Jak se doma naučit pilotovat letadlo. Student pilotování vypráví o tom, jak koronavirus ovlivnil jeho výcvik

Šternberk - Jan Doležel je student oboru „profesionální pilot“ na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně. K létání a touze být pilotem se dostal jen chvíli před maturitou, rychle si to zamiloval a bylo jasné, jakým směrem se po maturitě vydá. Ale trvalo pouhý rok, než se mu s příchodem koronaviru začala vidina jeho budoucnosti rozpadat. Letadla zůstávala na zemi a piloti po celém světě přicházeli o práci.

Praktický výcvik začal Jan Doležel v létě po maturitě na letišti ve Vyškově a nedlouho potom ho přijali na brněnské VUT. Létání ho bavilo a neměl problém rychle se naučit vše důležité. Jenže na jaře, kdy měl po zimní pauze ve výcviku pokračovat, začala pandemie a celorepubliková karanténa mu znemožnila do Vyškova dojíždět. „V tu dobu jsem nevěděl, co budu dělat. Kromě toho, že jsem nemohl pokračovat ve výcviku jsem sledoval, jak piloti po celém světě ztrácí práci. Nebylo to příjemné období, dokonce jsem chvílemi přemýšlel, že změním obor,“ popisuje minulé jaro.

Čas, kdy nemohl pokračovat ve výcviku, se rozhodl věnovat alespoň přípravě na teoretické zkoušky. „Loni na jaře nikdo moc nevěděl, co se děje. Byl to šok, najednou ze dne na den se změnily naše životy. Díky tomu jsem ale měl čas učit se teorii na zkoušky PPL (private pilot license = soukromý pilot letounů, pozn. red.). Je až neuvěřitelné, co musí pilot všechno umět. Od meteorologie, přes fyziologii, fyziku až po právo. A to mluvím jen o pilotovi malých letadel,“ vypráví se smíchem.

Teoretické zkoušky na Úřadu pro civilní letectví skládal v červnu za přísných hygienických podmínek. „Psát čtyři hodiny test, když skoro nemůžete dýchat, protože ve dvaceti stupních musíte mít roušku, je naprosto šílené. Rouška umocňuje už tak vysokou hladinu stresu, navíc když se člověku špatně dýchá, nedokáže se dostatečně soustředit,“ vzpomíná na zkoušku Doležel.

K praktickému výcviku se ve větší míře vrátil až po zkoušce. Po dlouhé pauze si musel všechno připomenout a s letadlem se znovu sžít. Aby nalétal dostatek hodin, které potřeboval k praktickým zkouškám nutným před začátkem druhého ročníku, trávil na vyškovském letišti téměř každý den. „Bylo to hodně náročné léto, byl jsem na letišti minimálně třikrát do týdne. Neměl jsem čas v podstatě na nic jiného. Ke konci léta se stávalo, že jsem tam trávil několik dní za sebou," dodává student.

Zkoušku skládal 17. září, chvíli před začátkem druhé vlny epidemie, od té doby už v letadle neseděl. „Druhá vlna mě zasáhla o hodně víc než ta první, od zkoušky jsem neletěl a vzhledem k aktuálnímu zákazu cestování mezi okresy asi ještě nějakou dobu nepoletím,“ popisuje aktuální situaci. Teď je to skoro půl roku od toho, kdy seděl naposledy v letadle a možnost se zase proletět je zatím v nedohlednu.

„Po tom, co jsme všichni zažili za uplynulý rok, začínám vážně uvažovat, že si přidám ke studiu další obor, kterému bych se mohl věnovat, kdyby se letecký průmysl nevzpamatoval z tohoto období,“ říká Doležel. Přesto nepřestává doufat, že se situace zlepší a v době, kdy bude mít všechny potřebné licence, bude letecký průmysl zase na vzestupu.