Šárka Gmiterková: Kina nezmizí. Budou ale speciálním druhem

Kultura

Šárka Gmiterková: Kina nezmizí. Budou ale speciálním druhem
Komentátorka udílení Cen Akademie Šárka Gmiterková. Foto: Archiv Šárky Gmiterkové
GALERIE collections

Brno - Od začátku týdne se lidé mohou znovu těšit na filmová plátna. S rozvolněním opatření se otevírají i jednosálová kina. Budou ale mít lidé o jejich návštěvu stále zájem? Jakou ránu utrpěl filmový průmysl za uplynulý koronavirový rok? A jak si letos vedly filmy na udílení Oscarů? Na otázky ohledně současného stavu filmového průmyslu odpověděla filmová teoretička z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Šárka Gmiterková.

V jakém stavu se filmový průmysl aktuálně nachází?

V opatrně optimistickém módu. V prvním lockdownu se celá řada produkcí zpomalila nebo zavřela, natáčení se odložila a řada audiovizuálních děl tak nabrala zpoždění. Vnímala jsem to více u seriálů, ale mám pocit, že teď už pomalu začínáme vidět nějakou revitalizaci, co se týče výroby. Pokud mluvíme o distribuci, byla bych s optimismem ještě opatrnější. Velkou otázkou jsou také filmové festivaly. Zatím nelze odhadnout, jak dlouho bude obnova trvat, jak dlouho budeme chodit do kina v respirátorech a v omezeném počtu.

Budou mít podle vás festivaly po skončení pandemie stále takovou prestiž?

Důležité je si uvědomit, že festivaly plní několik funkcí. Zaprvé je to funkce určitého distribučního okruhu. Spoustu filmů lze totiž vidět jen na festivalech. Druhá rovina je setkávání se tvůrců s potenciálními investory, prezentace práce. Třetí rozměr, který festivaly mají, je ten společenský. Když se koná festival v Karlových Varech, tak se na tom přiživují nejen specializovaná periodika, ale také média, která se o filmy normálně tolik nezajímají. I tak si ale myslím, že festivaly budou muset po skončení pandemie vyjednat svoji pozici a roli ve filmovém systému.

Kterým filmům se teď daří více a kterým méně?

Nejhůř jsou na tom filmy, které lze označit za výkladní skříně filmových studií. Také blockbustery, tedy snímky nákladné, výpravné, kterým by filmové plátno slušelo. Zkrátka takové, které byly cílené do kin, ale musely se spokojit jen s částečným uvedením. Šlo například o Wonder Woman, která byla k vidění na HBO nebo film Mulan. Odkládání premiéry zažívá také Spielbergův muzikál West Side Story. Několikrát se odložil nový Bond, kde spoustu reklamních předmětů, které se ve filmu objeví, zastarávají. Takové filmy tedy momentálně rozhodně neprofitují. Naopak snímky točené pro streamovací platformy jsou na tom teď dobře. Zjednodušeně by se dalo říct, že se daří filmům, u kterých nás nebolí dívat se na ně na malých obrazovkách.

Přesunou se časem filmy pouze na streamovací platformy?

Otázka společného výskytu kin a streamovacích platforem byla nasnadě už před příchodem pandemie. Výrazněji se toto téma začalo řešit u filmu Roma. Co se tak ví, tak byly připravené kroky, kterými se pozvolna výrobní a distribuční společnosti chtěly vyrovnat s touto novou konkurencí. Lze tedy říct, že to, co se mělo stát, současná situace akorát urychlila.

Byla tedy kina jakýmsi ohroženým druhem už před pandemií?

Není úplně nová věc, že si divák může vybrat, zdali film uvidí v kině nebo doma v obýváku. Tím, že se ale trh přizpůsobuje poptávce, na tento způsob dnes narazíme častěji. Dříve jsme se s tím mohli setkat také, akorát to byly spíš výjimky. Třeba film Bublina od Stevena Soderbergha z roku 2005 lidé mohli vidět zároveň v kině, televizi a na DVD. Distribuční okna, tedy čas, který je mezi skončením promítání filmu v kinech a jeho uvedením na streamovací platformy, DVD a podobně, se stále zkracuje.

Mají streamovací platformy i nějaké slabiny?

Určitě. Pro koncové uživatele je nabídka šitá na míru podle nějakých algoritmů, které pro mě občas fungují velmi záhadně. Nechápu, proč bych se měla dívat na filmy, jež se úplně míjí s mým vkusem. Naopak takové, které by se mi líbily, jsou někde hluboko pohřbené a musím si je sama dohledat. Diváci se tak často nemusí o věcech, jež by se jim mohly líbit, ani dozvědět. Občas je mi líto i tvůrců. Celý slavný binge-watching (pozn. red.: zhlédnutí velkého množství dílů seriálu v nepřetržitém sledu) může způsobit, že se vám ze seriálu místo zážitku stane jedna velká audiovizuální šmouha. I já to na sobě pozoruji. Na některých platformách na začátku dostanete jen tři díly a na každou další týden čekáte. Často si tedy počkám, až jich bude ke zhlédnutí více, a pak si dám tento velmi delikátní zážitek, kdy se několik hodin od obrazovky neodtrhnu.

