Poprvé na filmovém festivalu: Dny evropského filmu očima laika

Brno - Tento týden začaly v Brně Dny evropského filmu. Promítání snímku Daaaaaalí! v brněnském kině Art zmapoval v pondělí redaktor Stisku. Zažít takový filmový festival může být pro fanouška běžné tvorby úplně novým zážitkem.

I když se považuji za filmového fanouška, tak by bylo dobré říct, že jsem spíš konzumentem masové tvorby, která míří do kinosálů velkých řetězců. Nikdy jsem žádný filmový festival nenavštívil, a tak mi snímky mimo tyto řetězce vždy unikly. Dny evropského filmu jsou tedy pro mě v tomto směru premiérou.

Z pondělního programu si vybírám film Quentina Dupieuxe Daaaaaalí!, komediální drama mapující život malíře Salvadora Dalího. Dle webu Česko-Slovenské filmové databáze se jedná o “hravý a místy velmi vtipný absurdní dokument od mistra absurdního humoru Dupieuxe”, který získal od hodnotitelů 83 %. Kupuji si tedy na stránkách festivalu vstupenku a vyrážím do Cihlářské ulice, kde se nachází brněnské kino Art.

Prostor před kinem lemují růžově vykvetlé magnolie a panuje zde pohodová atmosféra. Pár lidí sedí po skupinkách na židličkách před kinem a popíjí. Někdo pivo, někdo kávu. Jelikož jsem dorazil na místo více než půl hodiny před začátkem promítání, mířím do přidružené kavárny caféART a objednávám si malou kávu.

Vnitřní ani vnější prostory kina nijak nenaznačují, že by se zde konal festival. Z doslechu ale slyším, jak lidé v kavárně horlivě diskutují o promítaných filmech. Těsně před šestou hodinou se zvedám a mířím do velkého sálu, kde promítání filmu o Dalím proběhne. Slečna u vstupu mi kontroluje vstupenku v telefonu a pouští mě do spoře osvětleného filmového sálu. A tak usedám do sedadla a sleduji reklamy, které běží na plátně. Upozorňují na další filmy promítané v rámci festivalu. Zaujalo mě, že festival probíhá souběžně ve více městech – krom Brna také v Praze, Ostravě, nebo třeba Hradci Králové.

Po pár minutách tlumená světla v sálu zcela zhasínají, pódium před plátnem však zůstává osvětlené. Přichází uvaděč a v rychlosti představí film, který za pár okamžiků spatříme. “Děkujeme vám že jste přišli, a nyní si užijte film Quentina Dupieuxe Daaaaaalí!,” říká. Snímek se zabývá bývalou lekárnicí Judith, která usiluje o interview se Salvadorem Dalím do časopisu, pro který pracuje. Ten však obyčejné rozhovory neposkytuje, a tak je Judith nucena zařídit celý filmový štáb, aby Dalího přesvědčila. Poté začíná spirála podivných, až bizarních událostí, kdy si režisér Dupieux hraje s diváky. Chvílemi vůbec netuším, co se na plátně děje. Dalího ve filmu hraje snad pět herců.

Snímek byl přesně takový, jak jej popsali hodnotitelé na webu Česko-Slovenské filmové databáze – hravý, vtipný a absurdní. Pro mě jako diváka, který nemá zkušenosti s filmy alternativního nádechu, to ale byla příjemná první zkušenost. Film mě bavil, několikrát jsem se upřímně zasmál. Stopáž sedmdesáti sedmi minut byla zvolená ideálně. Nevím, jestli bych zvládl režisérovy hrátky o moc déle – pokračovaly ale i během závěrečných titulků. Chvíli se zdálo, že už poběží jen titulky, ale přišel střih a s ním další absurdní scéna.

Po skončení promítání téměř celý zaplněný sál diváky odměňuje film potleskem. Pomalu všichni odchází, přesto se pár skupinek diváků před sálem zastavuje, aby si sdělili dojmy ze spatřeného díla. Já si nasazuji sluchátka a mířím směrem domů – chvíli mi asi potrvá, než tento snímek zpracuji, ale myslím, že festival v příštích letech navštívím znovu.