Odbornice: Úspěch AfD se stal nejsilnějším politickým příběhem neúspěšné integrace NDR

Brno - Bude to již týden, co si Němci zvolili své představitele do německého Spolkového sněmu, tzv. Bundestagu. Vítězem je konzervativní, pravicová koalice CDU/CSU v čele Friedrichem Merzem. Přesto v jejich táboře nepanuje úplná spokojenost. „Merz si přál volební výsledek, který by začínal trojkou,“ říká Jana Urbanovská z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity. Druhá v pořadí skončila krajně pravicová AfD, jejíž úspěch považuje Urbanovská za bezprecedentní. V rozhovoru také popsala (ne)úspěchy dalších politických subjektů, hlavní témata voleb nebo budoucnost Německa.

Jana Urbanovská

Jana Urbanovská je odbornice na mezinárodní vztahy se zaměřením na česko-německé vztahy a německou zahraniční a bezpečnostní politiku. Několik let strávila v Německu jako studentka, ale také zde působila při akademických stážích.

 

Když se podíváme na výsledky, kdo se dá považovat za vítěze těchto voleb?

Asi by se nabízelo říct, že vítězem je CDU/CSU, i když rozhodně menším vítězem, než by si přála. Merz si přál volební výsledek, který by začínal trojkou a byl zároveň dvojciferný. Nicméně to se nepodařilo, výsledek pro CDU/CSU byl kolem 28 procent. Bezprecedentní úspěch zaznamenala AfD, kterou bychom tímto mohli považovat v uvozovkách za vítěze voleb, ve smyslu nebývalého úspěchu, které ho dosáhla.

Ač je úspěch AfD obrovský, tak očekávání byla ještě větší, z volebního štábu AfD zaznívaly predikce okolo 22-24 procent.
Máte pravdu. AfD si přála vyšší čísla, než kterých dosáhla, a patrně zafungovala mobilizace proti AfD. Stojí za zmínku, že byla obrovská volební účast i na poměry Německa, a to kolem 83 procent. To se podepsalo na tom, že ve výsledku AfD měla o něco méně procent hlasů, než si vysnila.

Co další strany, které se nedostaly do Bundestagu, např. FDP nebo aliance okolo Sahry Wagenknechtové?

Pro ně to bylo velké zklamání, navíc to bylo velké noční drama. Pamatuji si, že když jsem šla spát, tak to ještě vypadalo, že obě strany se do Bundestagu dostanou, což by znamenalo problematický výsledek. Bundestag by byl velice fragmentovaný. Bylo by potom mnohem těžší pro vítěznou CDU/CSU sestavit vládu, protože by se patrně musela snažit o trojkoalici, což je vždycky mnohem komplikovanější než dvoukoalice. Nicméně po finální výsledcích bylo jasné, že jak FDP, tak BSW Sahry Wagenknechtové v parlamentu nebudou, což je pro ně určitě velké zklamání.

Sahra Wagenknechtová se odštěpila od Die Linke a byl to její nový politický projekt. Velice těsně jí překročení volební klauzule uniklo, o 13,5 tisíce hlasů. Na druhou stranu u FDP to bylo relativně pravděpodobné, že se nedostane. Konec konců to byla strana, se kterou je nejvíc spojeno handrkování v rámci semaforové koalice. Christian Lindner nese nemalou spoluzodpovědnost za to, jak předchozí koalice dopadla, takže toto může být takové zúčtování.

Nebýt rozpadu vlády, tak by třeba FDP měla lepší výsledky?

Domnívám se, že klidně ano, protože spoluzodpovědnost je velice patrná. Christian Lindner si u voličů neudělal příliš dobré jméno za to chování v posledních měsících, které opravdu hraničilo s intrikářstvím a rozhodně nebylo konstruktivní a nápomocné.

Co samotná témata těch voleb? V minulosti se Němci zaměřovali na klima, co to bylo letos?

Je zajímavé, jak otázky klimatu ustoupily do pozadí. Když si vezmu, s jakou pompou vstoupila do té předchozí vládní koalice strana Zelených, protože otázky klimatu byly obrovskou prioritou… Bylo to až takové trendy téma. Robert Habeck a Annalena Baerbocková zářili jako hvězdy na německém politickém nebi, teď ale otázky klimatu hodně ustoupily do pozadí.
Očekávalo se ještě nedlouho zpátky, že volbám budou dominovat otázka hospodářství a výkonu ekonomiky. Německo se v poslední době potýká s nemalou hospodářskou krizí, ale řekla bych, že toto téma předčily otázky migrace. Bylo to i v souvislosti s mnohými útoky, které byly, bohužel, páchány migranty – často těmi, kteří měli být odsunutí, ale nakonec nebyli. O to víc se zviditelnil problém migrace, začleňování migrantů do společnosti nebo nefunkčnosti procesů v rámci migrační politiky, zejména návratové politiky.

