Zachránit usychající strom je snazší než vysadit nový, říká zakladatel Zalejme

Už od mala se zajímal o krajinu kolem sebe, proto ho trápilo, když začal vídat usychající stromy. Michal Polanský, iniciátor projektu Zalejme, se snaží hledat způsoby, jak z měst udělat zelenější místo a jak inspirovat ostatní, aby stromům v nouzi pomáhali.

Michal Polanský

Odborný asistent na Mendelově univerzitě, milovník přírody a ekologie. Hlavní iniciátor projektu Zalejme.cz, pomocí nějž se snaží inspirovat ostatní k zalévání stromů v obcích a zelenějšímu světu. I přesto, že žije v Brně, vždy si najde chvilku na procházku mimo ruchy města.

Vy jste člověk, který se rád a s vášní věnuje enviromentálním tématům. Co vás k tomu přivedlo?

Už od dětství žiju v Řečkovicích, což je taková čtvrť v Brně. Máme zahrádku, ale hlavně rád chodím do okolních lesů na procházky. Zároveň jsem už jako dítě jezdil hodně často na tábory, kde jsem si vybudoval silný vztah k přírodě. Později jsem se přidal k Brontosaurům, díky nimž jsem svůj vztah k přírodě a životnímu prostředí prohloubil.

K Brontosaurům?

Ano. Je to vlastně spolek nebo hnutí mladých dobrovolníků se zájmem o přírodu. Společně se pořádají různé dobrovolnické akce, tábory a spoustu dalšího. Jezdil jsem s nimi spoustu let a díky tomuto dlouhodobému vztahu ve mně vznikla velká motivace se nějakým způsobem zasadit a pomoct našemu životnímu prostředí.

Jak jste tedy svou motivaci zužitkoval?

Dříve jsem pracoval na navrhování autopilotů a řízení letového provozu. Ten jsme se snažili optimalizovat tak, abychom snížili jeho spotřebu. Dál jsem se třeba podílel spolu s dalšími lidmi na vývoji ClimaCare. Tento projekt, teď už aplikace, se snaží lidem pomoci a ukázat jim, jaký dopad na přírodu mají jejich denní aktivity. Na základě vyhodnocení z této aplikace se pak uživatelé mohou zamyslet, jestli nechtějí udělat nějaké menší změny. A nakonec jsem přišel s konceptem zalévání, ze kterého jsme postupně vybudovali Zalejme.

Proč vás napadlo zrovna zalévání stromů?

Tím, že rád chodím ven na procházky, nebylo těžké si všimnout, že spoustu stromů během léta trpí. Navíc u nás v Řečkovicích kvůli suchu zmizela celá alej. Přitom je mnohem jednodušší zachránit usychající strom než ho nechat umřít a vysadit místo něj jiný, který pravděpodobně dopadne stejně jako jeho předchůdce.

Co představuje název Zalejme?

Zalejme je vlastně taková slovní hříčka. Zalejme, ale zároveň zalej mě. Představa je, že na sobě budou mít stromy nějakou cedulku, aby to lidi třeba inspirovalo. Cedulka bude říkat „zalej mě“. Když lidi stromy zalijí, budou moci v naší aplikaci Zalejme.cz zadat, že je zalili. Stromy jim skrz aplikaci poděkují a potom se jim případně připomenou, když budou potřeba znovu zalít. Ale hlavní myšlenka vychází z toho, že lidé neví, že se mají starat o stromy.

Proč se mají lidé starat o stromy ve městě?

Městská správa zeleně má totiž problém. Chybí jim technika, lidi a chybí jim taky ta voda. Lidé si často říkají, že město má peníze na to starat se o stromy, tak ať se stará. Což je typické. Ale vlastně neví, že nejde udržet kapacitu po celý rok, ať už tu personální, nebo technickou. To by bylo strašně drahé. Proto by jim pomohlo, kdyby se lidi aspoň pár dní v roce také zapojili.

Takže je podle vás důležité zapojit lidi. Co pro to může udělat Brno, aby je inspirovalo?

V Brně teď vznikají oázy zeleně, což je místo třeba u dětských hřišť, kam se přivede voda – buď nějaké pítko nebo ideálně voda ze střech. Lidé tam budou mít k dispozici konev a ceduli, která jim řekne, aby stromům poděkovali za stín tím, že je zalijí. Tímto způsobem jde ulehčit první krok, to první zalití.

Co je hlavním cílem aplikace?

Cílem je určitě motivovat, vzdělávat a v některých směrech inspirovat. Právě skrze zalévání stromů si někteří uvědomí, jak šetřit vodu, aby ji při suchých obdobích mohli použít pro umírající stromy. A když už začnou, pravděpodobně nebudou šetřit vodou jen pár dní v roce, ale budou to dělat celoročně. A to je hlavní. Když využijí jen vodu, kterou opravdu potřebují, pak zbytek zůstane v přírodě. Což někdy může být až desítky litrů denně. Voda tak bude k dispozici v krajině, což je něco, co není na první pohled hned vidět, ale má několikanásobně větší dopad než samotné zalévání.

V čem už vidíte dopady vaší aplikace?