Vrátí se kina ještě do podoby, jakou známe z doby před pandemií?

Někteří lidé jsou velmi skeptičtí a nevěstí kinům dobrou budoucnost. Jasně, když společnost Disney zjistí, že je pro ni výhodnější si svoje novinky uvádět na své vlastní platformě a nedělit se tak s nikým o zisky, určitě to udělá. Pokud tedy člověk vidí kina jako samostatnou aktivitu odtrženou od výroby, jsou z jejich pohledu ohrožená. Já bych zase tak pesimistická nebyla. Kina podle mě určitě přetrvají, ale budou se muset smířit s tím, že to už zmíněné distribuční okno nebudou mít zaručené a budou se muset diváky snažit oslovit i jiným způsobem.

Jakým způsobem?

Například skrze festivaly. V podstatě každé větší město má nějakou svoji filmovou přehlídku. A to může být způsob, jak dostat lidi do kina. Vybere se týden v kalendáři, kdy se z chození do kina udělá v podstatě takový svátek. Dobrá cesta je dát návštěvě kina ještě nějaký přidaný zážitek, třeba jako to dělá Festival otrlého diváka. I samotné prostředí kina může být lákadlem. Minulý rok otevřelo v Praze na Žižkově butikové kino Přítomnost, kam se velmi těším. Člověk se hezky oblékne, sedne si do křesla v glamour stylu s koktejlem v ruce a koukne se k tomu na nějaký adekvátní film. Způsobů, jak lidi nalákat, je množství.

Kina tedy podle vás zcela nezaniknou.

Myslím, že ne. Ale budou takovým speciálním druhem. Může to vypadat jako drobnost, ale rozšířila se taky hodně autokina. Je to něco, co by mohlo fungovat celoročně jako alternativa k letním kinům, která jsou u nás nesmírně populární.

Komentátorka udílení Cen Akademie Šárka Gmiterková.
Komentátorka udílení Cen Akademie Šárka Gmiterková. Foto: Archiv Šárky Gmiterkové

Komentovala jste letos už potřetí Oscary. Jak celou událost vnímáte?

Pro mě je tahle práce splněný sen. Vždycky jsem na Oscary koukala ráda a pravidelně. Přijde mi, že ta ceremonie má vše, co by takový galavečer měl mít a co v menších filmových průmyslech nemá obdoby. Vnímám je jako velmi zábavný večer, který má svoje velmi důležité místo ve fungování globálního filmového průmyslu. Filmy, o kterých se v souvislosti s Oscary mluví, můžou chytit třeba i druhý dech právě v kinech nebo distribuci. Jsou to ocenění, která mají také velký dopad na kariéry laureátů. Je to zkrátka jeden večer v roce, se kterým jsem vyrostla, na který jsem se vždycky ráda dívala a těšila se na něj. Zároveň je také důležitou součástí celé filmové instituce.

Jak se vám udílení líbilo letos?

Letos jsme v Česku neměli moc možnost nominované filmy vidět, což vždycky sníží zájem o sledování celé události. Mám také pocit, že se až moc řeší nové oscarové kvóty. Místo toho, aby se mluvilo o tom, jaké smutné důsledky bude pandemie na filmový průmysl mít, se všichni soustředí pouze na ně. Staly se takovou bouřkou ve sklenici vody.

Jak to myslíte?

V českém prostředí nemáme skoro žádnou tradici s menšinami. V řadě ohledů jsme homogenní společnost, stočení debaty směrem k novým standardům je tedy celkem nešťastné. A vděčné, protože si každý myslí, že tomu rozumí. Ve skutečnosti to spíš odvádí pozornost od filmů.

Co si o nich myslíte vy?

Mně to přijde jako zcela logický a organický zásah. Akademie je instituce, která se musí vyvíjet a která vytváří obraz Hollywoodu, jejž o sobě vysílá do světa. Chápu, že lidem nové standardy nepřijdou sexy a nikdo je nemá rád. Pravda je ale taková, že spousty věcí, které dnes bereme jako samozřejmost, musely být v minulosti nějaký způsobem vybojované. Určitý ostrý zásah je k tomu zkrátka někdy potřeba. Někteří výrobci si dnes už tyhle věci sami hlídají a vynucují vlastními kodexy. Nechci tedy říkat, že jde pouze o formalitu, ale spíš o důležité gesto. Gesto, které bohužel vzbudilo víc pozornosti, než možná sama Akademie chtěla.

Budou mít podle vás pozitivní nebo negativní přínos?

Když se na ně podíváte zblízka, zjistíte, že se týkají kategorie nejlepší film. Hodně lidí ani neví, za co se ta cena vůbec dává. Je to cena pro produkci, tedy výrobcům filmu. Řeší se tak hned několik otázek. Kdo byl ve filmu, jak je příběh vystavěný, kdo pracoval ve štábu. Je tedy jasné, že se standardy týkají právě této kategorie. Dělaly se různé propočty, a když si člověk standardy pečlivě prostuduje, zjistí, že většina filmů je už teď splňuje. Najít film, který by neprošel, je vlastně celkem složité. Dokonce i Jih proti Severu, o kterém se v souvislosti s reprezentací menšin hodně mluvilo, by jimi prošel.

