Glosa: Lesk a bída Oscarů 2021

Slavnostní předávání Cen Akademie je považováno za obrovskou událost, kterou bedlivě sledují lidé po celém světě. Má být jakýmsi vyvrcholením za celou filmovou sezónou. Krásné šaty, krásné šperky, krásné tváře. Zkrátka vše je dokonalé. Jako ve filmu. Jen letos ten film vypadal spíš jako nízkorozpočtový, béčkový.

Filmový průmysl za uplynulý rok utrpěl kvůli koronavirové pandemii těžkou ránu. Kina byla zavřená, světové premiéry dlouho očekávaných snímků, jako například bondovky Není čas zemřít, se i několikrát odložily. Na konci léta navíc veřejností otřásaly debaty o nových standardech, podle kterých by se filmaři měli řídit, pokud se chtějí od roku 2024 o zlatou sošku ucházet. Pravidla se týkají zastoupení rasových a sexuálních menšin, žen nebo lidí s postižením. A jak to u podobně kontroverzních témat bývá, lidé přišli s velmi různorodými argumenty.

Někteří se zmohli jen na absurdní poznámky o tom, že nyní budou filmy plné jednonohých leseb tmavší pleti v pokročilém věku. Jiní představili trochu, ač ne o moc, konstruktivnější kritiku toho, že se z Oscarů stává pouze výběr depresivních snímků s vážnou tematikou. Jedno je ale od nedělního večera jasné. Kroky, které povedou k větší diverzitě, na plátna nepřinesou méně kvalitní díla.

Nové stanovy ale nejsou jediným důvodem, proč se nám celé filmové odvětví mění před očima. Do popředí se během pandemie dostaly on-line filmy, televizní snímky, Netflix. Rozdíly mezi plátnem v kinosále a televizí doma v obýváku zmizely. Šanci na vítězství letos dostaly kvůli odkládaným premiérám i menší filmy nebo ty, které by jindy spadaly spíš do kategorie artové, nezávislé. Na škodu to rozhodně nebylo. Vítězná Země nomádů budiž nám toho důkazem.

Chloé Zhao za něj jako druhá žena v historii dostala cenu pro nejlepšího režiséra. A to není vše. Vedle Zhao byla totiž poprvé v té samé kategorii nominována další žena, Emerald Fenell za snímek Nadějná mladá žena. Odpůrci nových oscarových pravidel, bojte se. Neuvěřitelných sedm žen nominovaných za režii, dvě si sošku odnesly domů. Za devadesát tři let. Neuvěřitelné.

Nebylo by ovšem na místě se vztekat kvůli tomu, že ženy nevyhrávají. Funguje zde totiž velmi jednoduchá rovnice – nemůžete vyhrát, když nejste nominovaní. Nemůžete být nominovaní, když nedostanete příležitost se na filmu podílet. Tomu říkám standardy.

Ať už tedy byly letošní Oscary jakékoliv, opředené nervozitou, jiné, pochmurné, dokázaly mile překvapit. Ostatně tak, jako to dokážou některé béčkové filmy. I to nám může být dokonalou ukázkou toho, že ještě není čas zemřít, a to ani pro filmový průmysl.