Dny architektury v Brně připomněly skryté vrstvy města i náhrobek Josefa Arnolda
Homepage
Brno - Brněnské Dny architektury nabídly návštěvníkům komentované procházky, výstavy i přednášky o městské krajině a jejích proměnách. Jedna z posledních částí programu byla přednáška historičky umění Pavly Cenkové, která přiblížila architektonickou i symbolickou hodnotu náhrobku stavitele Josefa Arnolda a dalších hřbitovních památek.
Medailonek: Pavla Cenková
Pavla Cenková (4. září 1979 v Brně) je česká historička umění. Ve své odborné praxi se věnuje obecné teorii umění, dějinám umění a kultury, se zvláštním ohledem na brněnskou regionální paměť, sochařství a památkovou péči. Je autorkou publikace Vkusné & solidní. Měšťanské sochařství v Brně 1800-1880, která přináší nová fakta o brněnských sochařích a výtvarném kontextu města v historismu. Cenková se angažuje i v terénu. Pořádá komentované procházky městem, spolupracuje s projekty Brněnského architektonického manuálu, a její přístup kombinuje odbornou exaktnost s citlivostí k místní paměti.
Brněnské Dny architektury letos opět poskytly veřejnosti možnost nahlédnout do historie města z méně obvyklých perspektiv – skrze hřbitovy, drobnou architekturu i zapomenuté příběhy lidí, kteří Brnu vtiskli jeho podobu. V programu se střídaly komentované procházky, diskuse, výstavy i odborné přednášky věnované různým podobám městského prostoru.
Mezi zvláštní události patřila přednáška historičky umění Pavly Cenkové s názvem „Náhrobek stavitele Josefa Arnolda”. Cenková představila nejen příběh samotného náhrobku, ale i širší kontext brněnských pamětních kamenů a jejich proměn v čase. „Jednou větou by se dalo říct, že to byl vůbec nejvýznamnější stavitel Brna 19. století,“ uvedla Cenková, když přibližovala osobnost Josefa Arnolda. Připomněla také, že hřbitovní architektura často plní dvojí funkci – jako umělecký pomník i jako dokument kulturní paměti města.
Pavla Cenková popsala náhrobek Josefa Arnolda jako ukázku kombinace symboliky, estetických zásad i materiálového řemesla 19. století. Náhrobek původně stával na žulové podestě, s profilovanou patkou, mramorovým torzem antického sloupu a figurou anděla držícího latinský kříž. Součástí býval také portrétní medailon architekta i drobné nástroje symbolizující jeho profesi. Dnes už některé z těchto prvků chybí.
„Ztrácíme tím nejen estetickou hodnotu, ale i paměť – každý z těchto detailů mohl vyprávět o době, o člověku i o vztahu města ke svým tvůrcům,“ vysvětlila Cenková. Ve své přednášce srovnala Arnoldův náhrobek s dalšími brněnskými hrobkami a poukázala na potřebu citlivé obnovy i aktivní dokumentace těchto míst. Zájem veřejnosti i množství dotazů po skončení přednášky podle ní ukazují, že téma hřbitovní architektury si v Brně hledá stále širší publikum.
Součástí výkladu bylo i upozornění na častou praxi přemisťování ostatků z hrobů po ukončení nájmu hrobového místa. Cenková vysvětlila, že jde o běžný, ale málo reflektovaný jev, který se dotýká samotného chápání pietního prostoru. „Po skončení nájmu často dochází k likvidaci náhrobku a přemístění ostatků, čímž se přerušuje kontinuita paměti – nejen rodinné, ale i kulturní,“ uvedla. Téma vyvolalo mezi posluchači živou diskusi o tom, jak by města mohla s historickými hroby nakládat s větší úctou a citlivostí.
