Transgender lidé jsou častým terčem útoků, říká předseda spolku Stud

Brno - Marek Christ je předsedou spolku Stud, který podporuje LGBTQ+ osoby a pořádá společenské akce jako Brno Pride Week nebo queer filmový festival Mezipatra. Při příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii a transfobii v rozhovoru přibližuje činnost spolku i současnou podobu diskriminace. „Zdá se mi, že zatímco dříve se terčem předsudků stávali především gayové a lesby, dnes se značná část nevraživosti přesunula právě na transgender komunitu,“ míní.

Spolek Stud, dříve známý jako Stud Brno, vznikl v roce 1996. Od svého počátku sdružuje nejen LGBTQ+ osoby a zaměřuje se především na podporu mladých lidí v procesu přijetí vlastní sexuální orientace. Mezi jeho hlavní cíle patří hájit práva a zájmy LGBTQ+ komunity, podporovat jednotlivce při hledání a rozvoji jejich identity, zvyšovat povědomí veřejnosti o LGBTQ+ tématech, pořádat kulturní a společenské akce zaměřené na queer komunitu a její kulturu a zároveň vytvářet prostor pro navazování kontaktů mezi jednotlivci této menšiny.

Co vás osobně přivedlo k angažovanosti ve Studu?
Do spolku jsem se dostal kolem roku 2009 díky jednomu z tehdejších členů. V té době potřebovali pomoc s některými aktivitami, a tak jsem jejich nabídku přijal. Postupem času, jak se spolek vyvíjel a členové přicházeli a odcházeli, jsem se zapojoval do dalších projektů, až jsem se stal předsedou. Dá se říct, že jsem si za ty roky prošel všemi aktivitami, které Stud pořádal či pořádá. Dokonce jsme se na čas věnovali i queer divadlu, což pro mě byla náročná, ale velmi obohacující výzva.

Které konkrétní projekty považujete za nejvýznamnější a proč?
Za nejvýznamnější projekt považuji festival Brno Pride Week, který pořádáme pravidelně od roku 2021. Letos se uskuteční pátý ročník. Festival od svého vzniku výrazně vyrostl a získal si pevné místo v kulturním kalendáři. Dalším klíčovým projektem je festival Mezipatra, který má kořeny právě v Brně – dnes jsme sice jedním ze spolupořadatelů, ale historicky i srdcem je tento největší queer filmový festival spojen právě s naším spolkem. A do třetice určitě zmíním Queer Ball, který pořádáme od roku 2013. Tento ples si získal velkou oblibu nejen v Brně, ale i v Praze.

Potýkáte se při pořádání akcí s určitými výzvami?
Největší výzvou je pro nás fakt, že celý spolek funguje čistě na bázi dobrovolnictví. Nemáme žádné zaměstnance, takže veškeré projekty realizujeme s pomocí lidí, kteří do nich vkládají svůj čas a energii ve volném čase. Přesto se snažíme, aby naše akce měly profesionální úroveň. Výzvou jsou samozřejmě i omezené finanční prostředky, které nás často limitují v tom, co si můžeme dovolit a jaké služby nebo odborníky můžeme zapojit.

Jak na vaše aktivity reaguje veřejnost?
Naštěstí se těšíme dlouhodobě pozitivnímu ohlasu. Zejména v Brně, kde pořádáme většinu LGBTQ+ kulturních akcí, je zájem veřejnosti velký. Lidé si našich aktivit váží, oceňují je a často nás motivují k dalším činnostem. Bohužel však narážíme na limity v podobě nedostatku kapacit a financí. Nejlépe pozitivní ohlas dokládá návštěvnost našich klíčových projektů, jako jsou filmový festival Mezipatra, Brno Pride Week nebo Queer Ball. Velmi mě těší i osobní zpětná vazba od lidí, se kterými o těchto akcích mluvím.

