Víno a uzený jsou nejlepší studený, znělo na hradě Veveří
Domácí
Brno - Jen pár kilometrů za Brnem, uprostřed polí a lesů, u zákrutu řeky Svratky a ústí potoka Veverka, se na skále tyčí hrad Veveří. A když se pořádně podíváte, zaostříte směrem k hlavní bráně, uvidíte tam kilometrovou frontu lidí. Už o půl desáté ráno totiž začal devátý ročník Slavností moravského uzeného a vína. Oslava všeho, co dělá Moravu Moravou, a to zabijačkových specialit a dobrého vína.
Tmavý kouř se nese po celém areálu hradu a láká návštěvníky k udírnám, kde už se připravuje várka odpoledního uzeného masa. Krása gotických prvků a oprýskaných zdí hradu se snoubí s pestrobarevnými stánky s pochutinami. Vedle vína je velký zájem o pivo Genius Noci, mandlovou pálenku nebo svařák. Hlavní hvězdou dne jsou ale samozřejmě masové výrobky místních uzenářů, kteří svými klobáskami, škvarky, uzeným masem a tlačenkou přilákali davy lidí.
Mezitím na Dolním hradě probíhá soutěž o nejlepší domácí uzené. Nečekaně se na prvním i třetím místě umístil Jaroslav Němec. Ten prozradil tajemství svého uzeného a doporučuje udit maso na jabloňovém dřevě. Cenu mu předává hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich.
Při vcházení do velkého stanu, kterému dominuje ochutnávka vín místních vinařů, nás přivítá cimbálová muzika. Tři muzikanti v krojích právě dohráli. „Co chcete zahrát?“ ptá se mě primáš. „Ty hodiny breclavské,“ odpovídám hned a stanem už se nese krásná lidová písnička, při které nikdo nezůstává klidně stát. Starší pán se skleničkou v ruce hned začíná zpívat a lehce se pohupovat. Lidé mezitím se skleničkami studují nabídky vinařství a vybírají si, co by jim zachutnalo. „My se specializujeme na suchá vína, především červená. Můžu doporučit Dornfelder ročník 2018,“ říká vinař z vinařství Rajhradské klášterní, načež ho v jeho výběru poslechnu a deci ochutnávám.
Zatímco ve vinařském stanu lidé poctivě ochutnávají, obloha venku předvádí pravé aprílové počasí. Sníh nám připomíná, že zima ještě neskončila, i když to tak moc nevypadá. Ale jak každý ví, víno i uzený jsou nejlepší studený.
K ochutnávání je nedílná součást masového pokrmu i hořčice. Alena Partyková dělá domácí hořčice už několik let. „Nejraději mám středně hrubozrnné hořčice s různými příchutěmi. Oblíbená je bylinková hořčice, hořčice s meruňkami anebo pro fajnšmekry hořčice s chilli,“ ukazuje své produkty a podává mi chleba na ochutnávku.
Zlatým hřebem je soutěž jedlíků, kde se právě usazuje pět statečných k plným talířům. „Ke startu připravit, pozor, teď,“ dramaticky odstartoval závod moderátor. Závodníci do sebe ládují každý jedno kilo uvařených vepřových jazyků a obecenstvo jen tiše sleduje se zatajeným dechem. Po necelých sedmi minutách vysilujícího boje vstává ze židle s rukama nad hlavou vítěz Martin Svítil. Mezitím, co pronášel svoji děkovnou řeč a přebíral pohár, zbytky nedojedených jazyků záhadně zmizely v hladovém publiku.
Při odchodu ze slavností si vybavuji jedno moudro, které zaznělo z úst jednoho z vinařů ve vinařském stanu: „Dnes je krásný den, tak proč ho nevidět dvakrát?“ A je to pravda! Vínu a uzenému zdar!
