Glosa: Mrazy v dubnu, tvrdý lockdown. Kdo nás trestá?

Zatímco loni v dubnu se během prvního lockdownu lidé hromadně vrhali do přírody a po letech znovu objevovali dávno zapomenuté venkovní aktivity, letos na jaře jim počasí udělalo čáru přes rozpočet. Zima se nechtěla vzdát a po několika skoro až letních dnech ukázala, že jen tak neodejde. Více než metr sněhu na Sněžce, 176 centimetrů na Labské boudě. Takové byly sněhové podmínky v půlce dubna.

Sněžilo ale po celé zemi několik dní téměř nepřetržitě. Děti dokonce znovu vytáhly sáňky. Pro ty, kteří už nestaví sněhuláky, je sněhová peřina v dubnu spíš k naštvání. Sjezdovky mohou sjíždět jen na pekáčích, běžkovat jen ve své obci a na všechno ostatní je moc zima. Doma už hráli všechny společenské hry aspoň desetkrát, trička ve skříni mají srovnaná podle barev duhy a na Netflixu už snad není nic, co by neviděli. Ponorka v domácnostech už se blíží té ve Vyvolených.

Studenější duben byl podle Meteocentra naposledy před čtvrt stoletím. Český hydrometeorologický ústav zase udává, že jsou teploty v 95 procentech okresů nízké nebo velmi nízké v porovnání s jinými lety. V dřívějších dobách ale studený duben nebyl až takovou raritou. „Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá,“ říká starobylá pranostika. Tehdejší lidé by se asi hodně divili, jak jsme letos oslavili zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vše špatné, co se nám děje, by nejspíš pokládali za oprávněný hněv boží.

V posledních dnech nám z aprílového počasí zbyl už jen silný vítr a noční mrazíky. Sněhuláci roztáli, děti uklidily sáňky zpět na půdu, na procházce už se nemusíme obávat, že překročíme hranice okresu a pivo u okénka už nám nepřimrzne ke rtům. Když zaslechneme ptačí zpěv, jako bychom už zapomněli na sněhové čepce, které ještě nedávno pokrývaly naše zahrady. Připomenou nám je snad jen mrazem spálené květy stromů. A co víc, jedna pranostika říká „Pakli mokrý a zimavý duben, jest úroda na víno.“ Tak nám ta nekonečně dlouhá zima přece jen k něčemu bude.