Na migrační témata cílila hlavně AfD. Proč tedy ty výsledky nebyly ještě lepší? Mají k ní Němci takový odpor, že vyčerpala svůj potenciál?
Částečně určitě mají. Máme tady sice 20 procent německé populace, respektive německých voličů, kteří ji volili. To je obrovské číslo a není možné tyto voliče ignorovat, protože Německo je demokratický stát s demokratickými volbami. Na druhou stranu hraje roli historický kontext, který je v případě Německa extrémně důležitý. Představa, že by strana, která se hlásí více či méně otevřeně k nacistickým ideálům, měla být relevantní silnou politickou stranou v Německu, je pro většinu Němců neskousnutelná. Už po mnoho let a desetiletí funguje takzvaná Brandmauer, Firewall, protipožární zeď, která má zajistit, že se strana jako AfD nedostane k vládnutí, a ostatní by měli udělat všechno proto, aby ji vyblokovali.

Při pohledu na volební mapu je jasné, že výsledky CDU/CSU a AfD v podstatě kopírují hranici západního a východního Německa. To, že východní Německo hlasuje úplně jinak, je zakořeněno v době sovětského bloku?

Východní Německo hlasuje opravdu hodně jinak, mapa východního a západního Německa je v těchto volbách úplně jiná, modrá versus černá. Rozdíly tam jsou obrovské. Úspěch AfD se stal nejsilnější politickým příběhem neúspěšné integrace bývalé východní části Německa do té západní. Podle mě je to teď problém na nejpřednějších příčkách, kterému by se německá vláda měla věnovat. Východní Německo se cítí nedostatečně reprezentované a jsou tam intenzivní strukturální problémy, které jsou pozůstatkem dědictví komunistické NDR. Volby tedy byly i protestem proti spolkové vládě.

Dalším velkým povolebním tématem byla radikalizace mladých Němců. Mladí muži hlasovali převážně pro AfD a ženy naopak pro Die Linke, strany na opačném politickém spektru. Jak se to vlastně může stát?

To je něco, nad čím jsem sama přemýšlela. Máme opravdu data, která ukazují, že mladí muži volili zejména AfD, mladé ženy volily Die Linke. Moje domněnka je, že ženy to může více táhnout k sociálním otázkám, které jsou bližší Die Linke. Bylo by fajn, kdyby to tímto směrem táhlo i mladé muže. Určitě k tomu můžou být už teď dostupné sociologické analýzy, nicméně není to moje pole, kterým bych se dlouhodobě zabývala.

Friedrich Merz

Friedrich Merz je německý politik, právník a předseda CDU od roku 2022. Je známý jako zastánce konzervativní a ekonomicky liberální politiky. V 90. letech a na počátku 2000 vedl poslanecký klub CDU/CSU, než ho vytlačila Angela Merkelová. Po odchodu z politiky pracoval ve finančním sektoru, ale vrátil se jako kritik Merkelové. Usiluje o posílení CDU jako pravicové alternativy k AfD.

Největším vítězem voleb se stal Fridrich Merz, budoucí kancléř. Jaký on bude lídr pro Německo, například s porovnáním s Olafem Scholzem nebo Angelou Merkelovou?

Očekávání jsou obrovská a všude – je docela velká pravděpodobnost, že zůstanou nenaplněná. Merz působí odhodlaněji, rezolutněji, je jinak osobnostně založený než Scholz. Scholz byl zaměřený spíše do sebe, nebyl příliš zdatný komunikátor. Je pověstný tím, že je velice sečtělý, rozvážný, ale zároveň třeba dělal rozhodnutí jenom ve velice úzkém kruhu svých poradců a byl kritizovaný za to, že je poté špatně komunikuje navenek, nebo že není ochotný k širší komunikaci, vysvětlování veřejnosti. Takže to samozřejmě jeho pověst výrazně pošramotilo.

Merz se také vyjadřuje více proaktivně ohledně role Německa, v kontextu evropského a globálního řádu. Jsou hlasy, které říkají, že by mohl lépe vyjít s Donaldem Trumpem, mají společné konzervativní pozadí. Koneckonců po svém konci v politice se Merz pohyboval v prostředí blízkém Donaldu Trumpovi.

