Komentář: Hnutí pro život. Ale který?

Z Ukrajiny přichází denně už nejen zprávy o bojích, fotografie vojáků a svědectví uprchlíků. V uplynulém týdnu se naplnily nejhorší noční můry mnoha lidí masakrem v Buče a žádostmi o takzvané pilulky po. Ono ‘‘po“ ale nabralo v tomto kontextu daleko děsivějšího významu než doposud.

Po nejhorším zážitku v životě, po zvěrstvu páchaném na nevinných ženách a dívkách, po tom, co se vám zhroutí svět. To jsou jen některé možnosti přicházející na mysl. I přes mrazivou představu toho, co k těmto žádostem vede, se o slovo přihlásili zastánci tradičních hodnot.

Mezi nimi i Hnutí pro život, které je autorem kampaně Nesoudíme. Pomáháme. Na jejich Facebookové stránce se pouze nakrátko objevil příspěvek kritizující posílání pilulek po na Ukrajinu. Nezabrání to podle nich dalšímu znásilňování.

Příspěvek, který na první pohled představuje validní argument, ale zapomíná na zásadní věc. Co mají znásilněné Ukrajinky jiného dělat? Nic? Nosit děti těch, kteří jim ničí životy? Pro toto hnutí je zásadní život nenarozených a možná i nepočatých dětí, ale životy jejich matek odsunuje na druhou kolej.

Znásilněným ženám prý pomůže jen psychologická pomoc. V zemi, kde často nestačí ani pohřbívat mrtvé je představa kvalitní psychologické pomoci opravdu velmi naivní. Navíc, jak pomoci ženě, která je těhotná s dítětem nepřítele? To Hnutí pro život neřeší, svůj příspěvek radši stáhlo. I tak se od něj začali odvracet příznivci i známé osobnosti, které účinkovali v jejich kampaních.

Je na čase, aby se Hnutí pro život opravdu řídilo heslem své kampaně. Aby nesoudili, ale pomáhali, nebo aspoň situaci nijak nekomentovali. Je nutné na Ukrajinu pilulky poslat, stejně tak je nutné se o oběti postarat a poskytnout jim onu psychologickou pomoc. Vše má ale své pořadí. Až po pilulce po můžeme začít řešit to, co bude potom.