Jak se připravujete na komentování takové události?

S kolegou Pavlem Sladkým se začínáme rozhlížet vždycky okolo festivalu v Benátkách. Filmy, které se na něm objeví, většinou mají oscarové ambice. Ten bývá z kraje září. Sledujeme také distribuční premiéry anglicky mluvených filmů, čekáme na vyhlášení nominací Zlatých Glóbů. Na nich se většinou ukáže, co by na Oscarech mohlo bodovat. S Pavlem máme trochu jiný vkus, tudíž se každý zaměříme na jiné věci. On je spíš na dokumenty, animovaný film a mezinárodní tvorbu. Já tíhnu k vizuálním a žánrovějším věcem. Jsou to ty řemeslnější kategorie, jako kostýmy, masky, výprava. Takoví otloukánci, ale já je mám ráda. (smích)

Máte nominované filmy vždy všechny nasledované?

Dělíme si je. Letos jsme oba viděli skoro všechno, ale předchozí dva ročníky tomu tak nebylo. Pavel jezdí hodně na festivaly, takže některé filmy měl šanci vidět, na rozdíl ode mě.

Jak se vám líbil vítězný snímek Země Nomádů?

Měla jsem větší favority. Je to pro mě zajímavý film z hlediska hereckého výkonu. Akademie v posledních pár letech nic podobného neocenila. Miluje dramatické proměny, a to jak v mužských, tak ženských výkonech. Francis McDormandová, která hraje v tomto snímku hlavní roli, se ale o žádné dramatické převtělení nesnaží. Bylo osvěžující vidět ocenění výkonu, který se trochu vymyká. Je to pro mě tedy film, který nese hlavně ten herecký výkon. Nevnímám tolik jeho sociální rozměr, o kterém se hodně mluvilo. Byla tu i debata, jestli to není až jakási romantizace chudoby. Do toho se já pouštět nebudu. Nepřijde mi to v tomto snímku tolik podstatné. Jako hlavní spatřuji téma dobrovolné samoty.

S výsledky Oscarů jste jinak spokojená?

Kdyby dostala cenu za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli Maria Bakalova, tak bych byla absolutně spokojená. Byl to podle mě výkon, který si zasloužil ocenit. Čtyřiadvacetiletá holka, která nepředvádí pouze herectví, ale celou performanci. Reaguje na komika, který je bystrý, umí improvizovat a ona s ním je schopná udržet krok. Taky to chtělo velký kus odvahy - jako bulharská herečka, která v Americe ještě nemá ani zelenou kartu, jít a chytit Rudyho Guilianiho ve chvíli, kdy si doslova sundává kalhoty.

Komentátoři udílení Cen Akademie Pavel Sladký (vlevo), Šárka Gmiterková (uprostřed) a tlumočnice Helena Koutná (vpravo).
Komentátoři udílení Cen Akademie Pavel Sladký (vlevo), Šárka Gmiterková (uprostřed) a tlumočnice Helena Koutná (vpravo). Foto: Archiv Šárky Gmiterkové

Který film se vám v uplynulém roce líbil nejvíc?

Mrzí mě, že se mezi nominacemi na Oscary neobjevil film Asistentka. Film, který je v něčem velmi časový, reaguje na aféru Me Too. Zároveň ale ukazuje, že není jenom o sexuálním obtěžování, ale i o tom, jaká je otročina pracovat ve filmovém korporátu. Rozbíjí představy o prestiži podobné práce. Ukazuje obyčejnou kancelář se studeným světlem a zaměnitelným nábytkem, kde mladá žena secvakává papíry. Sice scénáře, ale pořád dělá rutinní práci, nepotkává se každý den s hollywoodskými hvězdami. Film je dobře vyprávěný, vše se odehrává v průběhu jednoho dne, pracuje se v něm dobře i s prostorem. Herecké výkony jsou také dobré. Viděla bych ho tedy na Oscarech radši než Nadějnou mladou ženu.

Ta se vám nelíbila?

Moc ne. Po určitých debatách jsem pochopila, že je v něm prostor pro různorodé interpretace. Mně ale přijde v částech extrémní a nezdařený, zejména ve svém finále. Je hezky natočený, co se kamery týče, také je výborně zrežírovaný. Scénáristicky se ale nejedná o dobře zvládnuté dílo.

Co je první film, na který půjdete do kina po jejich znovuotevření?

Já teď půjdu po dlouhé době s kamarádkou do autokina. Má velmi ráda Audrey Hepburn a já ji nechala vybrat. Takže jdeme na retro projekci filmu Prázdniny v Římě. Na co ale půjdu do normálního kina, zatím nevím.

Další články o kultura

Brněnské dny pro seniory jsou v plném proudu

I letos tradičně připravili zástupci města Brna ve spolupráci s nejrůznějšími brněnskými organizacemi podzimní akci ,,Brněnské dny pro seniory". Zúčastnit se ...