To nejde úplně říct. Naši aplikaci používá zatím pár uživatelů – v rámci stovek. Ale za co jsme moc rádi je, že se ji daří šířit dál i do dalších měst mimo Brno. Největší dopad ale mají lidé, kteří naši aplikaci spojí se svou prací nebo s tím, v čem jsou dobří. Třeba napíšou rozhovor o tom, jak je potřeba zalévat a starat se o stromy a mohou tím inspirovat několik dalších lidí.

Říkáte, že aplikaci zatím nepoužívá moc lidí. Čím to je?

Finance. Ty jsme neřešili hrozně dlouho, ale teď zjišťujeme, že jsou opravdu potřeba. Zejména kvůli marketingu, díky kterému bychom oslovili více lidí a znásobili ten dopad, který je potřeba v podstatě všude.

Jaké plány máte se Zalejme?

Aplikace ještě není zdaleka ve stavu, ve kterém bych si ji představoval. Chtěli bychom například pro větší motivaci zapojit nějaký systém odměn. Třeba by se vyhlašovali nejaktivnější uživatelé měsíce, kteří by za svou píli získali odměnu v podobě třeba nějaké slevy od našich sponzorů.

Bavíme se tedy hlavně o stromech, ke kterým máte velmi blízko. Zajímalo by mě ale, co pro vás vlastně znamená voda?

Řekl bych, že voda pro mě znamená každodenní součást, díky které můžu žít, ostatně tak jako pro všechny živé organismy. Voda je také zdrojem radosti. Třeba v létě při koupání nebo v zimě na lyžích. Bohužel mi ale přijde, že ne každý si jí dostatečně váží. Je potřeba s ní zacházet šetrně, a ne s ní bezmyšlenkovitě plýtvat. Já si třeba moc rád dopřávám studenou sprchu. Ideální je rychle se osvěžit ve vaně, kde nechám špunt, a vodu, která po umytí zbyde, využiju k zalévání. Samozřejmě to musí být voda bez všemožných přípravků jako šampon nebo mýdla a podobně.

Když už mluvíme o šetrném zacházení s vodou, jakými dalšími způsoby lze vodou šetřit?

Mnoha způsoby. Úplně nejdůležitější je, se nad tím zamyslet. Když se nad tím člověk zamyslí, tak těch způsobů najde desítky.

Například?

Nejčastěji kolem sebe vidím, že když někdo pustí vodu, teče mu fakt velkým proudem. Takže asi úplně nejjednodušší a možná i nejefektivnější způsob je trochu utáhnout ventily, aby voda netekla tak velkým proudem. Pokud má ten silnější proud průměr třeba centimetr a ten utáhlý půl centimetru, je to minimálně čtyřikrát menší objem. Navíc velký proud není jen širší, ale taky rychlejší, takže to ve výsledku nemusí být čtyřikrát, ale klidně i desetkrát větší objem vyteklé vody za stejnou dobu.

A máte nějaké vlastní méně obvyklé metody?

Kromě zmíněných metod, které jsou poměrně věcně známé, šetříme vodu při splachování. Máme doma záchod s nádržkou, ke které je přístup. Do nádržky dáváme dvoulitrovou flašku, která omezí průtok vody právě o ty dva litry, což v součtu může být až deset litrů na člověka za jeden den.

Co byste poradil člověku, co se rozhodl začít dělat něco pro přírodu a bojovat proti klimatické krizi?

Projít si své denní aktivity, které mohu nějakým způsobem změnit. Není vůbec od věci vzít si papír, tužku a sepsat si v bodech činnosti, které běžně dělám. Pak se nad sepsanými body zamyslet a zvážit, jaký mají vlastně ekologický dopad. Nesmíme zapomínat, že aktivity v našem zaměstnání mají také obrovský vliv. Třeba díky osobnímu nasazení se nám v minulé práci povedlo ušetřit tolik paliva, že jsme si tím svou uhlíkovou stopu vykompenzovali na tisíce let dopředu. Mezi problémy, které bychom měli brát v potaz, patří také míra vyhazovaného odpadu. Spousta lidí zdůrazňuje třídění, což je fajn, ale mnohem podstatnější je, aby lidi při nakupování dokázali přemýšlet nad tím, co kupují a v čem je to zabalené. Předejít možnému odpadu je snazší než se ho pak zbavovat. Těch rad by mohlo být samozřejmě mnohem víc, ale ono opravdu stačí, když člověk začne nad těmi věcmi uvažovat. Není to zas tak těžké, stačí fakt jenom chtít.

V čem například vidíte dopad ve svém šetrnějším chování?

Řekl bych, že nejen já, ale obecně lidi, co začnou více přemýšlet a více šetřit, uvidí první výsledky ve své peněžence. Ono se to nezdá, ale když si uvědomíme, že naši spotřebu snížíme o čtvrtinu nebo dokonce polovinu, tak šetříme nejen vodou, ale i penězi. Navíc jsem byl velice překvapen, když jsem porovnal, kolik za ohřev vody dali moji sousedé ve stejném bytovém domě. Za rok jsem na vodě a energii ušetřil asi osmdesát tisíc korun. Mimo to mě to těší. Ten dobrý pocit, že dělám něco pro přírodu, mi dává energii a motivuje mě, abych v pomáhání pokračoval. Zkuste dát stromu napít a uvidíte.

Rozhovor vznikl v předmětu Publicistika.