Nicméně ho bude omezovat to samé, co omezovalo i Scholze. Německo má nějakou politickou a strategickou kulturu, která se nese ve znamení velké zdrženlivosti vůči aktivní roli Německa ve světové politice, notabene v otázkách bezpečnosti a obrany. Německé vládnutí je také velmi byrokratizované. Jsou tady strukturální limity, které budou Merze omezovat úplně stejným způsobem, jak omezovaly Scholze. Všichni bychom si přáli silné Německo, ale takové Německo si přejeme už dlouho. Říkali jsme, že potřebujeme evropské vedení. Přišla anexe Krymu v roce 2014, následovalo první zvolení Donalda Trumpa, ve stejném roce referendum o Brexitu, v roce 2022 ruská invaze na Ukrajinu. Při každé z těchto událostí jsme opakovali, že Evropa se musí probudit, že Německo by mělo převzít roli lídra. Přesto žádná z těchto zásadních krizí nepřinesla odhodlané, aktivní a efektivní německé vedení v otázkách evropské bezpečnosti. Nevím, co se ještě musí stát, abychom se toho dočkali.

Co povolební koalice? Bude to CDU/CSU s SPD, nebo může přijít nějaké překvapení?
Teď už si nemyslím, že přijde překvapení. Určitě to bylo otevřené ještě tu volební noc, kdy nebylo jisté, jestli se dostanou menší strany, jako je FDP a BSW. Pokud by se dostaly, bylo by politické spektru mnohem roztříštěnější. V Bundestagu by bylo více politických stran a Merzovi by nestačilo mít jenom jednoho koaličního partnera. Musel by lovit ještě mezi ostatními politickými stranami. Teoreticky se zvažovalo přibrat do koalice Zelené. Na druhou stranu by to naráželo na obrovský odpor CSU. Takže jakákoliv trojkoaliční varianta by byla mnohem komplikovanější a mnohem křehčí. Teď stačí Merzovi spolupracovat s SPD, aby měli nadpoloviční většinu v Bundestagu.

Merz je pro mnohem radikálnější podporu Ukrajiny, než byl Scholz. Může mu v tom SPD nějak bránit, případně zdržovat podporu?

Samozřejmě může, protože v SPD jsou poměrně silné pacifistické hlasy. Nicméně se domnívám, že existuje konsensus ohledně podpory Ukrajinu. Podporuje ji opravdu hodně, už od počátku ruské invaze. Byť tam byly velice kritizované kotrmelce, zejména v otázce dodávek zbraní, které Scholz hodně zdržoval. Na druhou stranu Německo pořád dělalo víc než jiné evropské země obdobné velikosti, například Francie. Jenom to zkrátka vždycky trvalo delší dobu. Kdyby nyní došlo k ukončení války, tak bude shoda, že Německo bude nadále podporovat Ukrajinu, ať už z hlediska poválečné obnovy nebo začleňování do euroatlantických struktur.

Po volbách se ke zvolení CDU/CSU pozitivně vyjadřovali jak Petr Fiala, tak Andrej Babiš. Dá se předpokládat, že se českým politikům bude vyjednávat lépe s Merzem než se Scholzem?

Já si myslím, že v otázce spolupráce je Německo dlouhodobě stabilním partnerem, takže to neznamená, že by nový kancléř přinesl nějaký zásadně odlišný kurz. Samozřejmě vždycky je nápomocné, když je tam například stranická blízkost. Nicméně v současné době je to české a německé prostředí z hlediska stranickosti hodně posunuté. Nemáme úplně jasné stranické linky, o které bychom se mohli opřít.

Dobře to fungovalo v dobách, kdy na české straně byla ještě silná sociální demokracie, která tradičně měla silné vazby na německou sociální demokracii. Nicméně si myslím, že není klíčová otázka, kdo je německým kancléřem, protože německá politika ve svém základním nastavení zůstává i teď relativně kontinuální.

Blíží se i české parlamentní volby. Je něco, z čeho se můžou čeští politici poučit z německých voleb?

Nárůst populismu a posilování protestních stran je něco, co bychom měli brát vážně i v České republice. V Německu jednak obrovsky bodovala AfD a celkově se posílily kraje politického spektra, což jsou procesy, které se neodehrávají jenom v Německu, ale i jinde v Evropě nebo ve světě. Bylo by hezké, kdyby vládní představitelé brali protestní hlasy a populismus vážně a snažili se svojí politikou ubezpečit voliče, že má smysl volit tradiční strany než přenechávat pole populistům.