých podmínek jeden hráč může být i z jiné školy.

To se přiznám, že nevím. My toho každopádně nevyužíváme. Myslím si, že dává větší smysl, když jsme všichni z jedné školy. Přece jenom reprezentujeme jednu instituci.

Nastane někdy situace, ostatně jako u jiných týmových sportů, že se neshodnete na strategii nebo si třeba vzájemně vyčítáte nějakou chybu?

Stoprocentně. Je to někdy náročnější. Není žádná střílečka, kde by se mohl jeden člověk vrhnout do akce sám za sebe. Pět lidí musí reálně spolupracovat. Zároveň jsme zatím měli jen pět zápasů a z toho jsme čtyři vyhráli, takže nebyl důvod si něco extra vyčítat. Vždycky po zápase si dáme zhruba dvacet minut na zhodnocení, kde si shrneme, co jsme udělali dobře a co špatně. Taková kolektivní konstruktivní kritika.

Jak probíhá samotný turnaj v lize?

Každý týden se musí odehrát jeden zápas. I proto máme náhradníky — ne každý z nás může úplně každý týden. Náš kapitán se přes Discord (sociální síť často využívaná hráčskou komunitou pozn. red.) spojí s kapitánem druhého týmu, domluví se na čase a místě virtuálního srazu. Zhruba 15 minut před zápasem se připojíme na speciální webovou stránku, ve které připravíme takzvaný draft — proces, ve kterém si vybíráme, kdo bude hrát jakou roli a domlouváme se na strategii. Ve hře je nás pět proti pěti protihráčům. Každý má vlastní postavu neboli šampiona. Cílem hry je pak zničit nepřátelskou základnu a zabránit druhému týmu ve zničení té naší.

Jaký byl na poli e-sportu váš největší úspěch?

Tahle sezóna je určitě největším úspěchem pro školu. Minulý rok jsem sice nehrál, ale od našeho kapitána vím, že loňský tým vyhrál zápas asi jen dvakrát. Takže letos je to hodně příjemné překvapení. Můj osobní největší úspěch je, když vyhraji proti hráči, který má výrazně vyšší úroveň.

Co všechno se dá v turnaji vyhrát?

Jakmile tým vyhraje středoškolskou ligu, může postoupit do vyšší ligy, kde si ho všímají i profesionálové. Existují i hmotné ceny, ale ty upřímně nejsou hlavní motivací. Zajímavá je právě prestiž a možnost postupu. Také ale to, že když jdou střední školy proti sobě, nastává taková ta zdravá rivalita a je to zábava.

V České republice, na rozdíl od různých západních zemí, e-sport není oficiálně vedený jako sport. Světovým hráčům tato klasifikace pomáhá například skrz cestování a sportovní víza. Pomohlo by to nějak i vám a vašim spolužákům na této úrovni?

Nejsem si jistý. Už teď máme podporu vedení, takže v praxi z hlediska přístupu školy by se nejspíš už nic nezměnilo. Mohlo by to ale určitě zmírnit nějaké předsudky ze strany širší veřejnosti a dost možná by to rozšířilo povědomí o tom, co e-sport vlastně je. Na druhou stranu ale chci podotknout, že v poslední době už vnímám v tomhle směru zlepšení.

V české e-sport lize se dá zatím přihlásit ještě ke dvěma jiným hrám. Je vaše škola zapojená i do dalších her?

K dispozici je například mobilní hra Brawl Stars, nad kterou jsme přemýšleli. Hlavně se ale soustředíme na LoL, má to zatím největší prestiž. V Brawl Stars scéně se tolik neorientuji. Možná by tam bylo méně konkurentů. Pravdou ale je, že LoLko hraje hodně lidí, málokdo je v něm ale dobrý. Takže konkurence vlastně není taková.

Velkých e-sportovních utkání se může divák účastnit i na místě turnaje. Zažil jste to už někdy?

Každý rok chodím na brněnském výstavišti na Mistrovství České republiky v počítačových hrách. Tam se dá dostat, když je hráč dobrý v nižších ligách a všimnou si ho nějací profesionálové nebo organizace. Každý rok také sleduji Evropskou ligu a na Mistrovství světa, to ale jen z přenosu. Pokaždé se koná jinde a letos bylo na Islandu, odkud je můj oblíbený tým. Sám bych se do zahraničí na turnaj nevydal. Pouze kdyby do toho se mnou šel nějaký z kamarádů, to by mě hodně zajímalo a jel bych rád.

Co bude po střední škole? Máte v plánu vyhledávat tenhle typ soutěží i později v životě, nebo to berete jen jako středoškolský koníček?

Úplně si nedovedu představit dělat to na hlavní úvazek. Profesionální hraní mi ale přijde zajímavé a určitě bych chtěl v nějaké formě pokračovat. Teď mám ale dost práce do školy, takže tomu ničím kromě středoškolské ligy naproti nejdu. Zatím je to koníček a dál se uvidí.

Když si nějaký středoškolák přečte tento článek a chtěl by se také účastnit, i když jeho škola není zapojená, co pro to může udělat?

Stačí se poptat po škole, kdo hraje danou hru, ve které chce soutěžit, a na základě toho pak sestavit tým. Je také potřeba mít potvrzení a razítko od vedení školy, že ji daný tým může v lize reprezentovat. Pak už jen všechny dokumenty odevzdat do termínu a může se hrát.

Další články o studenti