Změnilo se podle vás vnímání LGBTQ+ komunity ve společnosti za poslední dekádu?
Vnímání se výrazně posunulo. Většina společnosti dnes vnímá gaye a lesby jako běžnou součást veřejného života. Lidé mají více informací, znají LGBTQ+ osoby ze svého okolí i z médií. Výrazná změna nastala také ve vnímání transgender osob – jsou mnohem viditelnější než dříve, což ale bohužel přináší i zvýšenou míru negativní pozornosti. Zdá se mi, že zatímco dříve se terčem předsudků stávali především gayové a lesby, dnes se značná část nevraživosti přesunula právě na transgender komunitu. Výrazně se to projevilo například v souvislosti s čtením pohádek drag queen dětem – část veřejnosti zjevně nechce, aby děti vůbec věděly, že transgender lidé existují. V této oblasti nás ještě čeká mnoho práce a změna bude vyžadovat čas.

Jak vnímáte současný stav homofobie a transfobie v české společnosti? Nemám k dispozici přesná data, mohu vycházet pouze z vlastní zkušenosti. Vnímám, že v současnosti je silněji přítomná transfobie – jak jsem zmiňoval, transgender lidé jsou častým terčem útoků a dezinformací. Míra předsudků se však liší podle prostředí – záleží, kde člověk žije, s jakými lidmi se stýká, jaké má vzdělání a v jaké sociální bublině se pohybuje. Celkově si ale myslím, že situace v Česku není tak špatná – zvláště ve srovnání se státy ležícími východně od nás.

Liší se přístup k LGBTQ+ lidem mezi jednotlivými českými městy nebo regiony? Určitě ano. Obecně platí, že čím větší město, tím je přístup k LGBTQ+ lidem otevřenější. Já sám momentálně bydlím na vesnici nedaleko Brna a musím říct, že zde nepociťuji žádnou nenávist ani posměch. Je ale pravda, že velký rozdíl může nastat, pokud člověk žije v menší obci na periferii republiky, kde se lidé s LGBTQ+ tématy setkávají méně často.

Jak vnímáte roli politiků v boji proti homofobii a transfobii?
Politici a političky si uvědomují, že téma LGBTQ+ práv vyvolává silné emoce – pozitivní i negativní. Někteří populističtí představitelé toto téma zneužívají ke svému zviditelnění. Snaží se na něm politicky vyrůst, získat podporu voličů a šíří nenávistné postoje prostřednictvím nepravdivých tvrzení, často inspirovaných narativy autoritářských režimů, jako je například ten ruský. Proti tomu je nutné aktivně vystupovat, uvádět věci na pravou míru a veřejnost pravdivě informovat.

Co si myslíte o současném legislativním rámci pro práva LGBTQ+ osob v Česku? Bohužel se dosud nepodařilo prosadit zákon o manželství pro všechny, což je velká škoda. Věřím, že by tím nikdo neutrpěl – naopak by to mnoha lidem přineslo štěstí. Alespoň prošel zákon, který zlepšil postavení leseb a gayů oproti původnímu registrovanému partnerství, i když v omezené podobě. Stále je však co zlepšovat. Doufám, že se v dohledné době dočkáme plnohodnotného manželství pro všechny, včetně úpravy práv k dětem.

Jak lze podle vás přispět ke snižování předsudků vůči LGBTQ+ lidem?
Chce to čas, pozitivní přístup a také otevřenost veřejně známých osobností. Kdo by si ještě před deseti lety pomyslel, že se na slavnostních akcích budou veřejně objevovat gay páry – ať už mezi herci, zpěváci, moderátoři, nebo třeba ředitel České televize se svým partnerem. Coming out rychlobruslařky Martiny Sáblíkové je dalším významným momentem – ukazuje, že na tom není vůbec nic špatného. Právě takové příklady pomáhají měnit veřejné vnímání.

Kam byste chtěli směřovat činnost spolku v příštích letech?
V současnosti se soustředíme především na udržení a rozvoj našich dlouhodobých projektů. Tým dobrovolníků právě připravuje festival Brno Pride Week 2025, který se uskuteční od 15. do 22. června. Také jsme zahájili přípravy na další ročníky plesů Queer Ball a pokračujeme v běžné činnosti u dalších projektů. Do budoucna bychom rádi zvýšili úroveň profesionalizace, která je ale podmíněna získáním dostatečného financování. Pokud se nám podaří získat nové granty či dotace, určitě bychom chtěli naši činnost dále rozšířit. Konkrétní plány ale zatím nemáme.